Úspěch není jen o talentu: Tančila s Kanye Westem a procestovala svět. Natálie Stejskalová odkrývá realitu showbyznysu
Cestovala po světě, tančila po boku Kanyeho Westa a zažila projekty, které nastavují laťku opravdu vysoko. Za pozlátkem umělecké profese ale vidí i nejistotu, tlak na výkon a trh. V rozhovoru s Natálií Stejskalovou se dozvíte, proč samotný talent k úspěchu nestačí, jakou roli dnes hrají sociální sítě a proč není vždy pravda, že nejviditelnější umělci se nejlépe uživí.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Kdo je Natálie Stejskalová?
Natálie Stejskalová je tanečnice, herečka, choreografka, modelka a lektorka tance. Vystudovala konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze. V minulosti si zatančila na turné s Kanye Westem, spolupracovala s Yemim A.D. a několik sezón ji diváci mohli vídat v show Tvoje tvář má známý hlas. V roce 2016 si navíc odvezla vítěznou korunku z mezinárodní soutěže Miss Supertalent of the World, která se konala v Soulu.
Co o sobě Natálie Stejskalová prozradila?
Když lidé vidí několikaminutové vystoupení v televizi nebo na koncertě, kolik hodin příprav, zkoušek a tréninku mu ve skutečnosti předchází a jak vypadá běžný pracovní den profesionální tanečnice?
Záleží vždy na určitém projektu. Může to být od několika zkoušek po desítky hodin. Rozhodující je rozpočet dané produkce, není to jenom o zkouškách. Já osobně jsem studovala 8 let konzervatoř a 5 let HAMU, abych měla takové taneční vzdělání a profesionální úroveň, jakou mám. Většinou tréninky na nějaký projekt nebo natáčení mohou začínat brzy dopoledne, někdy jsou ale naopak až od večera do noci, dle možností tanečníků a sálu. Na show v zahraničí většinou odjíždím klidně kolem čtvrté a páté ráno z Prahy. Po příjezdu na místo mě čeká taneční a prostorová zkouška, zkouška kostýmů nebo stylingů, make-up a jedna až čtyři show. V tomto případě už musím choreografie znát předem. Takto se to opakuje všechny další dny.
Někteří lidé mohou mít pocit, že umělci pracují hlavně večer na pódiu. Jak velkou část vaší práce ve skutečnosti tvoří věci, které diváci nikdy nevidí?
Naši práci tvoří právě hlavně tréninky, zkoušky, nastudování. Večer na jevišti diváci vidí už jen špičku ledovce. Moji rozsáhlou náplň práce tvoří i cestování, což zní jako dream job a někdy to tak je, ale někdy to je velmi náročné.
Kam nejčastěji cestujete za prací?
Cestovala jsem takto po Asii, Austrálii, Evropě i USA. Někdy jsem si pak cestu prodloužila na dovolenou a to je skvělé. Měla jsem díky tomu čas mezi shows poznávat danou zemi a kulturu. Moje časté pracovní cesty do Německa jsou ale někdy náročnější, protože občas cestuji i přes noc a další den mám opět představení.
Jak se podle vás za posledních deset let změnily podmínky pro profesionální tanečníky v Česku?
U některých produkcí v Česku se podmínky zlepšily, ale někde honoráře stále stagnují. Vím, že jsou tanečníci, kteří o práci nemají nouzi, a pak ti, kteří budou mít tanec stále jako druhořadý vedle neumělecké profese, protože samotný výdělek z tance by jim nepokryl veškeré náklady.
V mém případě převažují příjmy ze shows a přehlídek ze zahraničí, za interpretaci a choreografii. Záleží vždy na daném projektu, na kolik si sám sebe umělec cení a jaký klient vás adekvátně zaplatí. Globálně myslím, že se to určitě posunulo, stále se ale najde hodně tanečníků, kteří berou práci pod cenou, a tím pádem podtrhávají trh.
Já byla asi šťastný a připravený jedinec, takže i na začátku kariéry jsem měla hodně práce. Byla jsem v té době v JAD Dance company u Yemiho A.D., se kterým jsem měla úžasné projekty a natáčení.
Veřejnost často vnímá svět televize, modelingu a showbyznysu jako velmi lukrativní. Jak moc tento obraz odpovídá realitě?
Velmi vždy záleží na dané osobě. Neznamená, že ten, kdo je často vidět, se dobře uživí a naopak. Herci si mohou vydělat pěkné peníze určitě v seriálech, filmech, reklamách, ale například divadlo je spíš srdcová záležitost a ne tak dobře placené, jak by mělo být. To stejné platí u tanečníků.
Jak moc je práce umělce (ne)stabilní? Co ovlivňuje to, kdy je více práce, a naopak kdy přijdou měsíce s minimem zakázek?
Obecně je práce umělce nestabilní. Řekla bych, že člověk musí mít i odvahu být umělec. Za mě to je ale krásná profese a být na volné noze mi dává velkou svobodu. Vliv na pracovní nabídky má to, jaké dovednosti máte, jak se dokážete prezentovat. Bohužel nestačí mít jen talent, je potřeba i trochu štěstí, být třeba ve správný čas na správném místě a umět se prosadit. Někomu ty nabídky přicházejí samy, někdo to má těžce poctivě vydřené.
Do čeho musí profesionální tanečnice nebo performerka během roku investovat nejvíce peněz, aby si udržela konkurenceschopnost?
Měla by mít kvalitní portfolio složené z takzvaných headshotů – svých aktuálních fotek a tanečního nebo tanečně-hereckého showreelu – to je sestříhané video nejlepších momentů ze show, představení, natáčení, projektů, kterých byla součástí.
