Český film potřebuje větší odvahu. Chybí nám experiment, queer filmy i horory, říká režisér Šimon Holý
Režisér Šimon Holý balancuje na pomezí filmu, hudby, rozhlasu a festivalového světa. Jeho tvorba vzniká mimo hlavní proud české komerční kinematografie, což s sebou přináší nejen tvůrčí svobodu, ale také otázku, jak se dnes vlastně dá uživit autorským filmem. V rozhovoru mluví o financování české kultury, rostoucích nákladech na film, streamovacích platformách, úbytku diváků v kinech i o tom, proč podle něj české kinematografii chybí větší odvaha.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Kdo je Šimon Holý?
Šimon Holý je režisér, scenárista, hudebník a moderátor. Vystudoval režii na FAMU, působí v Českém rozhlase Radio Wave a věnuje se také filmové hudbě. Je autorem několika filmů uvedených na karlovarském festivalu, k nimž patří Zrcadla ve tmě či A pak přišla láska... Hudebně se podílel na filmu Hranice lásky a letos uvedl svou mezinárodní koprodukci Chica Checa.
Český film potřebuje odvahu
Vaše filmy vznikají mimo hlavní proud české komerční kinematografie. Dá se dnes v Česku dlouhodobě natáčet autorské filmy, aniž by režisér musel neustále hledat další zdroje obživy?
Myslím, že nedá. Člověk musí pracovat na mnoha projektech zároveň, aby to utáhnul. Je to trochu škoda, ale zase se člověk dostane k více tématům.
Kdybyste měl pojmenovat jednu největší slabinu současné české kinematografie, co by to bylo?
Chybí nám větší odvaha zkoušet experimentálnější, radikální vyprávění, a to jak tematicky, tak formálně. Queer filmy nevznikají a je to škoda, stejně tak hororů a sci-fi je tu poskrovnu. Jde to nejen za tvůrci, ale i institucemi.
Máte zkušenosti s filmem, hudbou, rozhlasem i festivaly. Máte pocit, že je česká kultura společensky i finančně doceněná, nebo stále stojí hlavně na nadšení lidí, kteří v ní pracují?
Stojí hlavně na nadšení lidí a myslím, že se situace obecně zhoršuje. Není to jen otázka financí, ale i únavy z toho stavu.
Co podle vás českou kulturní scénu nejvíce brzdí? Po zkušenostech ze zahraničních festivalů – v čem podle vás česká kultura obstojí v mezinárodní konkurenci a kde naopak zaostává?
Nejsme dostatečně zapojení do evropského systému koprodukcí. Potřebovali bychom lepší napojení na sales agenty a festivaly.
Streaming proměnil divácké návyky
Film dnes soutěží o pozornost diváků víc než kdy dříve. Kina, streaming, sociální sítě i seriály nabízejí stále více možností, jak trávit volný čas.
Streamingové platformy zásadně změnily způsob, jak lidé sledují filmy. Co podle vás české kinematografii přinesly a co jí naopak vzaly?
Vzaly do jisté míry diváky z kina. Přinesly další zdroj financí. Během covidu aspoň díky streamerům lidé na audiovizi nezapomněli a to je podstatné.
Existuje ve filmu něco, za co jsou diváci ochotni zaplatit méně než dříve, přestože výroba naopak výrazně zdražila?
Jsou to umělecké filmy a dramata. Lidé si na ně bohužel počkají až na streamingu, přitom právě tyto filmy jsou určené především do kin.
Archiv Šimona Holého / se svolením
Řadu let působíte ve veřejnoprávních médiích. Jak se podle vás proměnil způsob, jakým dnes lidé konzumují kulturní obsah? Soutěží dnes film spíše s jinými filmy, nebo s TikTokem a sociálními sítěmi?
Tahá se o pozornost nejen se sociálními sítěmi, ale i se všemi dalšími aktivitami, které dnešní svět nabízí. Zároveň vzniká opravdu velké množství audiovize, a to i ve smyslu seriálů a minisérií.
Má dnes mladý režisér větší šanci prosadit se díky technologiím a sociálním sítím, nebo je konkurence naopak tvrdší než kdy dříve?
Je nás čím dál tím více, což je dobře, protože promlouvá více hlasů. Konkurence je ale samozřejmě vyšší.
Začít na vlastní pěst
Šimon Holý si cestu k filmu od začátku hledal po svém. Jeho první snímky vznikaly mimo velké produkce a často za velmi skromných podmínek. Příkladem je nízkorozpočtový film Hello, Welcome, který vznikl za pouhých šest dní během karlovarského festivalu v roce 2023.
Které profesní rozhodnutí pro vás bylo největším rizikem – a zpětně se ukázalo jako správné?
Začít točit na vlastní pěst.
Když se dnes podíváte na své první filmy, existuje rozhodnutí nebo scéna, kterou byste s dnešními zkušenostmi natočil úplně jinak? Co vás vaše vlastní tvorba naučila?
Samozřejmě. To by vám řekl každý tvůrce. Naučila mě důvěřovat vlastnímu hlasu.
Který z vašich dosavadních projektů byl produkčně nebo organizačně nejnáročnější a proč? Co se při jeho vzniku dělo v zákulisí, o čem diváci vůbec netuší?
Chica Checa. Byl to největší film. Diváci netuší, že příprava choreografie trvala několik týdnů. Právě při natáčení vznikaly také momenty, které původně v plánu nebyly. Některé improvizované situace se nakonec ukázaly natolik funkční, že ve filmu zůstaly.
Archiv Šimona Holého / se svolením
Chica Checa otevírá témata rodiny, identity a strachu
Nosná myšlenka filmu se stala pro Šimona Holého důležitou už v době, kdy na snímku začal pracovat. Jeho aktuálnost podle něj mezitím ještě narostla. Podle jeho slov nelze Chica Checa považovat pouze za film o traumatu nebo coming outu, ale především za příběh vyprávějící o každodennosti a vztahu mezi matkou a synem. Ten má ve filmu i osobní rozměr – Holý do něj vložil autobiografické prvky, a tak si v něm jeho maminka dokonce sama zahrála.
Film Chica Checa otevírá téma dvojího života i přetvářky vůči nejbližším. Máte pocit, že jsou dnes lidé otevřenější než před deseti nebo dvaceti lety, nebo si stále vytvářejí různé „verze sebe“ podle toho, s kým zrovna mluví?
Jak v čem. Mám ale pocit, že se vracíme společensky dozadu a to mě alarmuje.
Příběh ukazuje střet několika generací i odlišných životních zkušeností. Překvapilo vás při přípravě filmu něco na tom, jak rozdílně jednotlivé generace přistupují k tématům identity, rodiny nebo tolerance?
Asi ani ne. Potvrdilo mi to spíš moje odhady toho, jak zhruba většinová společnost přemýšlí. Po několika letech práce na Prague Pride Festivalu mám toto poměrně odpozorované.
Ve filmu zaznívá motiv, že největší překážkou bývá často strach z reakce vlastních blízkých. Myslíte si, že právě rodina je dnes pro člověka největší oporou, nebo naopak místem, kde se lidé nejčastěji bojí ukázat svou pravou tvář?
To je asi případ od případu. Mám štěstí, že například moje maminka je mojí velkou oporou.
Zdroje: autorský text, režisér Šimon Holý pro Kupi.cz
Čtěte dále...
Rodiče podceňují helmy u dětí, nemá je každé druhé zraněné dítě na kole nebo koloběžce, varuje BESIP
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko