Český skladatel a pianista Jan Veselý je známý svou nápaditostí a talentem, s nimiž dovede zahrát jakoukoliv skladbu napříč různými žánry. Díky tomu sklízí úspěchy u nás i v zahraničí. Jak na tom je ale s kreativitou v momentě, kdy se od kláves přesune do kuchyně? Jaký pokrm mu připomíná piano? A proč ho při otevření lednice přepadne smích? To a mnohem více nám prozradil v rozhovoru.
Jan Veselý je český skladatel a pianista, jehož hudební talent přesáhl i hranice České republiky. Kromě vlastních koncertů je proslulý spoluprací s prestižními módními značkami, k nimž se řadí například Valentino, Boss či Prada. K jeho dalším mezinárodním úspěchům patří skladba Better World, kterou představil na hudebním festivalu Music China v Šanghaji. Svůj um ukázal také na akcích u nás. Slyšet jste ho mohli na Rock For People, během zahájení International Championship Euro Basket v O2 Aréně či při shromáždění ministrů EU v Národním muzeu v Praze.
Vzpomínám si hned na svůj první experiment v kuchyni, kdy jsem jako menší zkoušel připravovat míchaná vajíčka na různé způsoby. Ze začátku se vůbec nedala jíst, protože byla příšerně tvrdá. Když už se mi ale začala dařit, říkal jsem si, že je potřebuji nějak ozvláštnit, protože jsem je jedl často. Začal jsem do nich přidávat různé přísady jako italské bylinky, provensálské koření, česnek, papriku a vlastně skoro všechno možné, co jsem doma našel. Upřímně, bylo to dost ošklivé, ale připadalo mi, že je to originální, a tak jsem si říkal, že to někdy někomu naservíruji. Jednou jsem tento kulinářský výtvor skutečně nabídl mamince, a podle její reakce bylo jasné, že jsem trochu přestřelil. Moc jí to nechutnalo a tehdy jsem si řekl, že asi není nejlepší nápad experimentovat za každou cenu. Takže to byl můj první a asi i poslední pokus o nějaké pořádné kuchařské experimentování.
Palačinky patří mezi tradiční pokrmy, které si získaly srdce lidí po celém světě. Jsou rychlé na přípravu, a přitom nabízejí neuvěřitelnou rozmanitost chutí. Tentokrát vám představujeme osvěžující variantu s citrony, kterou zná jen málokdo. Palačinky s citronovým aroma jsou ideální pro ty, kdo milují lehké a osvěžující dezerty.
Tento oblíbený moučník kombinuje lahodnou tvarohovou náplň s kakaovým těstem, které se díky strouhání rozplývá na jazyku. Příprava je překvapivě snadná – stačí nastrouhat těsto, připravit krémovou tvarohovou náplň a vrstvit. Za pouhých 25 minut v troubě vytvoříte dezert, který okouzlí každého milovníka tradičních českých moučníků. Dokonalá volba pro sváteční stůl i běžné mlsání.
Kvůli častému cestování nestíhám tolik vařit, proto se snažím vybírat fast foody, které jsou kvalitní, jako například Bageterie Boulevard nebo Salaterie. Samozřejmě si občas dopřeju i něco méně zdravého, ale pro mě je pořád hlavní, aby jídlo obsahovalo dostatek bílkovin. Doporučil bych tedy buď něco podobného, nebo asijská jídla, která často kombinují rýži, maso a zeleninu a díky tomu jsou vyvážená. Skvělou volbou jsou také saláty, které se dají jíst studené a není potřeba je ohřívat. Nezapomínám si také vždy vzít s sebou lahev s pitím a dbát na pravidelné stravování, to totiž pomáhá udržet energii a omezit chutě na sladké.
Určitě ano, myslím, že naladění člověka hraje velkou roli v tom, jak si jídlo vychutná. I to sebelepší jídlo může být v nevhodných podmínkách vnímáno jako průměrné. Proto se dnes snažím, když hraji například u jídla, podpořit chuť pokrmů výběrem správných skladeb. Už jsem takto hrál pro několik klientů, například pro značku Prada, kde jsem připravoval celý večerní koncert spojený s večeří. Jednalo se o párování hudby s jídlem. Jako příklad mohu uvést italské těstoviny, které byly doplněny italskou lidovou hudbou, například skladbami jako Bella Ciao nebo Tarantella Napoletana.
Nejradši mám určitě asijskou kuchyni, protože se vždycky dobře najím, není těžká na trávení a moje tělo si na ni už zvyklo a vyhovuje mi. Nemůžu ale říct, že bych měl jen jedno oblíbené místo z různých koutů světa. Například v České republice, tím, že často hraji na luxusnějších akcích, mě baví objevovat místní podniky, které jsou spíše undergroundové, ale je o nich známo, že se tam skvěle vaří.
Třeba jejich neformální atmosférou. Myslím, že je ideální taková místa poznávat a navštěvovat. Když se chystám na něco takového, občas si na sebe vezmu něco pohodlného, třeba teplákovou soupravu, což by do mě většina lidí neřekla. Je to ale o tom, že si chci návštěvu s kamarády pořádně užít, být v klidu a nebát se, že uděláme nebo řekneme něco špatně. Za mě rozhodně stojí za to zkusit místní podniky v Česku. Je jich mnoho a často jsou opravdu výtečné.
Dávám přednost domácímu vaření, ale ne vždy na něj mám čas. Snažím se vařit si jídlo na dva až tři dny dopředu. Nejčastěji třeba svoje oblíbené risotto. Občas se mi ale stává, že když cestuji, připravené jídlo se mi v lednici zkazí. Proto jsem došel k tomu, že během náročného týdne raději nevařím a na jídlo si zajdu. Rád se také nechám inspirovat kamarády, co se týče výběru jídla. Jsem totiž dost nerozhodný, takže když jdu s někým do restaurace, kterou už zná, většinou ho nechám nejen vybrat místo, ale rovnou se zeptám, co mi doporučí. Často pak ochutnám něco, co bych si sám možná ani neobjednal, a díky tomu objevuji nové chutě.
Nad tím jsem nikdy dřív nepřemýšlel, ale první jídlo, které mě napadlo, je pokrm, který jsem připravoval včera, a to sépiové linguine se stracciatellou a masem. Přirovnal bych ho k pianu kvůli kontrastu mezi ingrediencemi. Linguine mají černou barvu, což mi připomíná černé klávesy, zatímco stracciatella je jejich přesným opakem, tedy bílá a jemná, což zase evokuje ty světlé klávesy pod nimi. Takže pokud bych měl vybrat jedno jídlo, které to vystihuje i barevně, byly by to právě sépiové linguine se stracciatellou a nějakou proteinovou přílohou.
Rád nakupuji asi ve všech obchodech, nemám mezi nimi nějaký zásadní rozdíl, ať už jde o Albert, Lidl nebo Tesco. Ale pravda je, že do obchodu chodím jen minimálně, většinu nákupů si objednávám přes internet. Když už ale vyrazím na nákup, zajímám se o to, co nabízejí přímo pod vlastní značkou, tedy třeba Tesco produkty, Lidl produkty nebo Albert produkty. Často jsou tyhle výrobky za nižší cenu, protože je obchody nepřekupují, a občas jsou i kvalitnější, než by člověk čekal. Toto je zároveň také takový můj nakupovací tip, kterým se řídím, když už se rozhodnu pro změnu a vyrazím ven.
Jsou dvě věci, které se u mě navzájem vylučují, a to aby bylo jídlo čerstvé, a zároveň aby mělo dlouhou trvanlivost. Furt někde běhám, takže často zapomenu, co mám vlastně v ledničce. Takže výsledkem je buď to, že se snažím nakupovat ultra čerstvé suroviny, které ale nestihnu sníst, nebo mám doma zásobu něčeho, co by vydrželo do příštího století, ale není to úplně gurmánský zážitek. Je to takový ten věčný boj mezi „teď a tady“ a „kdyby náhodou“. Takže když otevřu lednici, někdy mě víc než hlad přepadne smích, protože buď je tam něco, co už dávno není čerstvé, nebo něco, co tam bude čekat, dokud se nad tím neslituje další generace.
Nikdy nešetřím na surovinách, na které mám chuť a které pro mě v danou chvíli mají skutečnou přidanou hodnotu. Myslím si, že i když některé věci často kupujeme ve slevě, jako třeba maso, je potřeba se na to dívat i z hlediska jeho významu. Maso je například důležité pro růst svalů po cvičení, takže i když není ve slevě, pravděpodobně bych si ho stejně koupil. Je ale pravda, že maso jím teprve poslední dva roky. Předtím jsem ho nejedl a nahrazoval ho tofu.
Vnímám rozdíl mezi reálnou cenou a hodnotou, kterou pro mě konkrétní produkt má. Cena je pouze číslo, zatímco hodnota závisí na tom, jak moc danou věc skutečně využiji nebo si ji užiji. Například uzeného lososa si tolik neužiju, takže si ho nekoupím, ani kdyby byl ve slevě. Naopak, kdyby Coca-Cola Zero zdražila, pravděpodobně bych si ji koupil i tak, protože mi přináší větší radost a mám ji rád. Proto si myslím, že člověk by měl vždy zvážit, zda je pro něj cena adekvátní vzhledem k tomu, jakou hodnotu pro něj daná věc představuje.
Přivedl mě k tomu můj tým, se kterým dlouhodobě spolupracuji. Přišlo jim to jako skvělý nápad, i když jsem to asi čtyřikrát odmítnul. Nakonec jsem si ale řekl proč ne, je to prostě sranda a nemůžu to brát tak vážně. Navíc rád vařím a věřím, že mám co předat. Konkrétně dát trochu jiný pohled na vaření, kdy jsem chtěl propojit hudbu s jednotlivými chody.
Ačkoliv v televizi působím sebevědomě, ve skutečnosti jsem docela introvert a hodně uzavřený. Takže něco takového pro mě bylo velkým krokem mimo komfortní zónu. Ale právě to mě na tom bavilo. Překonat sám sebe, zkusit něco nového a zjistit, jaké to je z druhé strany než z pozice diváka u televize. Musím říct, že to byl skvělý zážitek a měli jsme opravdu úžasný tým. Určitě toho nelituji. A jestli bych do toho šel znovu? Záleželo by na okolnostech, ale určitě to byla zkušenost, na kterou rád vzpomínám!
Asi bych úplně nevařil, ale připravil nějaké tapas. Třeba jednohubky, které bych se snažil trochu ozvláštnit. Když jsme totiž s ostatními hudebníky pohromadě, většinou se překřikujeme, povídáme si a samozřejmě hrajeme. Upřímně, často ztrácíme pojem o čase a o tom, že tam nějaké jídlo vůbec je. Kdybych jim uvařil teplé jídlo, tak by se klidně mohlo stát, že by všem vychladlo, protože mezitím si zahrajeme dalších deset písniček. Tapas jsou na tyto setkání ideální – malé, jednoduché a hlavně pořád dobré, i když si dá člověk pauzu mezi sousty. Je to takové jídlo na pohodu, bez stresu, což přesně ladí k té naší hudební atmosféře. A hlavně, jednohubky si člověk může vzít jednou rukou, zatímco v druhé drží třeba housle nebo kytaru. Dva v jednom, co víc si přát!
Tortilla je jako svačinka nebo rychlá večeře vždy dobrou volbou. Kombinaci s čerstvým sýrem, bylinkami a uzeným lososem si zamilujete!
Tapas neboli jednohubky či malé občerstvení jsou oblíbenou pochoutkou pocházející ze Španělska. Jde o způsob stravování ve formě degustačních talířků, který si vychutnáte nejlépe ve společnosti přátel. Pokud tedy chystáte oslavu nebo párty a chcete svým hostům připravit něco speciálního, jsou tapas tou pravou volbou.
Mým nejoblíbenějším receptem je svěží jablečný salát s kuřecím masem a zázvorem. Tento recept mám od své kamarádky, ale trochu jsem si ho upravil k obrazu svému. Je skvělý hlavně díky své jednoduchosti. Stačí jen orestovat maso a vše ostatní nakrájet. Je ideální na cesty, obsahuje minimum sacharidů, zato je bohatý na bílkoviny díky kuřecímu masu a mozzarelle. Salát je lehký, a tudíž perfektní na léto, ale já si ho s chutí připravuji i v zimě.
Zdroje: Kupi.cz