Průměrný Čech zkonzumuje za rok 35 kg cukru. Pomůže zvýšená daň?

Hromádka rozličných bonbónů Canva

Spotřeba cukru v České republice stále roste, v současnosti jde už téměř o 50 kg na osobu za rok. Sladkosti ale kupodivu tvoří jen čtvrtinu z tohoto alarmujícího množství. Mnohem větší riziko představuje přidaný cukr, kterého zkonzumujeme za rok 35 kg, a to hlavně ve sladkých limonádách, džusech nebo kávě. V některých zemích už zavedli takzvanou daň z cukru. Má to smysl i u nás?

Přečtěte si také

Použijte vlašáky jinak! Spraví odřený nábytek a skořápky zatočí s chřipkou

Přidaný cukr jako největší nebezpečí

Naše tělo vnímá pevnou stravu jinak než tekutiny, a právě v tom je velké riziko sladkých limonád, energy drinků a dalších slazených nápojů. Pocit sytosti nepřichází, a tak přidaného cukru zkonzumujeme mnohem více než v čokoládách nebo sušenkách. To způsobuje různá onemocnění včetně obezity, diabetu, vysokého krevního tlaku či jiných srdečních chorob.

Proč jsme na cukru závislí?

Jednoduché cukry se snadno vstřebávají a způsobují rychlé zvýšení hladiny glukózy v krvi. V důsledku toho se nám v mozku vyplaví dopamin, který zlepšuje náladu a vyvolává příjemné až euforické pocity. Zároveň se ale ze slinivky uvolňuje hormon inzulin, jehož působením začnou krevní buňky vychytávat cukr a přeměňovat ho na tukové zásoby. Hladina cukru tím zase klesne, brzy se opět dostaví pocit hladu a celý proces se opakuje.

Skleničky se sladkými limonádami Canva

Možnosti řešení

Státní zdravotnický ústav chystá návrh opatření, která mají dopad špatných stravovacích návyků zmírnit. V Británii, Polsku i dalších zemích už byla zavedena takzvaná daň z cukru, výsledky tohoto kroku jsou však zatím sporné. Někde vyvolaly velký zájem o nákupy v zahraničí, jinde si prodejci našli cestu, jak legislativu obejít. Čeští odborníci se tedy přiklánějí spíše k osvětě v rámci zdravého životního stylu a motivaci k omezení cukrů v jídelníčku.

„Daně na jídlo jsou velmi nejistým prostředkem ke snížení konzumace nezdravých potravin a zprostředkovaně i obezity. Rovněž je velmi těžké udělat pomyslnou čáru mezi tím, co zdravé je a co již zdravé není a je otázkou, kdo by toto určil,“ vysvětluje Tomáš Mlčoch, manažer Institutu pro zdravotní ekonomiku.