Pavlu v obchodním centru sledoval cizí muž. Pomohla až ostraha, která si ho všimla na kamerách
Pavla vyrazila před několika lety v Praze na běžné nákupy. Po chvíli si ale všimla muže, který se objevoval v každém obchodě, kam vešla. Nejdřív pochybovala sama o sobě, pak ji oslovil a strach zesílil. Skutečný příběh čtenářky Kupi ukazuje, proč má smysl dát na vlastní pocit a požádat o pomoc včas.
Co v článku najdete
Myslela jsem, že se mi to jen zdá
Do pražského nákupního centra přijela Pavla, která si nepřeje zveřejnit celé jméno, před několika lety. Bylo jí dvacet let, chtěla si projít obchody s oblečením a strávit obyčejné odpoledne nakupováním. Jenže už po chvíli si všimla muže, který šel stejným směrem jako ona.
Nejdřív tomu nepřikládala velký význam. V obchodním centru se lidé běžně potkávají opakovaně, míjejí se u výloh a chodí do stejných prodejen. Jenže muž se objevoval znovu a znovu. Pavla proto zamířila i do obchodů s dámským oblečením, kam by podle ní náhodný zákazník jen stěží šel.
„Měla jsem pocit, že jsem asi jen přecitlivělá. Jenže kam jsem vešla, tam se po chvíli objevil taky. V jednu chvíli už jsem se bála otočit, protože jsem tušila, že ho zase uvidím,“ popsala Pavla redakci Kupi.
Muž ji oslovil a ptal se, odkud je
Nepříjemný pocit zesílil ve chvíli, kdy ji muž oslovil. Podle Pavly se ptal, odkud je, jestli je v Praze sama a jestli nechce společnost. Nebyl hlučný ani agresivní, právě proto pro ni bylo těžké situaci jednoznačně vyhodnotit. Nešlo o otevřený konflikt, ale o tlak, který jí začal být velmi nepříjemný.
Pavla odpověděla stručně a snažila se odejít. Nechtěla se s ním bavit, ale zároveň nechtěla vyvolat scénu. Dnes říká, že právě v tom byla situace zrádná. Měla strach, ale současně pochybovala, jestli nepřehání.
„Říkala jsem si, že vlastně nemám žádný důkaz. Jen pocit, že za mnou pořád chodí. A ten pocit byl čím dál horší,“ vzpomíná.
Začala se pohybovat hlavně mezi lidmi, chodila po obchodech, zastavovala se u regálů a opakovaně se ohlížela. Navenek mohla působit nervózně nebo zmateně. Uvnitř ale řešila jediné: Jak z centra bezpečně odejít, aby za ní muž nešel až na parkoviště.
Když za ní přišla manažerka centra, lekla se ještě víc
Zlom přišel ve chvíli, kdy k ní v jednom z obchodů přistoupila žena, představila se jako manažerka centra a požádala ji, jestli by s ní mohla na chvíli odejít stranou. Pavlu v první chvíli nenapadlo, že jde o pomoc. Protože se delší dobu nervózně ohlížela a chodila z obchodu do obchodu, lekla se, že ji podezírají z krádeže.
„Myslela jsem si, že si všimli, jak se divně chovám, a že mě budou obviňovat, že jsem něco vzala. Pak mi řekla, že si ostraha na kamerách všimla muže, který mě sleduje,“ říká Pavla.
Manažerka jí vysvětlila, že bezpečnostní služba sledovala situaci na kamerovém systému a chování muže vyhodnotila jako podezřelé. Když se ho pracovníci ostrahy pokusili v centru najít, v tu chvíli se jim ztratil z dohledu. Proto se rozhodli nejdřív oslovit Pavlu a nabídnout jí doprovod.
Ostraha ji doprovodila k autu
Zaměstnanci centra Pavle nabídli, že ji odvedou k autu a počkají, dokud bezpečně neodjede. Ona sama se rozhodla ještě zavolat sestře. Nechtěla z centra odjíždět sama, a tak počkala, až za ní sestra přijede. Nakonec odjely společně.
Naštěstí se už nic dalšího nestalo. Muž Pavlu znovu nekontaktoval, nečekal u auta a situace skončila bez fyzického napadení. Přesto v ní nepříjemný zážitek zůstal ještě dlouho.
„Ještě několik týdnů jsem se ohlížela, jestli za mnou někdo nejde. Nejhorší bylo, že jsem si vyčítala, proč jsem něco neřekla dřív,“ přiznává.
O svůj příběh se rozhodla podělit proto, že podobnou nejistotu podle ní může zažít mnoho žen i dívek. Ne vždy jde o situaci, která je na první pohled jasná. Někdy člověk nemá nic víc než nepříjemný pocit, nechtěný kontakt a někoho, kdo se objevuje příliš často na stejných místech.
Odborník radí nečekat, až se něco stane
Podle Petra Horáka, majitele bezpečnostní agentury, je váhání v podobných situacích časté. Lidé se bojí, že budou působit přehnaně nebo někoho neprávem obviní. Jenže právě v obchodních centrech existuje zázemí, které může pomoci dřív, než se situace vyhrotí.
„Když má člověk pocit, že ho někdo sleduje, neměl by zůstávat sám a čekat, co se stane. V obchodním centru je nejlepší oslovit prodavačku v nejbližší prodejně, požádat ji, aby zavolala ostrahu, nebo dojít na informace. Zaměstnanci bezpečnostní služby jsou na podobné situace školeni a vědí, jak postupovat,“ říká pro Kupi Petr Horák.
Podle něj není nutné mít jistotu ani důkaz. Stačí říct, že se někdo opakovaně pohybuje v blízkosti, navazuje nechtěný kontakt nebo vyvolává strach. Bezpečnostní služba může situaci ověřit, zkontrolovat kamery, poslat pracovníka na místo a nabídnout doprovod k autu, na zastávku nebo k jiné osobě.
Horák zároveň upozorňuje, že při podezření na sledování není vhodné odcházet o samotě do podzemních garáží, na toalety, k bočním východům nebo na jiná odlehlejší místa. Bezpečnější je zůstat v obchodě, kde jsou zaměstnanci a další zákazníci, případně zamířit na informace nebo k recepci centra.
Pocit strachu není slabost
Pavla dnes říká, že by už nečekala tak dlouho. Kdyby se jí podobná situace stala znovu, šla by rovnou za prodavačkou nebo na informace a řekla by, že se necítí bezpečně. Tehdy se bála hlavně toho, že bude vypadat přecitlivěle. Zpětně ale vnímá, že právě její neklid mohl přispět k tomu, že si jí ostraha na kamerách všimla.
Její příběh není varováním před nákupními centry. Je spíš připomínkou, že nepříjemný pocit může být dostatečný důvod požádat o pomoc. Ne každý incident musí skončit fyzickým útokem, aby v člověku zanechal strach. A ne každá žádost o pomoc musí začínat jistotou, že se děje něco nebezpečného.
Někdy stačí říct, že se něco nezdá. V Pavlině případě to stačilo k tomu, aby na situaci nezůstala sama.
Zdroj: zkušenost čtenářky Kupi.cz, vyjádření Petra Horáka pro Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko