„Dcera maso milovala, teď se jí z něj zvedá žaludek.“ Odbornice radí, co dělat s dětmi, které odmítají jíst maso
Včera milovala řízky, dnes se na maso ani nepodívá. Proč děti najednou odmítají maso a jak se s tím vypořádat? Rodiče často tápou mezi obavami z nedostatku živin a snahou respektovat dětské preference. Co na to odborníci a jaké strategie mohou pomoci?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Z kuřecích nugetek k odporu: Příběh, který znají tisíce rodičů
Pamatuju si ten moment přesně. Moje pětiletá dcera Eliška seděla u stolu a kroutila hlavou nad oblíbenými kuřecími nugetkami. „To je maso?“ zeptala se s podezřením, které vypadalo skoro dospěle. Když jsem přikývla, odsunula talíř a rozplakala se.
Ještě před pár týdny by snědla kuřecí stehno i s kostí. Dnes nejí nic, co „bylo zvíře“. A není sama. V rodičovských skupinách na facebooku jsou podobné příběhy na denním pořádku.
Když se maso stane problémem
Podle nutriční specialistky Mgr. Aleny Horské z Institutu dětského stravování se jedná o zcela běžný jev, se kterým se setkává stále častěji:
„U dětí mezi 3. a 8. rokem se může objevit období zvýšené citlivosti na chuť, strukturu nebo morální původ potravin. Maso je smyslově výrazné, a navíc spojeno s představou zvířete. To může u dětí vyvolat přirozený odpor.“
Nejde ale jen o emoce. Děti se v tomto věku teprve učí rozpoznávat a pojmenovávat své preference, a jídlo je přirozeným prostorem, kde zkoušejí hranice.
Maria Symchych / Shutterstock.com
Výživa bez masa: Rizika i řešení
Maso je bohatým zdrojem bílkovin, železa, zinku a vitamínu B12. Pokud ho dítě dlouhodobě odmítá, je důležité sledovat, zda nedochází k únavě, ztrátě energie nebo poruchám soustředění. Podle odborníků ale není důvod k panice.
„Pokud dítě maso nejí, ale jinak má pestrou stravu s luštěninami, vejci, mléčnými výrobky a celozrnnými obilovinami, není nutné ho nutit. Je však potřeba myslet na doplnění klíčových živin, hlavně železa a B12,“ vysvětluje Horská.
Z hlediska vývoje dítěte je klíčové sledovat růst, váhu a celkový zdravotní stav. Jakékoliv výrazné změny nebo příznaky chudokrevnosti je vhodné konzultovat s pediatrem.
Mění se generace? Empatie jako důvod
Změna postoje k masu se u mnoha dětí neváže na chuť, ale na náhlé uvědomění si jeho původu. Čtyřletý Matěj se například zeptal své mámy Jany: „To kuře, co jíme, mělo oči?“ A když dostal upřímnou odpověď, už maso nevzal do pusy.
„Tyto reakce nejsou póza. Jde o autentický morální přístup,“ upozorňuje Horská. „Dítě si poprvé spojí to, co jí, s živým tvorem, a začne se ptát. V tomhle směru se hodně mění i výchova. Děti mají víc informací, často i díky knihám nebo pohádkám, kde se zvířata zobrazují jako přátelé.“
Nicoleta Ionescu / Shutterstock.com
Co dělat? Tady jsou praktické kroky, které fungují
1. Bez nátlaku, bez divadla
Pokud dítě maso odmítá, nenuťte. Vytváření stresu u jídla může mít dlouhodobé následky. „Říct ‚budeš to jíst, jinak nic nedostaneš‘ nefunguje. Dítě se tak nenaučí jíst maso, ale bát se jídla,“ říká Horská.
2. Pestrobarevné, atraktivní, přirozené
Děti jí očima. Možná nechtějí guláš, ale se směsí mletého masa v tortille nebo v domácích burgerech problém mít nebudou. Pomáhá i tvarování – z mletého masa vyrobte zvířátka, koule, srdíčka.
3. Nechte je vařit
Zapojení do přípravy jídla zvyšuje šanci, že ho dítě ochutná. I tříleté dítě může míchat, sypat nebo ozdobit talíř. „Dcera mi jednou sama pomáhala dělat masové placičky. Když jsme je pak podávali jako ‚kočičí koláčky‘, snědla dvě,“ vzpomíná maminka Alena.
4. Skrytá forma
Dítě nechce maso, ale sní boloňské špagety? Pak máte vyhráno. Pomáhá maso mixovat, zařadit do polévek, omáček, rizota nebo karbanátků se zeleninou. Největší odpor bývá k celistvým kouskům, ne ke chuti jako takové.
5. Alternativy
Luštěniny, tofu, tempeh, vejce, mléčné produkty, ořechová másla – to vše může maso dočasně nebo trvale nahradit. Pokud dítě maso zcela odmítá, je vhodné s odborníkem nastavit jídelníček tak, aby nechyběly klíčové živiny.
Jaded Art / Shutterstock.com
Kdy vyhledat pomoc?
Zpozornět by měli rodiče v okamžiku, kdy kromě masa dítě začne odmítat více skupin potravin, hubne, je unavené nebo bez nálady. Takové signály mohou ukazovat na hlubší problém – ať už zdravotní, nebo psychologický. V těchto případech je na místě vyšetření u pediatra a případně i konzultace s dětským nutričním terapeutem. „Lepší je přijít zbytečně než pozdě,“ říká Horská.
A co když to trvá?
Podle odborníků není výjimkou, když tato fáze trvá měsíce nebo i roky. Některé děti maso znovu přijmou, jiné ho přestanou jíst natrvalo. Ani jedno není chyba. Rozhodující je zdravý, vyvážený přístup rodiče. Děti nejsou kopie dospělých. Mají jinou citlivost, jiné tempo. A leckdy i přesnější instinkty, než si připouštíme.
Zdroje: WHO, Česká pediatrická společnost ČLS JEP, Ministerstvo zdravotnictví ČR, Mgr. Alena Horská – nutriční specialistka, autorská zkušenost a respondenti z rodičovských skupin na facebooku
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko