Jablečný ocet na pleť raději ne. Na vlasy může fungovat a při hubnutí má jen omezený efekt

Jablečný ocet nalévaný do sklenice vedle jablek

Jablečný ocet najdeme nejen v kuchyni, ale také v celé řadě domácích rad týkajících se krásy a hubnutí. Má se používat na pleť, vlasy nebo pokožku hlavy a někteří lidé ho pijí v naději, že jim pomůže s redukcí hmotnosti. Co z toho má skutečně oporu ve výzkumu a co už je spíše internetový tip?

Přečtěte si také

V supermarketu vypadá jako drahá sůl. Studie ale ukazují, že varianta s draslíkem může mít skutečný přínos

Co vlastně jablečný ocet je?

Jablečný ocet vzniká kvašením jablečné šťávy. Proces probíhá ve dvou hlavních fázích. Nejprve kvasinky přemění cukry na alkohol a následně bakterie octového kvašení přemění alkohol na kyselinu octovou. Právě ta je hlavní složkou, která octu dodává typickou kyselou chuť i vůni.

U nefiltrovaného jablečného octa se můžeme setkat také s takzvanou octovou matkou. Jde o shluk kvasinek a bakteriálních buněk, který vzniká během fermentace a může být v lahvi viditelný jako vláknitá nebo gelovitá struktura.

A proč vlastně právě jablečný ocet? Oproti běžnému lihovému octu má jemnější chuť a charakteristické ovocné aroma. Základní princip výroby je ale stejný – rozhodující je kyselina octová vznikající při druhé fázi kvašení.

Jak si vyrobit jablečný ocet doma?

Domácí výroba jablečného octa vyžaduje trochu trpělivosti. Nejde jen o to zalít nakrájená jablka vodou a nechat je několik dní stát. Aby skutečně vznikl ocet, musí proběhnout nejprve alkoholové a následně octové kvašení.

Nádobu naplňte přibližně do tří čtvrtin a hrdlo překryjte čistou gázou nebo hustě tkanou bavlněnou látkou. Pevně ji stáhněte gumičkou, aby dovnitř mohl vzduch, ale nedostal se hmyz ani nečistoty. Poté:

  • nechte nádobu mimo přímé slunce při teplotě přibližně 16 až 27 °C,
  • obsah pravidelně promíchávejte, aby se k němu dostával kyslík,
  • počítejte s tím, že kvašení může trvat několik týdnů,
  • pokud se na povrchu vytvoří želatinový povlak neboli octová matka, jde o běžnou součást procesu,
  • při objevení barevné plísně celou várku raději vyhoďte.

Jakmile má tekutina výraznou octovou vůni a chuť, přefiltrujte ji přes čistou gázu nebo kávový filtr a přelijte do čistých lahví. U domácího octa je potřeba počítat s tím, že jeho výsledná kyselost není standardizovaná, a proto není vhodný například pro zavařování podle receptů, kde je přesná koncentrace kyseliny důležitá. A právě proměnlivá koncentrace hraje roli také při použití domácího octa na pokožku. Nikdy totiž přesně nevíte, jak silný roztok si ve výsledku připravujete.

Láhev jablečného octa obklopená čerstvými jablky Madeleine Steinbach / Shutterstock.com

Jablečný ocet na pleť: Pomůže, nebo spíš podráždí?

Jablečný ocet se někdy používá jako domácí tonikum nebo oplach na pleť. Důvodem je především jeho kyselost a obsah kyseliny octové, která má mimo jiné antimikrobiální vlastnosti. To ale ještě neznamená, že je vhodným kosmetickým přípravkem pro každou pokožku. Přehled dostupných poznatků upozorňuje vedle možného využití octa také na riziko poškození kůže při nevhodném použití.

To potvrzuje i malá studie u lidí s atopickou dermatitidou. Účastníci používali velmi zředěný jablečný ocet s koncentrací 0,5 % kyseliny octové. Významné zlepšení kožní bariéry se neprokázalo a 72,7 % účastníků hlásilo mírné nežádoucí účinky, které po ukončení aplikace ustoupily.

