Tix, Biomat, Palmex i králíček Azurit. Čím se pralo za socialismu a v 90. letech
Bleskový nástup barevných reklam, první láhve voňavých aviváží a prášky, které slibovaly zázraky na počkání. Devadesátá léta kompletně změnila to, jak české domácnosti přistupovaly k praní. Zatímco v koupelnách ještě dožívaly těžké tatramatky, v regálech drogerií se objevily značky pracích prášků a gelů, které známe dodnes.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Vzpomínáte si na moment, kdy jste poprvé otevřely modrý Silan nebo do košíku hodily krabici s práškem, jehož reklamu jste znaly z televize pomalu nazpaměť?
Než ale dorazil tenhle barevný luxus ze západu, museli jsme si prošlapat cestu socialismem, kde bylo praní regulérní celodenní tělocvik. Předrevoluční domácnosti fungovaly podle jasného scénáře: prádlo se nejprve namáčelo ve vaně, skvrny se drhly ručně klasickým jádrovým mýdlem s jelenem a bílé kusy se často vyvářely ve velkých hrncích přímo na sporáku.
Kdo neměl to štěstí a nespoléhal na vzácné první automaty, ten nedal dopustit na vířivou pračku Romo a vodu z prádla vymačkal přes ruční gumové válečky. Soda na praní a věčně nedostatková Lanza byly běžnou realitou. O to větší revoluce pak přišla po roce 1989.
Zatímco osmdesátky byly o omezeném výběru, po revoluci se nabídka proměnila doslova ze dne na den. Do té doby byl standardem sypký Tix, Biomat nebo Amo – prášky, které měly své místo téměř v každé domácnosti. „Úžasné, ještě nikdy jsem neviděla smějící se barvy“ nebo „Špína mizí a barvy se usmívají“ – tohle jsou hlášky z reklamy na prací prášek Biomat.
Od Viziru po králíčka Azurita
Během pár let se trh zaplnil novinkami a souboj značek probíhal hlavně na televizních obrazovkách. Kdo by si nevzpomněl na Lanzu a ikonickou reklamu, ve které muži zpívají text: „Na každé prádlo lze použít, košilí bílou, tou chtěl bych být.“
Běžnou volbou pro každodenní praní byl i Palmex, u kterého znělku doplňoval i populární Palmex man. „Palmex Modrá síla, nejúčinnější síla proti skvrnám,“ znělo na konci televizní reklamy.
Kdo chtěl prádlu dopřát péči navíc nebo zatočit se skvrnami, sáhl po západních značkách jako Ariel, Persil nebo Vizir. Právě Vizir se proslavil hláškou: „Vy zíráte, my zíráme, Vizir – zářivě bílé prádlo.“
Tyto značky přinesly nejen vyšší účinnost při nižších teplotách, ale hlavně výraznou vůni, na kterou jsme do té doby nebyli zvyklí.
Samostatnou kapitolou se staly aviváže a hebkost prádla. Děti milovaly modrého plyšáka v reklamě na Azurit (kterému propůjčila hlas Helena Štáchová), když skákal do načechraných ručníků a připomínal: „Králíčka Azurita najdeš všude tam, kde je měkoučko.“ Vedle něj pak Lenor a Silan udělaly z věšení prádla na balkoně spolehlivou vůni pro celé okolí. Dnes běžné prací gely byly koncem 90. let drahým luxusem.
Tatramatky, které cestovaly po dlažbě
Technika v koupelnách se měnila o něco pomaleji než nabídka v drogeriích. Většina domácností na počátku dekády spoléhala na Tatramat 241 nebo 245.
Tyhle pračky měly své mouchy – vážily přes osmdesát kilo, při ždímání dokázaly procestovat půl koupelny a jejich zvuk spolehlivě přehlušil i večerní zprávy. Měly ale obrovskou výhodu: Byly jednoduše konstruované a zručný manžel nebo místní opravář je dokázal dát dohromady během jednoho odpoledne.
Během druhé poloviny dekády už ale do koupelen začaly nastupovat moderní automatické pračky značek Whirlpool, Zanussi nebo Indesit s předním plněním, tichým chodem a podstatně nižší spotřebou vody.
Jak na to vzpomínají pamětníci?
- Jana (61 let): „Reklamu na Bold 2v1 si dobře pamatuji. Z prostředí kláštera, Matky představené a ctihodný Otec, to si pamatuji dodnes, stejně tak na první balení z Německa. Ta vůně, když se prádlo pověsilo ven na šňůru, byla neuvěřitelná.“
- Alena (58 let): „Naše tatramatka při ždímání tak skákala, že jsem si na ni často musela sednout, nebo ji pevně držet, aby neodcestovala až do chodby. Děti se smály, že mám pouťovou atrakci zadarmo. Prala ale dvacet let bez jediné větší poruchy. Když jsme ji měnili za novou Zanussi, bylo mi jí vlastně líto.“
- Zdenka (57 let): „Devadesátky přinesly do praní hlavně pohodlí, barvy a výběr. Byla to doba, kdy i obyčejná nová aviváž s králíčkem na obalu dokázala udělat radost a ušetřit spoustu práce.“
Zdroje: autorský text, respondenti redakce
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko