„Když vidím otevřený mrazák, musím ho zavřít.“ Žena v obchodech rovná zboží, lidé si ji pletou s prodavačkou
Křivě postavené krabice srovná, výrobek spadlý z regálu zvedne a otevřená dvířka mrazáku prostě nedokáže minout bez povšimnutí. Čtenářka Lenka se redakci Kupi svěřila s nákupním zvykem, kvůli kterému ji ostatní zákazníci pravidelně považují za zaměstnankyni obchodu. Manžel jí říká, ať nechá regály na pokoji. Ona si ale nemůže pomoct.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
„Manžel tomu říká moje profesní deformace,“ směje se Lenka, 49 let, která několik let pracovala jako prodavačka.
Do supermarketu dnes chodí jako běžný zákazník, jenže její oči prý stále fungují trochu jako v době, kdy byla v práci.
„Vidím otevřená dvířka mrazáku a automaticky je zavřu. Když někde leží spadlá krabička nebo jsou výrobky úplně rozházené, srovnám je. Manžel mě pořád peskuje, že nejsem v práci a ať už jdu. Já kolem toho ale neumím jen tak projít,“ popsala redakci.
Někdy její počínání vede k docela komickým situacím.
„Prosím vás, kde máte mouku?“
Když se Lenka na chvíli zastaví u regálu a začne rovnat výrobky, ostatní zákazníci si ji podle jejích slov občas spletou s personálem.
„Už několikrát se mě někdo zeptal, kde máme nějaké zboží. Jednou za mnou přišla paní s tím, kde máme mouku. Vysvětlila jsem jí, že tady nepracuju, a ona se na mě podívala a říká: ‚A proč teda rovnáte ten regál?‘ Vlastně jsem nevěděla, co jí na to odpovědět,“ směje se.
Zažila ale i méně příjemnou reakci. V jednom supermarketu podle ní právě zaměstnanec vybaloval zboží z palety a Lenka začala upravovat část regálu o několik metrů dál.
„Pán na mě zavolal, ať to nedělám, že je to jejich práce a až bude mít čas, srovná si to sám. Asi si myslel, že ho kontroluju nebo že mu chci ukazovat, jak má dělat svou práci. Bylo mi to trapné. Přitom jsem mu vůbec nechtěla zasahovat do práce, prostě jsem zase automaticky začala rovnat,“ vzpomíná.
Hryshchyshen Serhii / Shutterstock.com
Starý pracovní návyk může zůstat
To, že se bývalé prodavačce podobné automatismy vracejí právě v supermarketu, není podle výzkumu návyků nijak nelogické.
Odborná literatura popisuje návyk jako chování, které se opakováním propojí s určitými podněty prostředí. Když se člověk znovu ocitne ve známém kontextu, může se naučená reakce spustit s poměrně malým vědomým rozhodováním. Výzkumy podobný princip popisují i přímo u návyků vytvořených v pracovním prostředí.
Podle kouče Jana Dvořáka tak může být Lenčino chování do značné míry naučenou rutinou.
„Když člověk několik let pracuje v prostředí, kde má za úkol sledovat pořádek, rovnat zboží nebo zavírat chladicí boxy, začne si podobných věcí všímat mnohem rychleji než běžný zákazník. Některé reakce už pak nemusí pokaždé vědomě plánovat. Vidí něco, co dříve při práci automaticky napravil, a ruka zkrátka udělá totéž,“ vysvětluje pro Kupi Jan Dvořák.
Není proto nutné hledat za podobným chováním nějakou poruchu nebo „posedlost pořádkem“.
„To, že někomu vadí rozházený regál a má chuť ho upravit, samo o sobě samozřejmě není diagnóza. U někoho může jít o zvyk, u jiného o preference pořádku a u bývalého zaměstnance navíc o roky naučený způsob fungování. Důležité je spíš to, jestli člověka podobné chování nějak výrazně omezuje v běžném životě,“ dodává Dvořák.
Redakce se zeptala dalších nakupujících
Když se redaktorka Kupi na podobné chování zeptala zákazníků v nákupním centru, ukázalo se, že alespoň některé drobné „opravy“ během nakupování nejsou ostatním úplně cizí.
„Dvířka od mrazáku zavírám vždycky. Když jdu kolem a někdo je nechá otevřená, úplně mě to bije do očí. Regály ale nerovnám, to už bych si připadala trochu jako brigádník,“ říká Hana, 43 let.
Marek, 38 let, zase automaticky zvedá věci ze země. „Když někomu něco spadne a nevšimne si toho nebo někde leží zboží pod regálem, většinou ho zvednu. Ale nepřeskládávám nic, protože nevím, jak to tam obchod chce mít.“
Podobný problém jako Lenka zná Jitka, 54 let. „Já jsem pracovala v obchodě skoro dvacet let a přesně vím, o čem mluví. Když vidím přední řadu úplně rozhrabanou, mám chuť ji srovnat. Dcera mi vždycky říká: ‚Mami, už tady nepracuješ.‘“
A Tomáš, 31 let, přiznal opačnou zkušenost: „Já bych byl přesně ten, kdo by takovou paní považoval za zaměstnankyni. Kdyby někdo půl minuty rovnal regál, automaticky bych se ho asi zeptal, kde něco najdu.“
Prodavačka: Pomoc potěší, ale regály raději nepřestavujte
Také prodavačka Pavla Drobná potvrzuje, že zákazníci občas sami něco napraví.
„Někdo zvedne spadlý výrobek, zavře otevřená dvířka nebo vrátí věc, kterou někdo před ním položil na špatné místo. To samozřejmě člověk ocení. Ale systematicky regál rovnat nebo přeskupovat bych zákazníkům nedoporučovala, protože nemusí vědět, proč je zboží zrovna rozmístěné určitým způsobem,“ říká pro Kupi.
Situace může být podle ní matoucí hlavně během doplňování.
„Když vybalujeme paletu, může regál chvíli vypadat neuspořádaně, protože práce ještě není hotová. Zaměstnanec také může zrovna kontrolovat ceny, data nebo rozmístění zboží. Když mu do toho někdo začne věci přesouvat, může to spíš komplikovat práci. Chápu ale, že zákazník to může myslet dobře,“ dodává Drobná.
Lenčina zkušenost s napomenutím od prodavače tak mohla být jednoduše střetem dobrého úmyslu a pracovního postupu, o kterém zákazník nic neví.
Andriiii / Shutterstock.com
Zavřít otevřená dvířka ale smysl má
Jedna Lenčina automatická reakce je naopak velmi praktická: Zavírání dveří chladicích a mrazicích vitrín.
Výzkumy chladicích vitrín potvrzují, že dveře pomáhají omezit pronikání teplého vzduchu a snižovat energetickou náročnost chlazení. Experiment publikovaný v časopise Food Control rovněž ukázal, že frekvence a zejména délka otevření dveří ovlivňují podmínky uvnitř chladicí vitríny. V testovaném režimu měla uzavřená vitrína proti srovnatelnému otevřenému zařízení výrazně nižší spotřebu energie.
Pokud tedy někdo dvířka skutečně zapomene otevřená a odchází pryč, jejich zavřením rozhodně není potřeba mít výčitky. Jiná situace samozřejmě je, pokud si zákazník právě vybírá další výrobek a za chvíli do vitríny znovu sáhne.
„Už tady nepracuju. Jen na to občas zapomenu“
Lenka říká, že manžel už její nákupní rituál většinou komentuje se smíchem.
„Když se někde zdržím, řekne jen: ‚Prosím tě, nech jim ten regál a pojď.‘ A má pravdu. Někdy se fakt musím zastavit a připomenout si, že jsem zákazník a není to moje starost,“ říká.
Úplně ignorovat otevřený mrazák nebo výrobek ležící na zemi ale prý stále nedokáže.
Možná právě v tom je rozdíl mezi obyčejnou ochotou a starým pracovním návykem. Běžný zákazník vidí rozházený regál. Bývalá prodavačka v něm možná pořád trochu vidí práci, která čeká na dokončení.
Zdroje: Journal of Occupational and Organizational Psychology – Promoting new habits at work through implementation intentions, Learning & Behavior – Context, attention, and the switch between habit and goal-direction in behavior, Food Control – Effect of door opening frequency and duration of an enclosed refrigerated display case, Jan Dvořák, kouč, vyjádření pro Kupi.cz, Pavla Drobná, prodavačka, vyjádření pro Kupi.cz, respondenti redakce
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko