V každé třetí lahvi extra panenského olivového oleje je ve skutečnosti olej nižší kategorie, za který samozřejmě platíme totéž, co bychom zaplatili za ten extra panenský. Jak se toto klamání spotřebitele může vůbec dít a jak v obchodě rozpoznat opravdu kvalitní olej od těch méně kvalitních?
Že jsme při našich nákupech občas klamáni, na to jsme si už zvykli. A také proto jsme skeptičtí, když nám nějaký výrobek slibuje za týden shodit 5 kg tuku na váze. To je naprostá hloupost. Ale rozhodně bychom to nečekali u takových výrobků, u kterých si za kvalitu dokonce připlácíme, jako je právě olivový olej. Konkrétně extra panenský – ten nejkvalitnější.
Že jsme klamáni, odhalilo v listopadu roku 2019 šetření Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), která se zaměřila právě na kvalitu olivových olejů prodávaných v České republice. Obsah v lahvích sice olivovým olejem byl, ale jednalo se o olej nižší kategorie, který nesplňuje požadavky na označení „extra panenský“.
SZPI odebrala celkem 28 vzorků olivových olejů, které pocházely z různých zemí a které se prodávají v českých obchodech. Testovaly se fyzikální, chemické a senzorické parametry, které stanovuje Evropská komise svým nařízením č. 2568/91.
Tyto vzorky byly poté odeslány do slovinské akreditované laboratoře a testovány byly také v české akreditované laboratoři SZPI. Z těchto analýz vyšlo najevo, že devět vzorků, výrobcem označených jako extra panenské, extra panenskými ve skutečnosti vůbec nebylo.
Čtyři vzorky olivových olejů byly z Řecka, dva ze Španělska, jeden vzorek z Itálie a u dalších dvou byla deklarována jako země původu Evropská unie.
Detailnější informace o stažených šaržích pak naleznete přímo na oficiálním webu SZPI.
Bohužel se dle sdělení SZPI nejedná o jednorázové selhání dodavatelů. Výsledky kontrol z minulých let totiž ukazují, že se do České republiky vždycky dovážely některé olivové oleje, které nelze řadit podle jejich charakteristických vlastností do kategorie, uvedené na etiketě výrobku. SZPI se tak domnívá, že dovozci české dozorové orgány v otázce hodnocení jakosti olivových olejů podceňují.
Ovšem to, že Česká republika není producentem olivového oleje, ještě neznamená, že kontrolní orgány nejsou s to určit jeho kategorii. Řídí se, stejně tak jako orgány v ostatních zemích, standardy, které ukládají evropské právní předpisy.
Je však pravdou, že běžný český spotřebitel nedokáže podle chuti dobře rozpoznat, jakou jakostní kategorii olivového oleje zakoupil a spíše důvěřuje etiketě. A to je také důvod, proč nebývá kvalita olivových olejů u nás tak často zpochybňována.
Ty šarže výrobků, které testy neprošly, SZPI nařídila prodejcům z oběhu stáhnout a zahájila správní řízení o uložení pokuty. Dále se SZPI zavázala, že v kontrole jakosti bude pokračovat v nesnížené intenzitě i v tomto roce a zahájí dialog s dozorovými orgány zemí, ze kterých olivové oleje pocházejí.
Aby bylo možné označit olivový olej nejvyšším možným titulem, tedy extra panenským, musí projít laboratorní analýzou a senzorickými testy stanovenými madridskou Mezinárodní radou pro olivy.
Problém je však v tom, že jsou olivové oleje po extrakci mnohdy převáženy do jiných států, kde se smíchají s olivovými oleji z jiných míst a poté jsou lahvovány.
Olej, který byl v těchto zachycených vzorcích nalezen, nepocházel z ničeho jiného než z oliv. Problém byl však v tom, že nevyhovoval po jakostní stránce deklaraci na etiketě, a právě proto došlo ke klamání spotřebitele.
Podle Larryho Olmsteda, autora knihy Real Food Fake Food, lze olivový olej, stejně tak jako jakoukoli jinou tekutinu (samozřejmě nezákonně) pančovat. Právě olivové oleje se pančují levným sójovým anebo jiným rostlinným olejem, případně olivovým olejem nižší kvality, který byl chemicky rafinován.
Možným způsobem smíchání čerstvého kvalitního panenského olivového oleje je také spojení olivového oleje z předešlé (anebo ještě pozdější) sklizně. Tento způsob míchání je sice legální, ale existuje zde vyšší pravděpodobnost, že by takový olej už neprošel standardy danými Mezinárodní radou pro olivy.
Spolehlivě jen podle prostudování lahve v obchodě panenský olivový olej bohužel nepoznáte, ale i tak se podle určitých indicií dá kvalita poznat. I když si nikdy nemůžete být stoprocentně jistí.
Cena kvalitu neurčuje. I když koupíte opravdu drahý olivový olej, neznamená to, že je ten nejlepší ze všech.
Co se na ní píše? Je stručná, nebo naopak obsáhlá? Poskytuje výrobce o oleji opravdu detailní informace? Čím detailnější informace zde jsou uvedeny, tím lépe. Ty nejlepší oleje mají na balení dokonce uvedeno i datum sklizně či datum, kdy byl olej z oliv získán.
Pokud je na olivovém oleji napsán i druh oliv a konkrétní jméno pěstitele, je to skvělé.
Je na etiketě uvedena i hodnota volných mastných kyselin (uvádí se pod zkratkou FFA)? Čím nižší hodnota, tím kvalitnější by olej měl být. Nejlepší oleje mají okolo 0,2 % FFA anebo nižší.
Tyto detailní informace však nebývají uvedeny u všech výrobků, pokud je tedy na etiketě najdete, pravděpodobně jste narazili na opravdu kvalitní olivový olej.