Nejvíc za vás mluví vaše zkušenosti a CV, co vše máte za sebou a kde a s kým jste vystupovala. Dále je potřeba starat se o svůj zevnějšek a prohlubovat neustále svoje dovednosti. Učit se i nové věci. Opět také záleží na tom, jak se umíte „prodat“.
Jakou největší fyzickou daň si podle vás vybírá dlouholetá kariéra profesionální tanečnice?
Určitě si právě vybírá různé zdravotní problémy. Přetížené, namožené nebo natrhnuté svaly, v horším případě operace páteře, kolen, kloubů. Já sama mám zkušenost s jemnější formou úrazů. Je těžké odpočívat, rehabilitovat, protože se chcete dostat do formy zase co nejdříve. U některých tanečních stylů lehká pauza nevadí, například ale u baletu je to problém. Je to jako vrcholový sport.
Stalo se vám někdy, že jste musela vystupovat navzdory bolesti nebo zranění? Jak často jsou podobné situace ve vašem oboru realitou?
Stalo se mi to mnohokrát. Buď jsem představení tančila se zraněním nebo se mi zranění stalo během show a zjistila jsem to až posléze. Jako například když jsem představení odtančila se zlomeným prstem na noze nebo jsem si rozřízla nárt na noze během TV show Tvoje tvář má známý hlas. Jako správný profesionál byste na sobě neměla nechat nic znát a pokračovat, pokud nejde o život.
Kde podle vás leží hranice mezi profesionalitou a rizikem pro vlastní zdraví?
Tato hranice může být velmi tenká. Já sama ráda zkouším nové věci a výzvy. Nebojím se zariskovat. Zdraví ale pro mě je a bude na prvním místě. Pokud se mi něco stane během natáčení nebo show, snažím se vždy svoji práci dokončit s ohledem na ostatní lidi, kteří se na tom projektu podílejí. Pokud vím o rizicích předem, zvážím, zda mi to za to stojí.
Sociální sítě často ukazují jen lesk umělecké profese. Co podle vás nejvíce zkreslují?
Podle mě nejvíce zkresluje právě to, kolik dřiny, energie, času a peněz se za každým úspěchem skrývá. Dnešní mladší generace by chtěla všechno hned teď. I já to tak občas mám, když se učím něco nového, ale vím, že to tak nefunguje. Na sociálních sítích vidíme jen to, co ostatní chtějí, abychom viděli. Přijde mi, že v herecké branži občas dostane spíš příležitost i někdo jen z protekce.
Má dnes talent stále hlavní slovo, nebo začíná být při získávání pracovních příležitostí stejně důležitý počet sledujících na sociálních sítích?
Tak moc bych chtěla říct, že je talent rozhodující, ale bohužel to tak není. Je tam více faktorů, a právě jeden z nich je, kolik máte sledujících a jak jsou vysoké dosahy na vašich sociálních sítích. Opět záleží na dané práci a lidech, ale dnešní svět je na tom docela postavený. Přitom tato čísla většinou neukazují váš talent, úspěch nebo kvalitu.
Co vás při práci na mezinárodních projektech nejvíce překvapilo?
Miluju pozorovat lidi, kteří dělají svoji práci dobře a jsou špičkou ve svém oboru, od kterých se můžete velmi naučit a inspirovat, jak dělat svoji práci lépe. Když jsem tančila na světovém turné s Kanye Westem, zažila jsem, jaký je neskutečný profesionál, a také s takovými lidmi spolupracoval. Pokud někdo nezvládl svoji práci na výbornou, další den ho klidně nahradil někdo jiný. Celkově mi přijde, že mezinárodní projekty jsou na vyšší úrovni než u nás.
V čem se podle vás nejvíce liší přístup zahraničních produkcí od těch českých? Existuje něco, co by si podle vás české produkce mohly ze zahraničí vzít?
Někdy to může být i o tom dát prostor novým lidem, s novými nápady a s novou energií, kteří ale zároveň už mají zahraniční zkušenosti. Myslím, že úroveň u nás není špatná, ale hodně věcí a nápadů přichází o dost později. Co už v USA nebo Jižní Koreji funguje roky, k nám teprve přijde nebo to postupně objevujeme. To mi asi občas vadí, protože mám možnost vidět a zažít v zahraničí tyto věci na vlastní kůži.
Existuje nějaký mýtus o tanečnících, modelech nebo hercích, který vás jako profesionálku nejvíce mrzí, protože vůbec neodpovídá realitě?
Za jeden z mýtů považuji věkový limit u herectví. Někteří herci získali svoje životní role až v pozdějším věku. Dalším je, že každá pěkná dívka může být modelka. Modeling je nevyzpytatelný a rozhodně ne každá hezká dívka může být modelka. Kromě zajímavého obličeje a určité výšky hraje klíčovou roli profesionalita, spolehlivost, ambice a určitý talent. Další mýtus je spojený se stravováním – tedy to, že se modelky musí striktně hlídat v jídle. Některé slečny to tak mají, ale já mám zrovna kolem sebe kamarádky, se kterými si dáváme pořádné porce čehokoliv (smích).
Kdybyste dnes začínala od nuly, udělala byste ve své kariéře něco zásadně jinak?
Myslím, že ne. Věřím, že vše je tak, jak má být. Snažím se žít naplno, nebát se zkoušet nové věci a chodit naproti příležitostem.
Zdroje: Autorský text, Natálie Stejskalová – profesionální tanečnice, herečka a modelka
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko