True Crime: Dceru Calvina Kleina unesla její chůva. Výkupné si vyzvedli v budově Pan Am
Jedenáctiletou Marci Kleinovou vyzvedla u školního autobusu žena, kterou znala a důvěřovala jí: její bývalá chůva. Místo do nemocnice, kde měl být údajně její otec, ji odvezla do bytu v Harlemu. Bratr chůvy mezitím zavolal módnímu návrháři Calvinu Kleinovi a požadoval 100 tisíc dolarů. Únos trval necelý den, jeho následky ale rodina nesla roky.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Na ranní cestě do školy se jedenáctiletá Marci Kleinová setkala s člověkem, kterého znala. Paule Ransayová jí občas dělala chůvu, doprovázela ji i na školní akce. Když tedy 3. února 1978 řekla, že Calvin Klein onemocněl a chce dceru vidět v nemocnici, Marci neměla důvod pochybovat.
Nenastoupily však do auta, které by jelo za jejím otcem. Taxík zamířil do Harlemu, do bytu Ransayové. Dívka rychle pochopila, že nejde o nedorozumění.
Paule ji podle vyšetřování držela se dvěma muži: svým nevlastním bratrem Dominiquem Ransayem a jeho známým Cecilem Wigginsem. Dominique mezitím rozehrál druhou část plánu, na kterou se chystal týdny.
Dva měsíce sledoval školní autobus
Dominique Ransayovi bylo devatenáct let. Podle později zveřejněných podkladů si svůj plán pojmenoval „55 days plan“. Téměř dva měsíce sledoval Marciinu ranní cestu do školy, školní autobus, okolí domu její matky na Manhattanu i pohyb jejího otce.
Paule Ransayová se do příběhu dostala právě díky tomu, že znala rodinu zevnitř. Marci věděla, kdo je. Nešlo o cizího člověka, před nímž by se dítě instinktivně mělo mít na pozoru.
Jak popisuje rekonstrukce deníku Le Monde, Paule dívku přesvědčila, že její otec je v nemocnici. Ve skutečnosti ji odvezla do vlastního bytu, kde ji hlídal Wiggins. Paule se před Marci navíc snažila hrát roli další rukojmí.
Calvin Klein byl tehdy známým newyorským návrhářem, ale jeho značka ještě nestála na globálním impériu, jak ho známe dnes. Přesto byl viditelnou osobností: pohyboval se v prostředí módy, médií a nočního New Yorku. Pro pachatele představoval především člověka, který může rychle sehnat sto tisíc dolarů.
Telefonát, který zpočátku zněl jako špatný vtip
Kleinovi zazvonil telefon. Muž na druhé straně mu oznámil, že má jeho dceru, a nadiktoval instrukce: připravit 100 tisíc dolarů v dvacetidolarových bankovkách a nevolat policii.
Návrhář zprvu podle svého životopisce považoval hovor za nehorázný vtip. Změnilo se to ve chvíli, kdy škola potvrdila, že Marci nedorazila do vyučování.
Klein se obrátil na policii i FBI. Do pátrání se zapojily desítky agentů, jenže pachatelé mu v průběhu dne několikrát měnili instrukce. Posílali ho k telefonním budkám na různých místech New Yorku a nutili ho čekat na další hovor.
Nakonec rozhodli, že výkupné má být odloženo v hale budovy Pan Am u nádraží Grand Central. Calvin Klein tam osobně nechal balíček se 100 tisíci dolary a odmítl, aby ho při předání nahradil agent FBI.
Únosci dali otci adresu bytu, kde dceru drželi
Dominique Ransay peníze vyzvedl. Vzápětí Kleinovi zavolal naposledy: dceru najde v bytě na Manhattanu.
Oznámil mu přitom adresu Paule Ransayové, tedy místa, kde Marci drželi. Calvin Klein se rozběhl dovnitř a začal bušit na dveře jednotlivých bytů. Pachatelé nebyli připravení na to, že se otec objeví tak rychle.
Marci po letech popisovala, že zaslechla, jak její otec na chodbě křičí její jméno a bouchá na dveře. Vyrazila k němu a objala ho. Vanity Fair zaznamenal její vzpomínku na okamžik, kdy se po hodinách strachu znovu cítila v bezpečí.
FBI a policie zadržely Paule Ransayovou a Cecila Wigginsa přímo v bytě. Dominiqueho Ransaye zatkly následující den u rodičů. Z výkupného chybělo jen sto dolarů – podle pozdější výpovědi je Dominique utratil v baru.
Obhajoba mluvila o reklamě, soud jí neuvěřil
Paule Ransayová nejprve tvrdila, že je sama obětí únosu. Když tato verze neobstála, přišla s dalším vysvětlením: Calvin Klein měl podle ní únos zorganizovat jako reklamu pro svou značku.
Byla to mimořádně cynická obhajoba, která se nikdy nepotvrdila. Soud ji odmítl stejně jako další proměnlivá tvrzení obžalovaných.
Po dvoutýdenním procesu byli Paule a Dominique Ransayovi uznáni vinnými z únosu a nezákonného zadržování. Oba dostali trest 25 let vězení. Paule byla podmínečně propuštěna v roce 1994, její bratr o pět let později. Cecil Wiggins, jehož role byla vyhodnocena jako menší, strávil ve vězení dva roky. Průběh soudu a rozsudky připomíná Le Monde.
Příběh, o kterém rodina dlouho nemluvila
Marci Kleinová se později stala televizní producentkou a spolupracovala například na pořadech Saturday Night Live a 30 Rock. Únos přitom nebyl příběhem, který by rodina veřejně vyprávěla. Otec a dcera o něm podle Vanity Fair mluvili až po letech.
Na pozadí módní značky stojí především děsivá zkušenost dítěte, které uvěřilo známé tváři. Pachatelé nepotřebovali propracovaný únosový tým ani speciální skrýš. Stačila jim důvěra, jedno ranní setkání u autobusu a představa, že slavný otec za dceru zaplatí.
Zdroje: Le Monde, Vanity Fair, The Washington Post
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko