Místní to věděli líp než my i výrobce. O sortimentu rozhodují zákazníci, říká autor obchodů Naše špajzka
Malá obec nemusí znamenat malý obchod. Zatím nejúspěšnější automatizovaná prodejna funguje v Bohuňově na Svitavsku se stovkou obyvatel. Naše špajzka přináší do menších obcí možnost nákupu i posezení u kávy 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Autor projektu Jaroslav Švamberk v rozhovoru přibližuje, proč o úspěchu nerozhoduje jen počet obyvatel, jakou roli hraje místní komunita a proč se vyplatí nechat o sortimentu rozhodovat přímo zákazníky.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Kdo je Jaroslav Švamberk?
Jaroslav Švamberk je právník a ekonom, který již přes 20 let provozuje pekárnu v Hořicích. Právě tato zkušenost ho nakonec přivedla k myšlence založení vlastního projektu Naše špajzka. Jedná se o síť prodejen s potravinami v malých obcích, které mají otevřeno 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, díky nimž Jaroslav přinesl ještě větší dostupnost potravin na českém venkově.
Projekt za 2 miliony může přinést až pětinásobné tržby
Na moderní samoobslužné prodejny aktuálně narazíte v obcích Babice na Královéhradecku, Bohuňov na Svitavsku, Slavětín na Náchodsku, Lechotice na Kroměřížsku a Boháňka na Jičínsku. Autor Naší špajzky má však v plánu vzhledem k rostoucímu zájmu z řad zastupitelstev obcí projekt nadále rozšiřovat.
U Boháňky obec investovala do rekonstrukce prodejny 1,6 milionu korun. Jaká je dnes typická investice do nové Naší špajzky a kolik z ní připadá na technologie?
Starostové dnes nad investicí přemýšlejí opravdu poctivě a míří hlavně na dlouhodobé úspory provozu. K tomu skvěle pomáhají digitální cenovky – s nimi se investice do technologií kompletní nové Naší špajzky pohybuje kolem 2 milionů korun.
Na Boháňce mimochodem digitální cenovky původně vůbec nechtěli. Pak ale loni v létě pan starosta zaskočil za paní prodavačku, která byla na dovolené, a přesně v ten týden vyšla nová letáková akce – a s ní nutnost vyměnit spoustu cenovek. I na malé prodejně chvíli trvá, než všechny položky najdete. Po třech hodinách lezení mezi regály mi zavolal, že digitální cenovky budou chtít také.
Digitální cenovky umožňují měnit ceny prakticky okamžitě. Máte vysledované, jak často se ceny v jednotlivých prodejnách mění?
Já ještě pamatuju doby, kdy měl výrobek natištěnou cenu přímo na obalu a ta se roky neměnila. Dnes je to jinak – Češi nakupují snad už jen v akcích, takže každé dva týdny měníme ceny u několika set položek. Není to tak dávno, co se máslo prodávalo za 70 korun, a letos je klidně za 25. Ceny prostě nejsou stabilní a o to víc se digitální cenovky vyplatí.
Spočítali jsme, že jen na prodejně v Hořicích bychom jinak ročně vytiskli, nastříhali a roznesli asi 60 tisíc papírových cenovek. To už je docela slušná ruční práce.
Archiv Jaroslava Švamberka / se svolením
Nejúspěšnějí Špajzka je v obci se 100 obyvateli
O úspěšnosti obchodu nerozhoduje velikost obce ani zisk. Nejúspěšnější pobočka je důkazem, že klíčem může být něco úplně jiného.
Kolik musí obchod měsíčně utržit, aby se podle vašich zkušeností skutečně uživil – existuje hranice obratu, pod kterou už model 24/7 ekonomicky nedává smysl?
Existuje – a je to v průměru zhruba 200 tisíc korun měsíčně. Pod touto hranicí už je to na vážnou debatu.
Háček je v tom, že se dopředu strašně těžko odhaduje, kolik se v daném místě skutečně utrží. Naše špajzky stojí i tam, kde se dřív dělalo třeba jen 70 tisíc měsíčně – a my na stejné adrese, ve stejné vsi, se stejným počtem obyvatel dnes uděláme klidně pětinásobek. Takže historická čísla o místě vypovídají méně, než by člověk čekal.
Jak dlouho v průměru trvá, než se investice do nové prodejny vrátí?
U obce je ta rovnice trochu jiná. Populace stárne a obec se především snaží zajistit službu pro své občany, návratnost tedy nemusí být na prvním místě. Obecně platí, že víc obyvatel znamená větší kupní sílu. Ale hodně záleží i na vzdálenosti od většího města a na tom, jestli jde o turisticky zajímavou oblast.
