Jak zabavit děti na dlouhé cestě autem? Aktivity volte podle jejich temperamentu, radí psycholožka
Chystáte se na dovolenou? Dlouhá cesta, ať už autem, letadlem, vlakem, či autobusem, nedělá dobře nikomu. Když jde ale o děti, může to být k nepřežití. Jak malé neposedy zabavit, aby cestování bylo příjemné pro všechny zúčastněné?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Proč je to tak náročné?
„Mami, tati, já se nudím! Kdy už tam budeme?“ Je vám tento dotaz důvěrně známý a slyšíte jej obvykle už pět minut poté, co opustíte domov? Nejste v tom sami. Tento problém řeší řada rodičů a mnozí již ztrácí nervy. „S dětmi pojedu dál než do obchodu nejdřív za deset let – zatím se to nedá, v autě zlobí všemi možnými způsoby, už jsem kvůli tomu jednou bourala,“ stěžuje si Petra H. z Hodonína a mnozí jí dají nejspíš za pravdu.
Univerzální způsob, jak dítě během cesty zabavit, bohužel neexistuje. Je to dáno tím, že každé dítě je jiné, a tím pádem u každého funguje i jiná metoda, jak jej zabavit. Zatímco některým ratolestem stačí dát do ruky obrázkovou knížku a několik hodin o něm nevíte, děti, které nutně potřebují ke štěstí pohyb a akci, na cestě trpí už za první zatáčkou, ač mají k dispozici tablet, mobil i celou řadu her. Úplně neřešitelné to ale podle odbornice není.
Jak to vidí psycholožka?
„Pokud znáte typ temperamentu dítěte, můžete cestu přizpůsobit tak, aby byla snesitelnější pro něj i pro vás,“ vysvětluje pro Kupi.cz psycholožka Šárka Miková, autorka teorie typů, která své poznatky popisuje v knihách Milovat nestačí, Nejsou stejné a Ani mámy nejsou stejné. Doporučuje proto zvolit tu správnou strategii na základě individuálních potřeb konkrétního typu dítěte.
Dítě, které miluje řád a předvídatelnost
- Co potřebuje, aby bylo spokojené: znát plán, jistotu, co bude následovat
- Tipy na zabavení: obrázkový harmonogram cesty, úkoly typu „odškrtni, co jsme už projeli“, slovní hry, hledání SPZ, barvy aut, „poznávací kvízy“ o okolí
Dítě, které žije v přítomném okamžiku a potřebuje akci
- Co potřebuje, aby bylo spokojené: pohyb, zábavu, smyslové podněty
- Tipy na zabavení: žvýkačky, antistresové hračky, říkadla s pohybem, „divadlo zvířátek v autě“, vymýšlení vtipných scénářů, k tomu pak plánované zastávky na proběhnutí a rychlé reakční hry (například „kdo první uvidí traktor“)
Dítě, které nad věcmi hodně přemýšlí, má rádo logiku a výzvy
- Co potřebuje, aby bylo spokojené: mentální výzvu, smysluplnost, informace
- Tipy na zabavení: hádanky, logické úkoly, audioknihy s fakty nebo zápletkou, jednoduché cestovní hlavolamy, případně „výzkumný úkol“ – například najít cestou tři různé typy mostů, větrné elektrárny
Dítě, které hledá hlubší smysl a má velkou fantazii
- Co potřebuje, aby bylo spokojené: příběh, kontakt, krásu, spojení
- Tipy na zabavení: tvoření příběhů, audio pohádky, kreslení emocí na cestě („co by dělala želva, kdyby jela s námi“), kartičky s otázkami typu „kdy ses cítil jako hrdina“
Inspirace z rodičovské cestovatelské praxe
Úskalí cestování s dětmi zná dobře většina rodičů. Požádali jsme několik našich čtenářů o vyjádření, jak to funguje u nich, když vyráží s dětmi na cesty. Kreativní rodiče s neméně kreativními potomky to mají určitě jednodušší, ale jak se ukazuje, vždy to chce kooperaci a aktivní zapojení dospělého. Málokomu se povede dát dětem do ruky nějakou hračku a čekat, že se zabaví samo.
- „Můj syn byl odmalička trošku komplikovanější povaha, zásadně v noci odmítal spát. Jediné, co ho dokázalo ukolébat, bylo naložit ho do auta a jezdit s ním po všech čertech. Nakonec si na to tak zvykl, že v autě vždycky do deseti minut usne. Zůstalo mu to – a to už je mu pět let. Díky tomu pro nás cestování není problém. Na dovolenou vyrážíme na noc a je klid,“ popisuje svou pohodovou cestovní metodu Andrea H. z Kladna.
- „Naše děti se v autě neustále hašteří. Manžel za volantem z toho vždycky šílí, zabavit je tak musím já. Naštěstí jsou dost soutěživé, takže hrajeme různé hry. Nejčastěji slovní fotbal nebo hádáme, na co kdo myslí. Když se to proloží se sledováním pohádek, dá se to vydržet,“ říká Veronika P. z Tábora.
- „Jet kamkoliv se synem a dcerou bylo vždycky náročné. Pomohlo nám větší auto, kde se vzadu dají sestavit sedačky jako v kupé naproti sobě. Partner řídí a já s dětmi vzadu mastím karty nebo jim čtu. Na stolečku před sebou mají kreativní kufříky, takže taky hodně kreslí. Tvrdí, že jsou jako v pokojíčku na kolečkách, a fakt se dost zklidnily,“ tvrdí Blanka T. z Prahy.
- „Já jsem na dceru sama, je jí sedm a je hodně upovídaná. Autem cestujeme hodně, takže si buď jen tak povídáme, nebo si určíme pár slov, ze kterých sestavujeme příběh. Někdy sledujeme lidi z okolních aut a vymýšlíme si, kdo jsou. Hádáme, co si říkají, jak se jmenují, kam jedou. Je to docela legrace, jen u toho moc nestíhám sledovat navigaci, tak občas zabloudíme, ale nemůžu si stěžovat. Dcera má díky tomu perfektní slovní zásobu,“ míní Lenka Č. z Brna.
- „U nás je základem hodně jídla a pití. Obě děti si vždy vyberou oblíbené cestovní plyšáky, nachystají si polštářek a dečku a do kapsáře několik her. Výběr nechávám na nich, já mám v zásobě nějaké malé překvapení. Vědí, že něco dostanou, ale společně odpočítáváme, na kterém kilometru to bude,“ líčí svou strategii Denisa T. z Vyškova.
- „Manželka na to nemá nervy, v autě z dětí vyšiluje, ale mě to až tak nevadí. Když jedeme k moři, přesně je informuju, kde jsme, kdy zastavíme, co tam budeme dělat. Ony sledují navigaci a ‚radí‘ mi. Hodně zastavujeme, klidně i u různých atrakcí, kde se fyzicky vyřádí. Někdy to dáme i s přespáním a cestu si dělíme na kratší části, to je pak úplná pohodička,“ říká Lukáš Z. z České Třebové.
Zdroje: Kupi.cz, psycholožka Šárka Miková, názory čtenářů
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko