Když zrovna neobjevuje nové krajiny, stříhá videa a přemýšlí, co ze svých cest předat dál. Sarah Horáková má za sebou více než 55 zemí, několik soutěží krásy i zkušenost ze Zrádců. Cestování a sociální sítě jsou dnes velkou součástí jejího života, přesto si pečlivě hlídá, kde končí sdílení a začíná život pro publikum. Jak se jí cestuje mimo turistické trasy, co všechno se odehrává za dokonalými videi a proč ani po všech těch cestách nepřestává být důležité jedno místo, kam se vracet?
Sarah Horáková je cestovatelka, tvůrkyně obsahu a marketérka. V roce 2021 získala titul I. vicemiss České republiky a Miss Naděje, později reprezentovala Česko na mezinárodní soutěži v Číně. Zkušenosti sbírala také během stáže v Evropském parlamentu a od roku 2023 působí v marketingu a tvorbě obsahu pro OKTAGON MMA. V roce 2024 se dostala do finále první české řady reality show Zrádci.
Vystupování na kameře ji v televizní show nadchlo natolik, že se rozhodla tvořit videa po vlastní ose. Nyní si díky tomu vydělá na zahraniční výlety. Přesto je pro ni točení i nadále především koníčkem.
Stále tuhle příležitost beru spíš jako koníček a moc si vážím toho, že se z něj zároveň může stát způsob, jak si vydělávat na delší výlety a tripy a dál se posouvat – ať už v cestování, nebo v osobním rozvoji. Myslím, že jsem si to začala uvědomovat právě po tom, co jsem vyšla z televize po natáčení Zrádců. Došlo mi, že jsem člověk, který chce tvořit, a že mám lidem co předat.
Neudělala bych jinak vůbec nic, protože mě to celé jedině posunulo k lepšímu. Kdybych si ale měla něco přát, tak bych určitě chtěla odhalit Nicole. A do Zrádců bych šla znovu, o tom žádná.
Zrádci mi určitě ukázali další stránku toho, jak se lidé mohou chovat a jak rozdílné může být to, co člověk vidí navenek, oproti tomu, co se skutečně odehrává uvnitř. Ale pořád si myslím, že mi to přineslo hlavně pozitivní věci. Stejně tak sociální sítě mohou mít špatné i dobré stránky. Podle mě hodně záleží na tom, jak se k nim člověk sám postaví.
Je to hodně individuální, ale většinou mi jedno video zabere přibližně 2–3 hodiny, ať už u počítače, nebo na telefonu. Naštěstí trávím spoustu času na letištích a během cest, takže velkou část obsahu tvořím právě na cestách. Často tak využívám čas, který by jinak byl jen čekáním.
Upřímně si myslím, že je to hodně o autentičnosti. Právě proto se snažím pořád tvořit hlavně věci, které baví mě, a ne jen to, co by podle mě mohlo bavit publikum. Jakmile člověk začne žít svůj život podle toho, co chce vidět někdo jiný, podle mě se ta hranice začíná stírat.
Určitě si myslím, že nějaká taková situace přišla. Bylo to ale spíš v době, kdy člověk testuje algoritmus, zkouší různé věci a zároveň hledá sám sebe na sociálních sítích. Myslím, že dnes už jdu opravdu čistě cestou cestování a předávání informací a snažím se toho držet.
Upřímně si myslím, že jsem člověk, který se dokáže nadchnout i z maličkostí. Takže věřím, že věci, které se líbí mně, nemusí stejně nadchnout všechny ostatní. Snažím se ale čím dál víc ukazovat místa, která nejsou tolik turistická, a právě ta mě většinou baví nejvíc.
Já osobně žiju docela skromně. Stále bydlím u rodičů, neplatím nájem a vydělávám si především na jídlo a potřebné cesty. Takže jsem naštěstí nikdy nebyla v situaci, kdy bych musela vzít spolupráci jen proto, že ji finančně potřebuji.
Asi nic zásadního. Pořád bych cestovala, poznávala nová místa a dělala věci, které mě baví. Instagram je pro mě hlavně způsob, jak to, co zažívám, předávat dál. Ne důvod, proč to všechno dělám.
