To, že se houby nemají sbírat do igelitek, nebo že i ty okousané od plžů a červů mohou být jedovaté, je známá věc. Některé mýty ale přetrvávají mezi lidmi dodnes. Ačkoliv je řada mykologů a předních odborníků dávno vyvrátila. Které pověry se o houbách stále říkají a zbytečně odrazují od konzumace těchto výborných pokladů lesa? A na kterých je zrnko pravdy?
Co se pití alkoholu týče, houby jsou v tom většinou nevině. Klidně si k nim můžete dát sklenici piva nebo vína. Pokud vám bude zle, pak bude problémem spíše onen alkohol. Ten totiž prodlužuje dobu trávení a u citlivějších jedinců může způsobovat těžkost.
Pozor byste si měli dávat jen v případě některých druhů, jako je hřib koloděj, hnojník inkoustový nebo václavky: tyto houby obsahují látky, které mohou v kombinaci s lihovinami vyvolat v trávicím traktu nežádoucí reakce. Opět ale platí, že ne vždy a u všech lidí.
Kupte se slevou Žampiony bílé.
Pokud dodržíte všechny základní hygienické zásady, dobře provařený pokrm nenecháte stát dlouho při pokojové teplotě v kuchyni a co nejdříve jej uskladníte v uzavřené nádobě do lednice, pak si na ohřívané smaženici, omáčce nebo houbové polévce pochutnáte i další dny a žádné problémy vám nehrozí.
Tento mýtus patří k těm případům, na kterých sice něco málo pravdy je, rozhodně ne ale v tak katastrofálním měřítku, jak se mezi lidmi povídá. Houby skutečně mohou z půdy absorbovat zdraví škodlivé látky, ale pouze v naprosto zanedbatelném množství (nerostou-li přímo na radioaktivní půdě). Když k tomu přičtete jejich občasnou konzumaci, není možné, aby člověk přijmul tyto látky v nebezpečné dávce. Pokud budete houby sbírat v čisté přírodě, nemáte se vůbec čeho bát.
Vypití co největšího množství mléka se kdysi opravdu považovalo za dobrý protijed. Dnes je tomu přesně naopak. Mléko se totiž začne v kyselém prostředí žaludku srážet a napáchá spíše více škody než užitku. Navíc není kvůli obsahu bílkovin a tuků úplně nejvhodnější ředící tekutinou.
Při podezření na otravu z hub raději postupujte podle osvědčených rad lékařů a odborníků: co nejdříve spolkněte velkou dávku živočišného uhlí, vyvolejte zvracení, zabalte vzorek snědených hub (nebo jejich odkrojky) pro snadnější identifikaci původu otravy a spěchejte do nemocnice.
Pro některé jsou běžně rostoucí babky neboli hřiby žlutomasé dobrým úlovkem, pro jiné podřadnou houbou. A pro někoho představují zdraví nebezpečnou záležitost. Ačkoliv neoprávněně. O šíření mýtu, že babky způsobují rakovinu, se totiž před pár lety postaral znalec hub Jiří Baier ve svém výstupu v Českém rozhlase. Později svůj výrok označil za nadsázku a rakovinotvornost vyvrátili i přední čeští mykologové a lékaři. V hlavách mnoha lidí ovšem informace utkvěla dodnes.
Starší plodnice totiž mohou být skutečně považovány za rizikové. Často je napadá plíseň s názvem nedohub zlatovýtrusný, která vytváří metabolické mykotoxiny způsobující „nepravou“ otravu. Abyste si ale přivodili závažné zdravotní problémy (nebo dokonce rakovinu), museli byste jíst staré, plesnivé a tepelně neopracované babky doslova po kilech.
Kupte se slevou Kapesní multifunkční nůž Move Tescoma.
Někteří houbaři vyrážejí do lesa na ty nejlepší úlovky těsně po úplňku, jiní si klepou na čelo. Kde je pravda zatím žádná vědecká studie přesně neobjasnila. Pokud ovšem má měsíc na růst hub vliv, pak je vysvětlení zcela logické a žádnou magii za ním nehledejte. Houby totiž potřebují světlo a během úplňku se jim ho může (oproti jiným dnům, kdy měsíc nesvítí tak jasně) dostávat více i přes noc.
Během sezóny se české hříbky dají koupit i na řadě lokálních a farmářských trhů. Mnoho lidí se ovšem obává jejich původu a jedlosti. Není přitom proč. Každý prodejce hub musí mít v Česku oprávnění k podnikání a složenou zkoušku z jejich znalosti a musí být schopen všechny tyto dokumenty na vyžádání předložit.
Prodávat se také smí asi jen 50 volně rostoucích druhů, mezi kterými například úplně chybí žampiony, holubinky nebo výtečné růžovky. Nabízené houby by měly mít vždy uvedeno datum spotřeby (max. do 3 dnů od sběru) a nesmí jim chybět více než čtvrtina klobouku. Při nákupu si vždy zkontrolujte, že houby nejsou zapařené, potlučené nebo plesnivé, a že mají klobouček pevně spojený s třeněm (i když jsou překrojené).