Šaty páchnoucí cigaretami, boty s prošlapanou podrážkou nebo kabáty nošené několik sezon. Zaměstnanci módních řetězců redakci Kupi popsali reklamace, nad kterými někdy zůstává rozum stát. Podle nich přibývá lidí, kteří si pletou reklamaci s možností získat nové oblečení zdarma.
Kateřina pracuje v módním řetězci přes deset let. Reklamace řeší téměř denně a říká, že většina zákazníků bývá normální a slušná. Část případů jí ale zůstává v hlavě dodnes.
„Jedna paní přinesla zimní bundu, která evidentně prošla několika sezonami. Byla vyšisovaná, odřená kolem kapes a rukávů a silně cítila cigaretovým kouřem. Tvrdila, že ji měla jen párkrát a že změnila barvu sama od sebe,“ popisuje.
Podle ní podobných reklamací přibývá hlavně u dražších kusů oblečení nebo obuvi. Někteří zákazníci prý očekávají, že obchod přijme prakticky cokoli bez ohledu na běžné opotřebení.
„Lidé občas reklamují věci, které jsou prostě jen obnošené. Třeba boty s úplně sešlapanou podrážkou nebo svetry vytahané po několika letech nošení.“
Největší nápor zvláštních reklamací prý přichází po Vánocích, plesech nebo svatební sezoně. Právě tehdy zaměstnanci často poznají, že oblečení už někdo měl na sobě během společenské akce.
„Šaty bývají cítit parfémem, potem nebo cigaretami. Občas najdeme i make-up kolem límečku nebo malé skvrny od vína. A zákaznice tvrdí, že je měla jen doma vyzkoušené před zrcadlem,“ říká Kateřina.
Některé ženy si podle zaměstnanců nechávají visačky schované tak, aby je po akci mohly znovu připevnit. Jindy zase přinesou boty s viditelně odřenou podrážkou a snaží se přesvědčit personál, že v nich byly venku jen jednou.
„Člověk po letech pozná, kdy jde o skutečnou vadu a kdy se někdo snaží vrátit nošené oblečení.“
Jednou prý zákaznice reklamovala společenské šaty, které byly zespodu špinavé od trávy a na boku měly natržený zip. Tvrdila, že se roztrhl při prvním vyzkoušení doma. „Jenže ve spodní části byly zapíchané malé větvičky. Bylo jasné, že v nich někde venku několik hodin chodila.“
Vedle silně nošeného oblečení řeší zaměstnanci i reklamace, které působí téměř absurdně.
„Pán jednou reklamoval bílé tenisky, protože po půl roce už nebyly úplně bílé. Jiná zákaznice chtěla vrátit černé džíny, protože po několika praních nebyly tak sytě černé jako nové,“ popisuje Kateřina.
Časté bývají i reklamace kvůli drobným známkám používání, které jsou u oblečení běžné. Někdo si stěžuje na žmolky po měsících nošení, jiný na lehce vytahaný svetr nebo drobné oděrky na kabelce.
Podle zaměstnanců část lidí očekává, že oblečení vydrží roky v perfektním stavu bez ohledu na materiál nebo způsob používání.
„Někdy máme pocit, že si lidé myslí, že reklamace znamená automaticky nové zboží zdarma.“
Andrey_Popov / Shutterstock.com
Kateřina říká, že nejtěžší nejsou samotné reklamace, ale reakce některých zákazníků ve chvíli, kdy obchod reklamaci neuzná.
„Někteří lidé to vezmou normálně. Jiní se začnou hádat, zvyšují hlas nebo tvrdí, že už u nás nikdy nenakoupí.“
Jednou prý kolegyně řešila zákazníka, který reklamoval košili roztrženou v podpaží. Když mu zaměstnanci vysvětlili, že jde pravděpodobně o mechanické poškození, začal před ostatními zákazníky hlasitě křičet, že obchod prodává nekvalitní zboží.
„Ty konflikty bývají nepříjemné hlavně proto, že stojíte přímo na prodejně mezi dalšími lidmi.“
Podle ní se zaměstnanci často snaží situaci uklidnit, i když sami vidí, že reklamované zboží už bylo výrazně nošené.
Jan Dvořák, kouč zaměřený na mezilidskou komunikaci a každodenní situace, říká, že podobné chování souvisí i s tím, jak dnes lidé přemýšlí o nakupování.
„Někteří zákazníci mají pocit, že když za oblečení zaplatili vyšší částku, mají nárok téměř na neomezenou životnost produktu. A pokud se něco opotřebuje, snaží se ztrátu přenést na obchod,“ vysvětluje.
Podle něj se navíc část lidí při reklamaci psychologicky staví do role poškozeného ještě dřív, než vůbec slyší stanovisko prodejce.
„Když je člověk přesvědčený, že má pravdu, často už nevnímá rozdíl mezi běžným opotřebením a skutečnou vadou.“
Kateřina přiznává, že po letech v módním řetězci změnila i svůj vlastní pohled na oblečení. „Člověk začne mnohem víc řešit materiály, způsob praní nebo to, co je ještě normální opotřebení. A hlavně si uvědomí, že některé věci prostě nevydrží věčně.“
Přesto říká, že většina reklamací bývá oprávněná a běžná. O to víc zaměstnancům utkvějí v paměti situace, které působí skoro neuvěřitelně.
„Nejvíc mě stejně překvapí lidé, kteří přijdou s evidentně nošenou věcí a úplně vážně čekají, že jim obchod bez řečí vrátí peníze,“ uzavírá.
Zdroje: zkušenosti zaměstnanců módních řetězců sdílené s redakcí Kupi.cz, vyjádření odborníka pro Kupi.cz