Trapas zákazníka: Při placení přes Scan&Shop se mi vybil telefon, prošetřovali mě na informacích
Nejrychlejším způsobem, jak vyřešit nákup v supermarketu, je půjčit si ve stojanu skener nebo použít vlastní telefon s aplikací. Zboží při nákupu průběžně skenujete (čárové kódy), dáváte do tašek a pak už jen zaplatíte online a odcházíte. Bohužel nedávno se mi stala opravdu trapná věc.
Co v článku najdete
Tento článek je plně autorský a všechno, co popíšu níže, se stalo přímo mně. Teď už se nad tím zasměju, ale když se to stalo, cítil jsem se extrémně trapně…
Nákup jako každý jiný
Do blíže nespecifikovaného supermarketu vyrážím pravidelně zhruba dvakrát týdně, jednou ve všední den a pak o víkendu. S manželkou děláme klasický rodinný nákup pro nás a dvě malé děti a už to máme docela vychytané.
„Dneska skenuješ ty, nebo já?“ zeptá se vždycky jeden z nás. „Tak dneska já,“ ujme se úkolu ten, kdo je „na řadě“. U vstupu si vždycky otevřeme na svém telefonu aplikaci supermarketu, načteme QR kód za turnikety a už jedeme s vozíkem a připravenými taškami.
Toho dne jsem ale vyrazil na nákup sám. Plínky – píp, šup do tašky. Toaletní papír – píp, hop do tašky. Tahací ubrousky – píp, zase do tašky. Pomerančový džus – píp a v aplikaci označit dva kusy. Konzerva tuňáka – píp. A tak to pokračuje postupně ve všech uličkách, dokud nemám všechno nakoupeno. Po objetí sekcí s mléčnými výrobky, masem, pečivem, ovocem a zeleninou a dalšími produkty mám tašky narvané zbožím, že se sotva poskládají do vozíku.
Při představě, že bych musel celý nákup skládat na pás nebo načítat u samoobslužných pokladen, se mi protáčejí panenky. „Proč to ti lidi taky neskenujou?“ říkám si v duchu, když vidím frontu u jediné fungující poklady. „Vždyť by byli pryč stejně rychle jako já.“ Tentokrát jsem se mýlil.
fast-stock / Shutterstock.com
Trapas při placení přes aplikaci
Jako vždy jsem s vozíkem přijel před samoobslužné pokladny, kde je ukončovací QR kód, jehož načtením aplikaci v telefonu říkáte, že už jste všechno nakoupili a chcete zaplatit a odejít.
„Sakryš, já mám jenom 1 % baterky?!“ zděsil jsem se při pohledu na displej telefonu. „Jestli se mi teď vybije, tak bude muset všechno z tašek ven a hezky skenovat u pokladen nanovo,“ honily se mi hlavou černé scénáře. Jenže se stalo ještě něco mnohem horšího.
Když jsem klikl na tlačítko „Zaplatit online“ a začala se zpracovávat transakce, telefon zemřel. „Co teď? Prošla platba a můžu odejít? Nebo neprošla? A když ne, co mám dělat?“ začalo mě polívat horko. Nezbylo mi nic jiného než jít na informace, kde jsem jim situaci vylíčil.
„Tak to prostě naskenujte u samoobslužných,“ měla paní hned jasno. „Jenže to je právě ten problém, já nevím, jestli už se to nezaplatilo, a já mám nákup za dva a půl tisíce,“ vysvětloval jsem paradoxně omluvně.
one photo / Shutterstock.com
Před zákazníky jsem si připadal jako zloděj
Nakonec se paní poradila s kolegou a společně jsme došli k závěru, že musíme prošetřit, jestli moje platba prošla, nebo ne. To všechno za tázavých pohledů ostatních zákazníků, kteří si určitě mysleli, že jsem zloděj, a proto mě řeší asi tři lidi z personálu.
Pán mi odběhl kamsi pro nabíječku, abych si mohl nabít telefon a ověřit platbu v aplikaci a na účtu. Paní mezi tím nastartovala jakýsi transakční systém supermarketu, ve kterém bude případná platba vidět, ale „má zpoždění asi 20 minut“. Další paní prodavačka mě uklidňovala, že se to prý občas stane.
A tak jsme čekali. Vrcholem bylo, když pán donesl nabíječku s extrémně krátkým kabelem asi 15 cm a pak mi ukázal zásuvku na informacích pod stolem. Ano, asi 10 minut jsem dřepěl pod stolem s telefonem na nabíječce, což se nelíbilo ani mně, ani nanukům v taškách. Nakonec telefon naskočil a mohl jsem vše zkontrolovat. V aplikaci supermarketu jsem měl poslední nákup minulý týden a taky moje bankovní aplikace potvrdila, že platba neprošla.
„Takže si to mám vybalit a naskenovat na samoobslužných, že?“ zeptal jsem se. „Počkejte, já vás vezmu na kasu,“ nabídla mi paní prodavačka. Uličkou hanby jsem za ní jel s vozíkem mezi nechápajícími zákazníky „na jedničku“.
Zamrznuti tonovi / Shutterstock.com
Dobře to dopadlo. Relativně…
U „exkluzivní pokladny jenom pro mě“ už jsem co nejrychleji všechno vybalil na pás, zaplatil, ještě jednou se omluvil a co nejrychleji zmizel.
„To bys měl napsat na Kupi!“ smála se mi doma zlomyslně manželka. (Než jsem jí předal rozteklý nanuk, který si u mě objednala.) Tak to píšu. Je to skoro měsíc a je mi pořád trapně.
Napište nám do diskuze pod článkem, jestli se vám stalo někdy něco podobného. Používáte skenování pomocí skenerů nebo telefonu?
Zdroje: Kupi
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko