Vadí vám cizí mlaskání, srkání nebo dýchání? Nejste přecitlivělí, může jít o misofonii
Stačí tiché mlasknutí u vedlejšího stolu a nálada je pryč. Nejde o přecitlivělost ani rozmazlenost. Některé běžné zvuky mohou u části lidí spouštět silnou stresovou reakci. Odborníci mluví o misofonii – poruše zpracování zvuků, o níž se začíná mluvit i v Česku.
Co v článku najdete
- Když obyčejný zvuk vyvolá nepřiměřenou reakci
- Často začíná už ve škole
- Často nepřichází sama
- Rodinný dopad bývá překvapivě silný
- Problém, který se může projevit i při nakupování
- Co na to říkají respondenti?
- Není to oficiální diagnóza, ale výzkum pokračuje
- ASMR: Co jedny uklidňuje, jiné přivádí k vzteku
- Dá se s misofonií pracovat?
Přečtěte si také
Když obyčejný zvuk vyvolá nepřiměřenou reakci
Dýchání, polykání, žvýkání. Zvuky, které většina lidí sotva zaregistruje. Pro jiné jsou ale spouštěčem prudkého vzteku, napětí, nebo dokonce paniky. Reakce bývá okamžitá a těžko ovladatelná.
Tento jev se označuje jako misofonie. Název vychází z řečtiny a znamená doslova „nenávist ke zvuku“. Nejde přitom o poruchu sluchu. Problém vzniká až při zpracování podnětu v mozku.
H_Ko / Shutterstock.com
Často začíná už ve škole
Misofonie není problém výhradně dospělých. Podle výzkumníků z Amsterdam UMC se první potíže objevují v průměru kolem 13. roku věku. V klinické praxi jsou ale odesílány už děti od osmi let. To je zásadní informace.
Dítě, které nedokáže sedět u společného oběda, odmítá jízdu autem s rodiči nebo se ve třídě nedokáže soustředit kvůli šustění a polykání spolužáků, nemusí být „nevychované“ ani přecitlivělé. Může prožívat skutečnou neurobiologickou reakci.
Studie upozorňuje, že misofonie je spojena s vyhýbavým chováním a anticipační úzkostí. Děti se začnou situacím se spouštěcími zvuky vyhýbat ještě dříve, než nastanou. To může mít vážné dopady na školní fungování i rodinné vztahy.
Často nepřichází sama
Ve větším klinickém souboru dospívajících s misofonií splňovalo 79 % pacientů kritéria alespoň jedné další psychiatrické diagnózy. Nejčastěji šlo o:
- úzkostné poruchy,
- poruchy nálady,
- obsedantně-kompulzivní poruchu,
- ADHD.
To ale neznamená, že misofonie je jen součást jiné poruchy. Výzkumníci upozorňují, že může jít o samostatnou jednotku se specifickým mechanismem, který souvisí s emoční regulací a smyslovou přecitlivělostí.
Luis Molinero / Shutterstock.com
Rodinný dopad bývá překvapivě silný
Autoři studie popisují, že některé rodiny přestanou společně jíst. Omezují výlety autem. Mění každodenní režim, aby se dítě vyhnulo spouštěčům. To může vést k napětí mezi rodiči i sourozenci.
Misofonie tak není jen „nepříjemnost“. V krajních případech může zasahovat do kvality života celé domácnosti.
Problém, který se může projevit i při nakupování
Možná vás to překvapí, ale téma se dotýká i běžných nákupů. Otevřená bistra v obchodních centrech, food courty, samoobslužné zóny s ochutnávkami. Pro člověka s misofonií může být takové prostředí vyčerpávající.
Stačí několik lidí u jednoho stolu. Jeden usrkává limonádu, druhý křupe chipsy. Někdo hlasitě dýchá. Z běžné pauzy na kávu je boj o sebekontrolu.
Co na to říkají respondenti?
Redakce Kupi oslovila zákazníky v jednom z pražských nákupních center. Ptali jsme se, zda jim některé zvuky při jídle nebo nakupování vadí.
- Lucie (34), marketingová specialistka: „Já jsem si dlouho myslela, že jsem jen nervózní typ. Ale když někdo vedle mě mlaská, mám chuť odejít. Normálně mi to zkazí oběd. Přítel si ze mě dělal legraci, dokud jsem mu nepřečetla článek o misofonii. Najednou mu to došlo.“
- Tomáš (41), technik: „Vadí mi hlavně polykání a takové to hlasité dýchání nosem. V práci sedíme v open space a někdy je to peklo. Není to o tom, že bych byl agresivní, ale jsem pak celý den napjatý.“
- Martina (25), studentka: „Mně vadí spíš konkrétní lidi než zvuky obecně. Když jí někdo blízký, zvládnu to. Ale když cizí člověk v tramvaji hlasitě jí rohlík, úplně mě to vytočí. Je to zvláštní.“
- Pavel (52), podnikatel: „Nikdy jsem o tom neslyšel. Ale teď si uvědomuju, že některé zvuky mě dokážou vyvést z míry víc, než je normální. Spíš jsem to bral jako svou povahu. Možná je dobré vědět, že to má i odborný název.“
Není to oficiální diagnóza, ale výzkum pokračuje
Misofonie zatím není samostatně uvedena v hlavních diagnostických manuálech, jako je DSM-5. Odborná komunita ale vede diskusi o jejím zařazení a o přesném vymezení.
ASMR: Co jedny uklidňuje, jiné přivádí k vzteku
Na sociálních sítích mají miliony zhlédnutí videa, kde někdo šeptá do mikrofonu, pomalu žvýká nebo ťuká nehty o sklo. Fenomén známý jako ASMR (autonomní senzorická meridiánová reakce) je pro část lidí příjemný, až uklidňující.
Pro člověka s misofonií může jít o pravý opak. Zatímco ASMR u některých vyvolává pocity uvolnění nebo „brnění“, misofonie je spojena s prudkou emoční reakcí – vztekem, odporem nebo úzkostí. Rozdíl není v hlasitosti zvuku, ale v tom, jak jej mozek zpracuje.
Odborníci předpokládají, že u obou jevů hraje roli zvýšená citlivost na specifické zvukové podněty. Výsledek je však diametrálně odlišný. To, co jeden člověk vyhledává před spaním, může být pro druhého silným stresorem.
PeopleImages / Shutterstock.com
Dá se s misofonií pracovat?
Dobrá zpráva: ano. Odborníci doporučují několik přístupů:
- kognitivně-behaviorální terapii,
- nácvik zvládání stresu,
- práci s pozorností,
- případně využití tzv. zvukových masek (například šum, hudba ve sluchátkách).
Cílem není „přestat slyšet“. Spíše změnit vztah k podnětu a oslabit automatickou reakci.
Někteří lidé si pomáhají i prakticky. Volí klidnější restaurace, sedí dál od ostatních, používají špunty do uší v MHD. Není to útěk. Je to strategie.
Zdroje: Kupi.cz, Science Direct, NCBI, respondenti redakce
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko