Ke klobásce kremžskou, k masu dijonskou a do omáčky plnotučnou. Nebo to máte jinak? Jedno je ovšem jisté, hořčice patří na celém světě mezi neoblíbenější dochucovadla vůbec. A rozhodně je z čeho vybírat. Existuje jich celá řada druhů, které se liší nejen konzistencí, ale také barvou, chutí a pálivostí. Některé jsou si podobné více, jiné jsou zcela specifické. Jaké hořčice se u nás dají koupit, jak chutnají a k jakým jídlům se hodí?
Hořčici jako dochucovadlo i přísadu k vaření najdeme v nejrůznějších kuchyních světa. Kromě naší české a okolní slovenské, polské, rakouské, německé či francouzské, se hojně využívá také v kuchyni indické a všeobecně asijské i africké.
Vyrábí se ze semen rostliny hořčice bílé, které existují tři druhy. Nejpálivější bývají hořčice obsahující hnědá a černá semena, bílá jsou chuťově jemnější a méně ostrá. Záleží také na způsobu zpracování. Štiplavé silice se v semenech uvolňují až drcením, hořčice s rozemletými zrny jsou proto vždy pálivější než ty celozrnné.
Skvělou volbou je tato omáčka mnoha chutí a podob také s ohledem na její zdraví prospěšné vlastnosti. Hořčičná semena jsou plná vitamínu B, A, C, E a K a minerálů (vápník, železo, měď, selen, zinek a niacin). Pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi a jsou velmi prospěšná pro trávení – ulehčují žaludku, střevům i žlučníku. Není proto divu, že je hořčice tak oblíbená k tučným a grilovaným pokrmům.
New Africa / Shutterstock.com
Naše česká jednička. Vyrábí se z najemno pomletých bílých semen a rozhodně nezklame ani svou mírou pálivosti. Hořčičná semena se nakládají do vody, ve které se v nich pomocí enzymů začne tvořit ostrá silice. A protože má silice tendenci časem ztrácet svou chuť a sílu, hořčici byste měli vždy uchovávat v ledničce, aby vám vydržela co nejdéle čerstvá a dobrá.
Plnotučná hořčice má přirozeně šedožlutou barvu, pokud se přibarvuje (např. kurkumou), potom je více žlutohnědá. Díky své hladké konzistenci je ideální také na vaření. Vynikne v omáčkách, dresincích a domácích majonézách.
Za svou sytě žlutou barvu vděčí kurkumě, která je nedílnou součástí její receptury. Anglická se také zahušťuje moukou, a proto je hutnější než například výše zmíněná plnotučná. Vyrábí se z ostřejších druhů světlých semen a dochucuje se vinným octem. Pro zajímavější chuť se do ní někdy přidává také chilli, med, pečená paprika nebo ocet balzamico. Americká hořčice je té anglické barvou, chutí i konzistencí velmi podobná. Poprvé ji na trh uvedl George J. French v roce 1904 a od té doby je značka French's symbolem pravé americké hořčice.
Žlutá hořčice nesmí v Americe a Anglii chybět na žádném hot dogu, burgeru nebo sendviči. Je samozřejmě výborná i k uzeninám, k masu nebo do teplých i studených omáček.
Canva
Jak její název napovídá, obsahuje celá hořčičná semínka všech barev. Protože ale nejsou drcená a smíchaná s vodou, neuvolňují tolik silice a hrubozrnná hořčice patří spíše k těm mírně pálivým. V jídlech krásně křupe a díky přídavku vinného octa jim dodává zajímavou nakyslou chuť. Je výborná do marinád na maso, studených omáček, salátových zálivek a dresinků, k sýrům i uzeninám a typicky se přidává také do vídeňského bramborového salátu.
Je výrazně pikantní, má specifickou chuť a na trhu ji najdete v několika podobách. Může být hladká, celozrnná i částečně rozemletá. V každém případě její základ tvoří hořčičná semena zbavená oleje, především ta hnědá (dříve se používala spíše černá), která jsou chuťově silnější a také ostřejší. Semena se podle původní receptury, která vznikla v 18. století ve francouzském městě Dijon, míchají s vinným octem nebo samotným vínem a unikátně také se šťávou z nezralých hroznů. Výsledkem je oblíbená lahůdka studené i teplé kuchyně, která každému jídlu propůjčí tu správně ostrou jiskru.
Podobně jako některé francouzské, i kremžská hořčice obsahuje pálivější, nahrubo mletá černá semena. Oproti ostatním druhům je také charakteristická svou výraznější sladkostí. Pro představu, měla by obsahovat alespoň 16 % cukru, v plnotučné hořčici ho bývá i třikrát méně, kolem 5 %.
Pokud byste si chtěli vychutnat autentickou chuť tohoto druhu hořčice tak, jak byla v rakouském městě Kremže stvořena, pak hledejte tu, která má ve složení víno. Některé výrobky, včetně mnoha českých, ho totiž nahrazují levnějším (a chuťově ne tolik zajímavým) octem.
Goskova Tatiana / Shutterstock.com
Po Rakousku je načase přesunout se ještě do sousedního Německa. Zde se k tradičním klobásám podává především hořčice bavorská. Německé hořčice mívají typicky výraznější kořeněnou i sladkou chuť, protože podobně jako v kremžské, je i v jejich složení poměrně velké množství cukru. Často se kromě octa navíc dochucují křenem, cibulí nebo jalovcem, který bavorské hořčici dodává zajímavý hořkosladký nádech.
Jemný hořčicovo-medový dip se hodí k masu, ale třeba i k pečeným bramborům jako příjemné dochucení.
Hořčičná omáčka je skvělá k vepřovému, kuřecímu nebo krůtímu masu. Chutnou hořčičnou omáčku lze také servírovat s vařenými vejci a brambory.
Na závěr pro vás máme ještě několik tipů na méně tradiční druhy hořčic, které se dají v kamenných obchodech i na internetu sehnat. Pokud milujete vše pálivé, pak doporučujeme vyzkoušet chilli hořčici (prodávají se nejrůznější, od mírně pálivých až po ty, které obsahují nejpálivější papričky světa). Pro příznivce sladko-slaných chutí je zase jako stvořená hořčice medová či ovocná, která se hodí například ke zvěřině.
Ještě o kapku ostřejší jsou potom ty s přidaným alkoholem (typicky s brandy, whisky nebo koňakem), které jsou oblíbené především u amerického typu hořčice. V neposlední řadě se dají koupit také hořčice s kečupem, se zeleným pepřem i různým dalším kořením.
Zdroje: Healthline, WebMD, Kupi