Máte rádi tuňáka v konzervě? Ať už preferujete toho ve vlastní šťávě, nebo v rostlinném oleji, asi souhlasíte, že je to velká lahůdka! Dá se použít do sendvičů, pomazánek, salátů, na těstoviny i jíst jen tak s rohlíkem. Měli byste si však dávat pozor, jak ho skladujete, jinak vám hrozí otrava.
Když si koupíte konzervu tuňáka, měli byste ji spotřebovat celou – to ale mnoho lidí bohužel netuší. U malých konzerv to pochopitelně nepředstavuje žádný problém. U velkých, skoro kilových balení to už ovšem může být komplikovanější. A za všechno může histamin.
Tuňák v konzervě, který běžně koupíte v obchodě, je v naprosté většině případů v pořádku – histamin se zde začne tvořit až po otevření konzervy. Výrobní proces toxický není, nemusíte se tedy bát tuňáky kupovat. Jeho maso je totiž zdrojem kompletních bílkovin a obsahuje všech devět esenciálních aminokyselin, což se o většině rostlinných zdrojů říci nedá. Jednou z těchto aminokyselin je nicméně i histidin.
Proč nám občas bývá z tuňáka zle? Může za to více faktorů. V první řadě volná aminokyselina histidin, která se v důsledku mikrobiálního kažení potravin bohatých na bílkoviny (což tuňák rozhodně je) podílí na vzniku histaminu. Navíc ryby, které mají tmavé maso (např. právě tuňák) obsahují více histidinu než ryby bílé či jateční zvířata.
Ke kažení potravin nejčastěji dochází při nedodržení hygienických podmínek během zpracování nebo při špatném skladování. Histidin začne reagovat s některými druhy bakterií, zejména pak s enterobakteriemi (Enterobacteriaceae), jako jsou Morganella morganii, Klebsiella pneumoniae, Hafnia alvei či Proteus morganii, a z tohoto vzájemného působení začne vznikat histamin.
Histamin ale také přirozeně vzniká při fermentačním procesu, a právě proto jsou na něj bohaté zrající sýry, víno, pivo, kysané zelí, sójová omáčka, tempeh či fermentované masné výrobky. Potraviny, ve kterých se přirozeně histamin vyskytuje, bývají mimo jiné častými spouštěči migrén.
Ne každému však histamin po požití způsobuje problémy. Střevo zdravého člověka ho dokáže deaktivovat, takže se žádné komplikace v důsledku jeho požití neobjeví. To se týká fermentovaných výrobků, kde bývá množství histaminu pro zdravého člověka v akceptovatelném množství.
Velký problém ovšem nastává ve chvíli, kdy je v potravině histaminu už příliš a ani střevo zdravého člověka si nedokáže s takovým množstvím poradit. Histamin se pak dostane mimo střevo a nastanou projevy otravy. K tomu, aby se v konzervě namnožil, přitom stačí tak málo.
Pakliže koupíte příliš velkou konzervu tuňáka a sami ji nestačíte sníst, nikdy ji nevracejte zpátky do lednice. Buď obsah zamrazte, anebo předělejte do uzavíratelné sklenice, kde maso vydrží zhruba 2 až 3 dny. Tuňák se totiž po otevření v konzervě začne rychle kazit.
Pokud necháte otevřenou konzervu tuňáka v lednici, podle čichu ani chuti hned nepoznáte, že se kazí, především v prvních dnech – a tak jíte, až vám najednou začne být špatně. Jelikož však příčinu neznáte, dáte si tuňáka klidně znovu a znovu. Tak dlouho, dokud ho nesníte – čímž riziko otravy zvyšujete.
Mezi projevy otravy patří:
V odborných studiích se pro otravu histaminem používá termín scombroid food poisoning, což může být přeloženo coby otrava zkaženými rybami. Otravu však nezpůsobuje pouze tuňák, ale také makrela, sleď či sardel.
Dávejte si proto pozor, jakým způsobem tyto ryby skladujete. Zvláště opatrní pak buďte u dětí, které jsou na zvýšené množství histaminu zpravidla citlivější.