Co na jablečný ocet říká kosmetička?

Ačkoli se jablečný ocet někdy využívá také v domácí péči o pleť, mnohé odbornice jsou k jeho aplikaci na obličej spíše skeptické.

„Jablečný ocet se v domácí kosmetice někdy používá jako součást různých pleťových oplachů nebo tonik, jeho používání přímo na pleť bych ale příliš nedoporučovala. Ocet je kyselý a při nevhodném naředění může místo očekávaného osvěžení způsobit pálení, zarudnutí, vysušení nebo podráždění, což potvrdila nejedna studie,“ vysvětluje pro Kupi kosmetička Jana Novotná.

Problém podle ní představuje především obtížné odhadnutí výsledné koncentrace kyseliny octové. U domácího použití totiž není jisté, jak silný roztok si člověk ve skutečnosti připraví. Jinak se bude chovat slabší potravinářský ocet a jinak koncentrovanější výrobek, přičemž ani ředění od oka nemusí znamenat, že bude výsledný přípravek pro pleť vhodný.

„Problematické je podle mě především to, že u domácího použití člověk přesně neví, jakou koncentraci kyseliny octové na pokožku nanáší. Jinak se bude chovat slabší potravinářský ocet a jinak koncentrovanější výrobek. Ani ředění od oka proto není zárukou, že výsledný roztok bude pro pleť vhodný,“ upozorňuje Novotná.

Pokud někdo hledá kosmetický efekt, doporučila by podle svých slov spíše hotový přípravek určený přímo na pleť. „U něj je možné přesně nastavit koncentraci kyselin, pH i další složky tak, aby byl pro pokožku bezpečnější a předvídatelnější. Jablečný ocet bych proto na obličej nepoužívala jako náhradu běžné kosmetické péče. Zvlášť opatrní by měli být lidé s citlivou, suchou, podrážděnou nebo jinak problematickou pletí,“ dodává Novotná.

Jablečný ocet na vlasy: Může jim dodat lesk?

U vlasů je situace trochu jiná. Jablečný ocet se používá především jako kyselý oplach po mytí. Kyselé prostředí může ovlivnit povrch vlasového vlákna, takže vlasy mohou působit o něco jemněji. To však není totéž jako oprava poškozených vlasů nebo podpora jejich růstu. Pokud ho chce někdo vyzkoušet jako oplach do délek, rozhodně by neměl používat neředěný ocet.

Co na jablečný ocet říká tricholožka?

Podle odbornice může mít jablečný ocet své místo především jako občasný pomocník, ovšem je dobré mít realistická očekávání a vnímat ho spíše jako doplněk péče než jako řešení problémů s vlasy.

„Určitý efekt mít může, ale nepovažovala bych ho za žádný zázračný prostředek. Díky kyselému pH může vlasové vlákno působit hladší, lesklejší a méně se třepit. Neznamená to ale, že by ocet poškozený vlas opravoval nebo podporoval jeho růst,“ vysvětluje pro Kupi tricholožka a kadeřnice Lenka Zapletalová.

Mnohem opatrnější by podle ní měli být lidé při používání octa přímo na vlasovou pokožku. Kyselina octová sice má antimikrobiální účinky, pro léčbu lupů, seboroické dermatitidy nebo dalších problémů vlasové pokožky však podle ní nemáme dost kvalitních důkazů, které by z jablečného octa dělaly léčebný prostředek. Navíc může pokožku podráždit.

„Nedoporučila bych ho na citlivou, zarudlou, svědivou nebo porušenou pokožku ani při aktivním ekzému či dermatitidě,“ upozorňuje tricholožka.

Pokud chce někdo jablečný ocet jako vlasový oplach přesto vyzkoušet, rozhodně by ho neměl používat neředěný. Lenka Zapletalová doporučuje například přibližně jednu polévkovou lžíci octa do půl litru vody a následné opláchnutí vlasů čistou vodou. Díky naředění se zároveň zmírní typický octový zápach. Ještě jednodušší možnost podle ní představují hotové vlasové produkty s kyselým pH, u kterých je možné složení a jeho koncentraci pro vlasové vlákno lépe kontrolovat.