Naše vůbec nejúspěšnější Špajzka je v Bohuňově na Svitavsku – a ta obec má pouze 124 obyvatel. Ale má fantastickou komunitu. A protože se projekt prostě líbí, jezdí do Bohuňova nakupovat nejen turisté a chataři, ale i lidé z okolních vesnic, kde vlastní obchod mají.
Existuje místo, kde by podle vás projekt nedával smysl?
Zatím jsme neodmítli žádného zájemce. Někteří nás sice museli přemlouvat, což je i případ Bohuňova, na druhou stranu starostům a zastupitelům říkáme věci na rovinu. Nedokážeme udělat prodejnu za polovinu s tím, že zbytek se nějak dofinancuje později. To podle našich zkušeností nefunguje. Obchod se musí předělat z gruntu, aby oslovil i ty, kteří nad ním dávno zlomili hůl, a stal se pro ně dostatečně zajímavým na to, aby omezili nákupy v supermarketu. Když lidé vědí, že nakupují „ve svém“ a že se z každé utracené koruny část vrací obci, nakupují často i proto, že chtějí obchod podržet, aby fungoval i za 5 let.
A kdybyste měl dnes otevřít Naši špajzku v obci o 200 obyvatelích a předem rozhodnout, zda se projekt ekonomicky vyplatí, která tři konkrétní čísla byste chtěl znát, než byste do něj investoval?
Zaprvé jestli je místo nějak zajímavé pro turisty – třeba jestli kolem obchodu vede cyklotrasa. Zadruhé vzdálenost od „další civilizace“. Úplně jiná situace je, když je obec de facto předměstím většího města, a jiná, když v okruhu patnácti kilometrů žádné město není. A zatřetí sama nemovitost. Ne každý objekt je pro obchod vhodný. Pro ty nevhodné ale máme řešení v podobě kontejnerové prodejny.
O sortimentu rozhodují sami zákazníci
Na rozdíl od běžných supermarketů mohou o sortimentu v Naší špajzce rozhodovat do jisté míry sami zákazníci. Často totiž dokážou odhadnout, o které produkty bude největší zájem, mnohem lépe než dodavatelé.
V čem se liší sortiment v Naší špajzce od supermarketů?
Na venkovský obchod máme nezvykle široký sortiment, čítající kolem 1 500 položek. Ve větších prodejnách jdeme ke 2 000 položkám. Snažíme se dávat prostor regionálním výrobcům a respektovat místní zvyklosti. Nejvíc se to projevuje u kávy a u piva, což jsou věci, kde má každý kraj svou pravdu.
Archiv Jaroslava Švamberka / se svolením
Sortiment se liší i podle toho, co si místní přejí. Dokázal byste uvést příklad produktu, který si konkrétní obec vyžádala, přestože jste původně pochybovali, zda se bude prodávat?
V Bohuňově si přáli Vratislavickou kyselku. Výrobce tam ale zpočátku nechtěl jezdit ani s celou paletou. Nakonec se podařilo dohodnout a dnes se jí tam prodá opravdu hodně. Místní to věděli líp než my i než výrobce.
Které produkty se v malých obcích prodávají výrazně lépe než ve městech?
Regionální produkty umí být hodně lokální. Třeba pivo Rampušák se krásně prodává ve Slavětíně nad Metují nebo v Bohuňově, ale v Hořicích o něj zájem není. A to mluvíme o vzdálenostech, které se dají ujet za půl hodiny.
V některých Špajzkách si mohou lidé jídlo nejen koupit, ale také si ho přímo na místě připravit. Jak tato možnost mění nákupní chování?
Ve všech prodejnách Naše špajzka si můžete umýt ruce, uvařit kávu nebo ohřát jídlo. Nákupní chování to tolik nemění. Spíš to výrazně zvyšuje atraktivitu pro turisty a cyklisty. Kdo šlape od rána, ocení teplou kávu víc než široký výběr jogurtů.
Nákupy s čipovou kartou
Bezobslužný obchod musí být schopen mnohem více než jen vpuštění zákazníka dovnitř a inkasování plateb. Musí být připraven tak, aby si v něm pohodlně dovedly nakoupit děti i obyvatelé, kteří si s digitálními technologiemi nerozumí.
Přestože je obchod označován jako bezobslužný, mezi 6. a 8. hodinou je v něm paní prodavačka. Proč právě v těchto hodinách a co se během nich děje, co technologie sama nezvládne?
Bezobslužný systém jsme zjednodušili na maximum – nakoupí u nás bez problémů i senior, který nemá chytrý telefon ani platební kartu. Jenže v bezobslužném obchodě musíte zaručit, že si nezletilí nekoupí alkohol, tabák nebo třeba Savo. Proto vstup autorizujeme přes bankovní identitu a děti do 18 let se dovnitř samy nedostanou.
Paní prodavačka je proto v obchodě ráno, když děti odjíždějí do školy, aby si mohly koupit svačinu. A vlastně vůbec neprodává. Pomáhá u samoobslužné pokladny, když je potřeba, doplňuje zboží, hlídá záruky a čistotu. Titul „prodavačka“ je tak spíš z úcty k tradici.
Archiv Jaroslava Švamberka / se svolením
U některých bezobslužných obchodů může být překážkou bankovní identita nebo nutnost mít chytrý telefon. Vy jste tento problém vyřešili čipovou kartou, kterou lze dobít i bez bankovního účtu. Jak velkou část vašich zákazníků tvoří lidé, kteří by bez této možnosti v bezobslužném obchodě nakupovat nemohli?
Dohromady už přes 1 000 zákazníků používá čipovou kartu Naše špajzka. Je to pohodlné a jednoduché a nadšení jsou z toho hlavně starší spoluobčané – konečně technologie, která po nich nic nechce.
Bezobslužný režim je určen plnoletým, přesto mohou rodiče svou čipovou kartu půjčit dětem. Jak to funguje v praxi a řešili jste už situaci, kdy dítě prostřednictvím karty rodiče koupilo něco, co by samo kupovat nemělo?
Každý, kdo o čipovou kartu požádá, podepisuje prohlášení, že bere na vědomí, že je nepřenosná. Když ji pak půjčí dítěti, je to jeho odpovědnost. Zatím jsme ale žádný incident řešit nemuseli.
Zazlobí jen jeden zákazník z tisíce
Samostatnou kapitolou jsou pak návštěvníci, kteří nechtějí platit. Promyšlený bezpečnostní systém se však dle Jaroslava Švamberka snaží obelstít jen hrstka.
Bezobslužný obchod stojí na důvěře. Jaká je skutečná míra ztrát a změnil se tento podíl v čase s tím, jak si lidé na nový typ prodejny zvykli?
Zkušenost je taková, že „zlobí“ zhruba jeden zákazník z tisíce. A z deseti zlobivých přijde krást úmyslně jen jeden.
Ono když vstupujete na svou bankovní identitu, nemusíte být zrovna nejostřejší tužka v penále, aby vám došlo, že se okamžitě ví, kdo to byl. Když už někdo krást přijde, řešíme to s Policií ČR. Někdy to trvá, někdy je k tomu potřeba advokát, ale zatím se nám povedlo postupně vymoci všechny škody.
Některé případy se snažíme medializovat. Loni jste mohli v televizi vidět, jak u nás zastavil sotva plnoletý mladík a nechtělo se mu platit. Jeho identitu jsme znali dřív, než stačil vycouvat z parkoviště. Škoda je dnes plně uhrazena.
Co se stane, když v bezobslužné prodejně selže elektřina, internet, platební systém nebo samotná technologie vstupu?
Všechny systémy jsou zálohované. Jakmile systém zjistí, že nejde proud, dovolí z obchodu už jen odejít a nikoho nového dovnitř nepustí. Když vypadne internet, dostanete se dovnitř pouze s čipovou kartou a zaplatíte jen z jejího kreditu. Podobně je tomu při technologické odstávce banky – to je zpravidla chvilka někdy kolem třetí ráno – systém po tu dobu nové zákazníky nevpouští.
Máte spočítáno, kolik vás například jedna hodina nefunkčního obchodu stojí na tržbách?
Spočítáno to nemáme, protože se to prakticky nestává. A pomáhá i jednoduché srovnání. Běžný venkovský obchod má otevřeno zhruba 25 až 30 hodin týdně, jenže týden má 168 hodin. Náš projekt na jedné straně dramaticky šetří mzdové náklady a na druhé několikanásobně prodlužuje dobu, kdy se dá nakoupit. Takže když systém z technických důvodů nefunguje 10 minut ze 168 hodin, obvykle si toho nikdo ani nevšimne.
Zdroje: autorský text, autor projektu Naše špajzka Jaroslav Švamberk pro Kupi.cz
Čtěte dále...
KLASA, Česká potravina nebo kód CZ? Vypadají podobně „česky“, každé označení ale znamená něco jiného
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko