Češi neumějí číst etikety na potravinách. Jak poznat kvalitní výrobky
Když při návštěvě supermarketu jenom naházíte do vozíku nejlevnější zboží, můžete se tím vlastně okrádat. Čtení etiket je sice otravné, zato se ale díky němu vyhnete nekvalitním a předraženým výrobkům, plným náhražek či přídatných látek. Kde tedy u etikety začít a jak moc ji musíte studovat?
Když méně je více
Někdy nemusíte nad etiketou trávit mnoho času. Stačí se naučit jedno jednoduché pravidlo – méně ingrediencí skoro vždy znamená kvalitnější potravinu. Dává to naprostý smysl. Představte si salám s obsahem masa 90 % a jiný s podílem masa pouze 50 %. Ten 40% rozdíl musí být vyvážený přidáním dalších složek, které většinou nemají s masem zhola nic společného. V dnešní době, kdy si potrpíme na výrobky s neuvěřitelně dlouhou dobou trvanlivosti, se bohužel vynahrazuje čerstvost mixem chemických látek.
Pořadí hraje roli
Kromě množství položek ve složení pomůže i jejich pořadí. Suroviny musí totiž být vedle sebe seřazeny tak, že ta s nejvyšším obsahem v produktu stojí na prvním místě, ostatní pak sestupně za ní. K výjimkám patří například voda, která se nemusí uvádět vůbec, pokud je její podíl menší než 5 %. Výrobcům neprojde, aby schovali nějaké složky do společného koncentrátu.
Jakákoliv přísada musí být rozložena na jednotlivé suroviny, například „borůvkový přípravek” v jogurtu tedy musí mít v závorce uvedeno, jaké procento opravdových borůvek obsahuje a jaké další látky jej tvoří.
Obecně je pravidlem neklamat zákazníka, ani nezdůrazňovat samozřejmé vlastnosti produktu. Jedním z mála způsobů, kterým mohou výrobci trochu zákazníkům zamotat hlavu, je váha nebo objem. Odchylky od skutečné váhy se mohou zcela legálně pohybovat kolem 10 %. Někdy to může být například způsobeno tepelnou úpravou, která uvolní z masa a ryb vodu nebo tuk. Výrobce však uvede váhu před tímto procesem.
Co všechno je ve jméně?
Názvy má každý produkt hned dva. Jednak ten obchodní, podle kterého jej většina z nás zná, následně pak zákonný, který blíže určuje, o co se vlastně jedná. Zákonným názvem čokoláda nebo sýr se tak mohou honosit pouze produkty s určitým obsahem kakaa, mléka nebo smetany. V opačném případě přicházejí na řadu názvy jako kakaová pochoutka či tavený výrobek. Občas se na obalu najdou opravdu chuťovky. V případě, že si zakoupíte produkt, který se tváří jako smetana do kávy, ale obsahuje převážně tuky rostlinného původu, konzumujete tedy „bílou přísadu do kávy”. No mňam.
A co ta proklatá éčka?
Češi jsou přesvědčeni, že tím nejškodlivějším v potravinách jsou tzv. éčka. Ve skutečnosti se ale jedná o široké spektrum látek, kde kód s písmenem E a číslem pouze zastupuje chemické označení. Každé z éček je testováno a musí existovat studie, které ukazují, v jakém množství je lze bezpečně konzumovat. Výrobci koneckonců vědí, že éčka nejsou oblíbená a často dnes už raději vypíšou celý název.
Zlaté pravidlo o větším množství surovin stále platí a mnoho éček na obalu zřejmě znamená horší kvalitu potraviny. Nemusíte se ale bát, že každé E znamená jeden hřebík do rakve. Pro příklad si uveďme E300, pod kterým se skrývá životně důležitý vitamín C. Věnujte etiketám čas a pozornost. Dost možná zjistíte, že výrobek s designově ošklivějším obalem a nižší cenou je kvalitnější než jeho sexy alternativa od známého výrobce.