„Za mě tedy jablečný ocet může mít své místo jako občasný kyselý oplach vlasů, ale na problémy vlasové pokožky bych raději volila cílenou péči podle konkrétního problému,“ uzavírá Zapletalová.

Sklenice vody s jablečným octem vedle jablek a krejčovského metru Lyubimova Tatiana / Shutterstock.com

Jablečný ocet a hubnutí: Může skutečně pomoci?

Právě hubnutí je jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé jablečný ocet pijí. V tomto případě má jeho působení souviset především s kyselinou octovou.

Krátkodobé studie naznačily, že konzumace octa s jídlem může u některých lidí zvýšit pocit sytosti a dočasně snížit následný příjem potravy. Systematický přehled ale upozornil, že tento efekt se objevoval hlavně v krátkodobých studiích a v dlouhodobějších studiích se ho nepodařilo spolehlivě potvrdit.

Novější metaanalýza deseti randomizovaných kontrolovaných studií zahrnujících celkem 789 dospělých přinesla zajímavější výsledky. Pravidelná konzumace jablečného octa byla spojena s poklesem tělesné hmotnosti, BMI a obvodu pasu. Autoři ale zároveň zdůrazňují, že jsou potřeba další studie a že výzkum se týkal především krátkodobého období.

Co na jablečný ocet říká výživová poradkyně?

Podle odborníků může být jablečný ocet možným doplňkem jídelníčku, nikoliv ale samostatný prostředek na hubnutí.

„Jablečný ocet podle mě rozhodně není jen módní výmysl a při hubnutí může mít své místo. Kyselina octová může podpořit pocit sytosti a ovlivnit reakci organismu na sacharidy, takže pravidelné zařazení octa do jídelníčku může být jedním z drobných faktorů, které hubnutí podpoří,“ říká pro Kupi výživová poradkyně Ing. Anna Vernerová.

Podle ní není potřeba uchylovat se k vysokým dávkám. Doporučuje přibližně 1 až 2 polévkové lžíce denně, vždy rozředěné ve vodě. Pokud má člověk citlivější žaludek, je podle ní vhodnější užívat ocet společně s jídlem než nalačno.

„Takže za mě ano: Jablečný ocet může být jednoduchým doplňkem jídelníčku při snaze o redukci hmotnosti a zároveň může mít i další zajímavé metabolické účinky,“ uzavírá Vernerová.

Je ale dobré mít na paměti, že jablečný ocet není spalovač tuků. Dosavadní výzkum naznačuje možný malý podpůrný efekt, nikoli náhradu kalorického deficitu, vyváženého jídelníčku a pohybu. Navíc se studie liší dávkou i délkou užívání a výsledky proto nelze jednoduše převést na každého člověka.

Jablečný ocet ano, ale raději vždy s rozumem

Jablečný ocet tedy není univerzální domácí kosmetikou ani zázračným pomocníkem při hubnutí. Ve vlasech může fungovat jako občasný kyselý oplach, na pleť je ale potřeba být výrazně opatrnější kvůli možnému podráždění. A při hubnutí může být jedním z podpůrných faktorů, jeho účinek je však omezený a nelze na něj spoléhat jako na samostatnou metodu redukce hmotnosti.

Pokud si ho člověk vyrábí doma, měl by navíc počítat s tím, že nezná přesnou výslednou koncentraci kyseliny octové. Domácí ocet proto není vhodný pro recepty, kde je přesná kyselost důležitá, například pro bezpečné zavařování.

A pokud jde o kosmetické použití, platí jednoduché pravidlo. Co je vhodné do salátu, nemusí být automaticky vhodné na obličej.

Zdroje: Výživová poradkyně Ing. Anna Vernerová pro Kupi.cz, tricholožka a kadeřnice Lenka Zapletalová pro Kupi.cz, kosmetička Jana Novotná pro Kupi.cz, NIH