Chuť na něco sladkého po obědě zažil asi každý. Občasný dezert nebo kousek čokolády není nic neobvyklého a není důvod si kvůli tomu dělat starosti. Pokud ale máte chuť na sladké téměř po každém obědě, zkuste se zamyslet nad příčinou. Nejde jen o kalorie navíc nebo možný vliv na hmotnost. Časté mlsání může naznačovat, že tělu něco chybí. A navíc dokáže být poměrně nepříjemné ve chvíli, kdy se člověk zrovna najedl. Zeptali jsme se proto odbornice, co za těmito chutěmi stojí.
Oběd je pro mnoho lidí chvílí, kdy si během pracovního nebo školního dne doplní energii a na chvíli si odpočinou. Po jídle si někteří dopřejí kávu a společně s ní i něco sladkého. Zatímco pro jedny jde o příjemný zvyk, jiní mají pocit, že bez dezertu není oběd úplný. Zrovna chuť na sladké po obědě se objevuje u mnoha lidí téměř každý den. Někomu nevadí, jiného trápí, zvlášť pokud se snaží zhubnout nebo jíst vyváženěji. Odkud se tyto chutě berou?
„Nejčastěji jde o kombinaci fyziologických a návykových faktorů. Pokud oběd způsobí rychlé kolísání glykémie (např. je příliš bohatý na rychlé sacharidy a chudý na bílkoviny a tuky), může následně přijít rychlý pokles energie, který mozek interpretuje jako chuť na ‚rychlou odměnu‘ – tedy sladké. Také nám často ve stravě chybí vláknina a v neposlední řadě jde právě o návyk. Nemusíme mít tedy fyziologickou potřebu si dát něco na zub, ale mozek už se těší, že si jako vždy dopřeje sladkou tečku,“ vysvětlila Ing. Anna Vernerová, výživová poradkyně.
Tvrzení odbornice podporují také neurologické výzkumy. Studie ukázala, že sladká chuť aktivuje mozkové oblasti spojené s odměnou a příjemnými pocity. Proto mohou být sladké potraviny pro mnoho lidí tak lákavé. Zejména když hledají rychlé povzbuzení nebo něco dobrého po jídle.
Tyto chutě ale mohou být signálem, že oběd nebyl vyvážený. S tím souhlasí i výživová poradkyně. „Sladká chuť po jídle může signalizovat nízký obsah bílkovin, vlákniny nebo zdravých tuků v obědě. Tyto složky zpomalují trávení a stabilizují hladinu cukru v krvi,“ sdělila Vernerová. „Typicky jde o jídla založená na bílé mouce (těstoviny, pečivo), malém množství bílkovin, minimu zeleniny, tedy vlákniny, a celkově s nízkou sytící hodnotou. Roli hraje i příliš velká porce sacharidů bez ‚protiváhy‘ v podobě tuku nebo bílkoviny,“ doplnila.
Bílkoviny a vláknina přitom podle odborníků patří mezi klíčové živiny ovlivňující pocit sytosti. Výzkumy ukazují, že jídla s vyšším obsahem bílkovin bývají spojena s vyšší mírou sytosti po jídle a nižším pocitem hladu v následujících hodinách.
Yanya / Shutterstock.com
Složení potravin na oběd přitom není hlavní příčinou toho, že máme chuť na sladké. „Chyba často začíná už u podceněné snídaně a následně pak svačiny. Chuť na sladké nás pak dobíhá právě po obědě nebo v pozdějších odpoledních hodinách,“ doplnila Vernerová. Pokud tedy člověk dopoledne jí málo nebo některé chody úplně vynechává, tělo si může o energii říct právě po obědě. A sladké představuje nejrychlejší způsob, jak ji získat.
V případě, že si dáte vyváženou snídani, svačinu i oběd a poté se dostaví chutě na sladké, nemusí jít jen o špatně složený jídelníček. Na vině může být nedostatek spánku či stres. „Nedostatek spánku i chronický stres zvyšují chuť na rychlé zdroje energie, protože ovlivňují hormonální regulaci hladu (např. ghrelin a leptin) a zároveň snižují sebekontrolu,“ vysvětlila Vernerová.
Toto tvrzení potvrzují i vědecké studie. Například výzkum publikovaný v odborném časopise Behavioral Sciences zjistil, že už několik nocí s omezeným spánkem vedlo ke zvýšené preferenci sladké chuti, vyšší hladině hormonu ghrelinu a většímu příjmu sacharidů.
Nedostatek spánku může mít na chuť k jídlu vliv. Výzkumy ukazují, že kratší nebo nekvalitní spánek souvisí se změnami hormonů, které ovlivňují hlad a sytost. Zvyšuje se například hladina hormonu ghrelinu, který podporuje pocit hladu, zatímco hladina leptinu, jenž signalizuje nasycení, může klesat. Studie zároveň naznačují, že lidé po nevyspání častěji sahají po sladkých a energeticky bohatých potravinách. Podobný efekt může mít i dlouhodobý stres. Ten zvyšuje hladinu kortizolu, a u některých lidí tak podporuje chuť na potraviny bohaté na cukr a tuk.
Suriyawut Suriya / Shutterstock.com
Ve chvíli, kdy dostaneme chuť na něco sladkého, nemusíme vždy odolávat a trápit se. „Záleží na kontextu. Malé množství sladkého po vyváženém jídle nemusí být problém, pokud je součástí celkově stabilního jídelníčku. Zákazy často vedou k větší chuti a přejídání. Klíčová je míra a celková rovnováha. Já si po obědě dávám něco na zub téměř vždy :-),“ dodala Vernerová.
Rozhodující tedy není samotný dezert nebo něco sladkého, ale celkový způsob stravování. Pokud máte jídelníček dlouhodobě vyvážený, jíte dostatek zeleniny, ovoce a bílkovin, malé množství sladkého by nemuselo představovat problém. Navíc, pokud si po nutričně bohatém obědě dopřejete kostičku kvalitní vysokoprocentní čokolády nebo menší zdravější dezert, nemusíte mít výčitky svědomí. Problém nastává pouze tehdy, pokud je sladkost pravidelnou kompenzací špatně sestaveného hlavního chodu.
Výživové poradkyně jsme se zeptali i na to, jak se vyhnout chutím na dezerty a jiné pochutiny. Změna zažitých schémat chování totiž vyžaduje určitou trpělivost, ale správně zvolená strategie dokáže neovladatelné chutě utlumit během několika málo dní. „Pomáhá zejména zvýšení podílu bílkovin a vlákniny v obědě, dostatek tekutin, pravidelný režim jídla a také práce se spánkem a stresem. U některých lidí funguje i krátká procházka po jídle, která stabilizuje glykémii. Za mě je ale zásadní rozdíl v tom, jestli si dávám něco na zub pro radost nebo jestli bez toho nemůžu být. Pak je fajn zjistit, proč tomu tak je,“ sdělila Vernerová.
Účinnost krátké procházky po jídle potvrzují také vědecké studie, podle nichž může pohyb po jídle pomoci zmírnit vzestup hladiny cukru v krvi po konzumaci potravy.
Až tedy příště budete mít po obědě chuť na sladké, zkuste se nejprve napít čisté vody, projděte se nebo se zamyslete nad tím, zda jíte vyváženě. V každém případě počítejte s tím, že úprava chutí neproběhne ze dne na den, ale v řádu několika dní, než si tělo zvykne na nový režim.
Zdroje: autorský text, Ing. Anna Vernerová, výživová poradkyně pro Kupi.cz, PubMed, NIH, MDPI, Science Direct