„Paní mě předběhla u pokladny. Řekla mi, že je starší, a proto má přednost,“ vypráví nepříjemný zážitek Jana
Čtenářka Jana čekala v supermarketu u pokladny, když se před ni bez dovolení postavila starší žena. Když ji upozornila, že předbíhá, dostala odpověď, kterou rozhodně nečekala. Seniorka prohlásila, že vzhledem ke svému věku má přednost a mladší zákazníci si mohou počkat. Má ale takový požadavek opodstatnění?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Předběhla mě a ani se nezeptala
Stát ve frontě u pokladny nebaví asi nikoho. Většina lidí ale respektuje, že kdo přijde později, musí si počkat. Osmačtyřicetiletá Jana se redakci Kupi svěřila se zážitkem z běžného nákupu, při kterém se dostala do nepříjemné situace se starší zákaznicí.
Stála ve frontě u pokladny, před sebou měla dva zákazníky a čekala, až přijde na řadu. Vtom k ní přistoupila starší žena s nákupním košíkem a bez jakéhokoliv vysvětlení se postavila přímo před ni.
„Nejdřív jsem si myslela, že se chce jen na něco zeptat. Ale ona si úplně suverénně stoupla přede mě, jako bych tam vůbec nebyla. Ani se neohlédla, jestli za ní někdo stojí,“ popisuje Jana.
Chvíli váhala, jestli má vůbec něco říkat. Nechtěla se v obchodě hádat kvůli několika minutám, jenže žena se tvářila, jako by bylo naprosto samozřejmé, že jí ostatní ustoupí. Nakonec ji slušně upozornila, že fronta pokračuje až za ní. Odpověď ji však zaskočila.
„Já jsem starší, tak mám přednost. Vy mladí si můžete počkat“
„Paní se na mě otočila a úplně vážně mi řekla: Já jsem starší, tak mám přednost. Vy mladí si můžete počkat,“ vzpomíná Jana.
Chvíli prý nevěděla, co říct. Ne proto, že by měla problém pustit staršího člověka před sebe, ale kvůli samozřejmosti, s jakou žena předpokládala, že jí ostatní musí ustoupit.
„Kdyby mě poprosila, jestli ji nepustím, protože ji bolí nohy nebo jí není dobře, vůbec bych nad tím nepřemýšlela. Ale ona se nezeptala. Prostě mi oznámila, že je starší, a tím je to vyřešené,“ vysvětluje čtenářka.
Jana se pokusila namítnout, že všichni stojí ve stejné frontě a že přednost není automatická. Seniorka však podle jejího vyprávění pokračovala s tím, že mladí lidé dnes nemají ke starším žádnou úctu.
„To mě na tom mrzelo snad nejvíc. Já jsem jí nic neudělala, jen jsem upozornila, že mě předběhla. A najednou jsem byla nevychovaná já, protože jsem si dovolila něco říct,“ dodává.
Do situace se zapojila také zákaznice stojící za Janou, která potvrdila, že seniorka přišla až po ostatních. Žena nakonec neochotně ustoupila, ale ještě při odchodu komentovala, že za jejích mladých let by se něco takového nestalo.
Mají senioři v supermarketu automaticky přednost?
Starším lidem běžně uvolňujeme místo v hromadné dopravě, pomáháme jim s těžkými taškami nebo je pustíme před sebe, pokud vidíme, že mají potíže s dlouhým stáním. Je to projev ohleduplnosti, který většina lidí považuje za samozřejmý.
U pokladen v supermarketech ale obecně neplatí pravidlo, podle kterého by měli všichni senioři automaticky přednost před mladšími zákazníky. Některé prodejny mohou mít vlastní pravidla nebo vyhrazené pokladny pro určité skupiny zákazníků. V běžné frontě však samotný věk automatické právo předběhnout ostatní nezakládá.
Mentální kouč Jan Dvořák upozorňuje, že lidé mohou mít na podobné situace rozdílný pohled také kvůli tomu, v jakém prostředí vyrůstali.
„Někteří lidé vyrůstali v prostředí, kde se úcta ke starším spojovala také s tím, že mladší automaticky ustoupí. Mohou proto podobné chování očekávat i dnes. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk zamění respekt za nárok na výjimku. Úcta ke starším je důležitá, ale měla by být oboustranná. Samotný věk přece neznamená, že potřeby ostatních jsou méně důležité,“ vysvětluje pro Kupi mentální kouč Jan Dvořák.
Rozdíl je také mezi člověkem, který o přednost požádá, a zákazníkem, který si ji sám vynutí. Mladší člověk může mít zdravotní omezení, být vyčerpaný po práci nebo spěchat pro dítě. Z jeho vzhledu přitom nemusí být vůbec poznat, že je pro něj čekání stejně nepříjemné jako pro staršího člověka.
wavebreakmedia / Shutterstock.com
Proč se někteří lidé po upozornění ještě rozčílí?
Na podobných konfliktech bývá překvapivé i to, že člověk, který předběhne ostatní, může nakonec sám vystupovat jako ten, komu bylo ublíženo. Stačí, aby ho někdo upozornil, a místo omluvy přijde podrážděná reakce nebo výčitka.
Podle Jana Dvořáka může být důvodem přesvědčení, že člověk na určité zacházení automaticky má nárok. Pokud mu ho okolí neposkytne, může to vnímat jako nespravedlnost.
„Když je člověk přesvědčený, že má na něco právo, může i slušné upozornění vnímat jako osobní útok. Místo aby přemýšlel nad svým chováním, začne se bránit a hledat chybu u druhého. V tomto případě může zaznít argument, že mladší člověk nemá úctu ke starším. Tím se ale pozornost přesune od samotného předbíhání k úplně jiné otázce,“ říká Jan Dvořák.
Také proto se někteří lidé raději vůbec neozvou. Nechtějí vyvolávat hádku před ostatními zákazníky nebo se obávají, že se z obyčejného upozornění stane nepříjemný konflikt. Raději tedy několik minut počkají, přestože jim chování druhého vadí.
To však neznamená, že by zákazníci museli předbíhání vždy mlčky tolerovat.
„Úplně stačí klidně říct: Promiňte, já tady čekám a fronta pokračuje za mnou. Není potřeba se omlouvat za to, že upozorníte na pořadí. Zároveň ale nemá smysl pouštět se do hádky s někým, kdo už od začátku reaguje útočně. Někdy je lepší věc dál neeskalovat,“ doporučuje pro Kupi mentální kouč.
„Nakonec jsem byla ta špatná já“
Jana přiznává, že o samotném předběhnutí by možná po několika hodinách už ani nevěděla. Co jí ale utkvělo v paměti, byla reakce druhé zákaznice, která se po upozornění cítila ukřivděně.
„Mám starší rodiče a dobře vím, že některé věci už pro ně nejsou tak jednoduché jako dřív. Nikdy by mě ale nenapadlo, že úcta znamená, že se mám nechat bez řečí předběhnout,“ říká.
Z nepříjemného zážitku si odnesla hlavně přesvědčení, že o laskavost je lepší požádat, než ji od ostatních automaticky očekávat.
„Kdyby se mě ta paní normálně zeptala, jestli může jít přede mě, pustila bych ji. Ale když mi oznámila, že jsem mladší, a proto musím čekat, přišlo mi to prostě neslušné,“ uzavírá Jana.
Možná by přitom celé nedorozumění vyřešila jediná věta. Obyčejné „Promiňte, mohla bych jít před vás?“ totiž zní úplně jinak než přesvědčení, že nám ostatní musí ustoupit jen proto, že jsme starší.
Zdroj: modelové zpracování námětu čtenářky Kupi.cz, autorizované vyjádření mentálního kouče Jana Dvořáka
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko