Máte rádi radler? Asi budete překvapeni, co vlastně pijete

Radler s grepem v pozadí Brent Hofacker / Shutterstock.com

Jestli existuje něco, co dokáže spojit svět pivařů a nepivařů, je to radler. Běžný nepivař ocení jeho ovocnou chuť, sladkost, svěžest a možná nakonec najde i cestu k běžnému pivu. A pivaři? Ti ortodoxní nad radlerem ohrnou nos, protože pro ně nejde o nic víc než o prznění dobrého pití. Ale ti ostatní, ti si ho možná dají rádi, natož pak teď během horkého léta.

Přečtěte si také

Co všechno se dá připravit z pampelišek? Vyzkoušejte chutný med, víno nebo čaj

Kdo radler vymyslel?

Obzvláště v Německu oblíbená legenda odkazuje k roku 1922. Tehdy jistý Franz Xaver Kugler ve své výletní restauraci Kugler Alm nastavil pivo citronovou limonádou, protože mu pivo docházelo. A tak prý radler vznikl – coby cyklistický máz (Radlermaß). V němčině totiž slovo Radler znamená cyklista.

Skutečnost ovšem může být zcela jiná, odlišné zmínky totiž o radleru hovoří už o deset, dvacet let dříve, a dopátrat se jeho skutečného tvůrce je tudíž v dnešní době již prakticky nemožné.

A aby toho nebylo málo, můžeme rozlišovat i jeho anglickou variantu – nápoj zvaný shandy. Tato verze limonády smíchané s pivem se ale na britských ostrovech objevila údajně už v 50. letech 19. století, tedy ještě dříve, než v Německu na radler narazili. Oblíbená zámořská varianta tehdy vycházela z limonády zázvorové a nesla název shandygaff.

Kdy se radler začal pít u nás?

S nápadem na výrobu radleru u nás jako první přišla firma Heineken v roce 2002. Ta si radler dokonce zaregistrovala jako ochrannou známku – o dvanáct let později však tento nárok ztratila a dodnes se o tom vedou spory.

Český trh navíc podle všeho nebyl na tuto novinku připraven, a firma tak výrobu nápoje po třech letech zrušila kvůli nezájmu zákazníků. O pár let později se ale situace změnila – lidé přišli radleru na chuť (mimo jiné díky stále teplejšímu počasí), a i jeho výroba se tudíž rozšířila. Dnešní výběr je opravdu široký, a to nejen u velkých a malých pivovarů, ale i u privátních značek vybraných prodejních řetězců.

Třešňový radler na dřevěném prkénku Oksana Mizina / Shutterstock.com

Co by měl správný radler obsahovat?

Tradiční receptura na radler de facto neexistuje, tudíž nelze ani stanovit, jaké poměry by měl tento typ nápoje mít či kolik alkoholu nebo ovocné složky by měl správně obsahovat. Veškeré postupy i hodnoty záleží zcela na výrobcích. Míra alkoholu se však běžně pohybuje okolo 2–2,5 % či více.

Co se složení týče, u klasického piva je to velmi jednoduché – obsahuje jen vodu, ječný slad a chmel, respektive chmelové produkty. Ale radler? Jeho složení je o dost komplexnější, a navíc se zpravidla nevyhnete neblaze proslulým „éčkům“. Ale naštěstí to není zase tak hrozné…

Která éčka jsou v radlerech?

Radlery obsahují například E300 kyselinu askorbovou –, což ale není nic jiného než vitamín C. Vedle dalších látek radlery často obsahují E410 karubin –, který má mimo jiné pozitivní vliv na střevní mikroflóru a napomáhá snižovat hladinu cholesterolu. A pak samozřejmě také E290 oxid uhličitý –, díky němuž jsou v radleru bublinky a který je zdraví naprosto neškodný.

Neškodná éčka však nejsou ta jediná, která radlery obsahují. U některých typů můžeme zmínit například E120 kyselinu karmínovou neboli košenilu. Jedná se o barvivo získávané z těl usušených brouků s názvem nopálovec karmínový. Ve větších dávkách může košenila způsobit u některých jedinců alergickou reakci, astma, kopřivku či sennou rýmu a mimo to je považována i za spouštěč hyperaktivity u dětí. V pivu je jí ale opravdu málo, takže se bát skutečně nemusíte.

Citronový radler ve sklenici, lahev piva, citrony na sudu oizostudio / Shutterstock.com

Vadí vám éčka? Vyrobte si vlastní radler

V dnešní době máme naštěstí každý možnost volby. Pokud vám éčka v radlerech vadí, nemusíte pít ty kupované. Místo toho si podle základního postupu vytvořte svůj vlastní – pouze smíchejte pivo dle vlastního výběru s oblíbenou limonádou nebo ovocnou šťávou podle poměru, který vám bude sedět. A váš radler je na světě!

Zdroj: Heineken, Wikipedia