Zatímco doma stráví Sarah pár dní, v zahraničí neměla problém pobývat i dva měsíce v kuse. Kvůli školním a pracovním povinnostem se však nyní vrací do Česka častěji. Když ale vidí výhodnou letenku, neodolá.
V poslední době cestuji hodně s kamarády. Například s influencerem Milanem Dobrovolným nebo jsem navštívila Bolívii a další země s kamarádkami Veronikou Sanholzovou a Natálií Šefránkovou. Snažím se kolem sebe mít lidi, kteří mají stejnou vášeň pro cestování a zároveň vím, že se na ně můžu spolehnout i v situacích, které bych sama nezvládla.
Čím dál víc se ale snažím cestovat spíš v menší skupince lidí, kdy vím, že jsme na stejné vlně a cestování si užíváme podobným způsobem.
To se podle mě nedá úplně přesně převést na konkrétní počet dní. Z měsíce jsem ale v průměru doma v Česku jen 4–5 dní, takže většinu času trávím někde na cestách.
Kdybych to měla brát v součtu některých cest, řekla bych přibližně 2 měsíce. Samostatně ale většinou nezůstávám mimo Česko tak dlouho, protože je pro mě důležité vracet se přibližně každé 3 týdny zpátky – jednak kvůli škole, ale také kvůli práci v OKTAGON MMA.
Hodně záleží na tom, kam cestuji. Pokud jde například o Asii, snažím se většinou vejít přibližně do 30 dolarů na den. V Evropě je rozpočet samozřejmě vyšší a nedá se určit jedna konkrétní částka. Obecně se ale snažím cestovat co nejúsporněji, vystačit si s minimem a neutrácet zbytečně za věci, které pro mě nejsou důležité.
Tohle je pro mě trochu těžké vyčíslit, protože už vlastně necestuji jen na „cesty“. Cestování se pro mě stalo životním stylem. Když například vidím levnou letenku za 20 eur, často toho využiju a jednoduše vyrazím poznávat další část světa.
Díky tvorbě obsahu se dnes dokážu sama postarat o své fungování a být finančně soběstačná. A právě to je pro mě asi největší hodnota. Peníze pro mě znamenají především svobodu – možnost rozhodovat se sama, kam pojedu, co budu dělat a jak budu svůj život žít.
Procestovala více než 55 zemí. Letos má za sebou 2 týdny v Bolívii, Thajsku a několika evropských zemích. Sarah se obvykle vydává do destinací, kam mnoho lidí necestuje, aby ukázala, že není vždy vše takové, jak je prezentováno na sociálních sítích.
Určitě ano. I proto se snažím ukazovat místa a země, kam tolik lidí necestuje. Myslím, že cestovatelský obsah nemusí být jen o nejznámějších místech z Instagramu. Baví mě právě ukazovat i destinace, o kterých lidé třeba ještě vůbec neuvažovali.
Ano, z cestovatelského hlediska mě trochu zklamalo Bali. Naopak mě obrovsky překvapila Etiopie, která je plná zajímavých míst a věcí, které jsem v životě neviděla. Bylo to poprvé a možná i naposledy, co jsem viděla například sirné pole s teplotou kolem 200 stupňů nebo bublající lávu vytékající ze sopky.
I když Sarah ráda poznává svět a na cestách stráví spoustu času, nikde nenašla něco, co by jí alespoň částečně nahradilo to, co má doma. Stěhování do zahraničí tedy není na pořadu dne.
Já mám pořád jedno doma a tím jsou Velké Pavlovice. A právě díky cestování si toho místa možná vážím ještě víc. Především lidí, které mám kolem sebe. Člověk si při cestování uvědomí, že domov není jen konkrétní místo, ale hlavně lidé, ke kterým se může vracet.
Neplánuji se stěhovat a v tuhle chvíli bych řekla, že by stále vyhrávaly Velké Pavlovice. Mám tam rodinu, přátele a zázemí, takže zatím nemám důvod hledat jiné místo, kterému bych říkala domov.
Zdroje: autorský text, Sarah Horáková pro Kupi.cz