„Když už to mám v košíku, je mi trapné to vrátit.“ Žena popsala, proč někdy utratí víc
Dáte si něco do nákupního košíku, po chvíli si koupi rozmyslíte, ale výrobek už nevrátíte. Je vám trapné vracet se přes obchod nebo máte zvláštní pocit, že když už jste si věc vybrali, měli byste si ji koupit. Přesně s tím se redakci Kupi svěřila jedna ze čtenářek. A její chování má zajímavé vysvětlení.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
„Kolikrát si během nákupu říkám, že je to vlastně úplná hloupost,“ popsala redakci Eva, 41 let. Problém u ní nastává ve chvíli, kdy si něco vloží do košíku, pokračuje v nákupu a později zjistí, že danou věc vlastně nepotřebuje.
„Řeknu si třeba, že ten sýr je zbytečně drahý nebo že další svíčku opravdu nepotřebuju. Jenže už ji deset minut vozím v košíku. Připadá mi trapné vracet se přes půl obchodu a dávat ji zase do regálu. Tak si začnu říkat, že ji vlastně využiju, a několikrát jsem kvůli tomu něco opravdu koupila,“ říká.
Na první pohled zvláštní situace může mít několik příčin. Jednou z nich je překvapivě už samotný okamžik, kdy výrobek vezmeme do ruky.
Jakmile si výrobek vezmeme, může být trochu „náš“
Výzkumnice Joann Peck a Suzanne Shu v odborném časopise Journal of Consumer Research zkoumaly, co s naším vztahem k předmětu udělá pouhý dotyk. Jejich experimenty ukázaly, že samotný kontakt s předmětem může zvýšit pocit psychologického vlastnictví, tedy dojem, že nám věc určitým způsobem už patří.
Neznamená to, že každý výrobek po vložení do košíku automaticky odmítneme vrátit. Nabízí to ale zajímavé vysvětlení, proč může být rozhodnutí vzdát se věci, kterou jsme už vzali, prohlíželi si ji a nějakou dobu s ní chodili po obchodě, trochu jiné než rozhodnutí nechat ji rovnou v regálu.
Podle kouče Jana Dvořáka se k tomu může přidat i pocit, že jsme už jednou rozhodnutí udělali.
„Ve chvíli, kdy si výrobek vybereme, vložíme ho do košíku a třeba už přemýšlíme, jak ho využijeme, přestává být volba úplně nezávazná. V hlavě jsme udělali malý krok směrem k tomu, že si věc koupíme. Vrátit ji pak znamená své původní rozhodnutí znovu otevřít a změnit. Pro někoho je jednodušší si nákup před sebou obhájit než si říct: Rozmyslel jsem si to,“ vysvětluje pro Kupi Dvořák.
wavebreakmedia / Shutterstock.com
„Co když mě někdo uvidí, jak to vracím?“
U Evy ale hraje roli ještě něco dalšího – pocit, že si jejího počínání někdo všimne.
„Nejhorší je, když zrovna u regálu stojí prodavačka a doplňuje zboží. Připadám si, jako bych se tam vrátila přiznat, že jsem si nákup rozmyslela,“ popisuje.
Také rozpaky při nakupování jsou předmětem odborných výzkumů. Studie v Journal of Consumer Research zjistila, že při nákupních situacích, které lidé považují za choulostivé, může rozpaky zesilovat skutečná i pouze představovaná přítomnost dalších lidí. Výzkum se týkal nákupu citlivých výrobků, nikoliv vracení běžného zboží do regálu, ukazuje ale, jak významnou roli může při nakupování hrát pocit, že nás někdo sleduje nebo hodnotí.
„Často přeceňujeme, kolik pozornosti nám druzí lidé věnují. My sami přesně víme, že jsme si výrobek vzali, deset minut ho vozili a teď ho vracíme. Pro člověka vedle nás je to většinou jen někdo, kdo položil věc zpátky do regálu. Pocit trapnosti tak může být podstatně větší než skutečný zájem okolí,“ říká Jan Dvořák.
Redakce se zeptala dalších nakupujících
Redaktorka Kupi oslovila k tématu také několik zákazníků v nákupním centru. A ukázalo se, že podobnou situaci každý řeší jinak.
„Mám to úplně stejně. Nejhorší je to u oblečení nebo věcí do domácnosti. Když už něco půl hodiny vozím, začnu sama sebe přesvědčovat, že to vlastně potřebuju. A doma pak někdy přemýšlím, proč jsem to vůbec kupovala,“ říká Martina, 36 let.
David, 44 let, podobný problém nemá. „Klidně se vrátím přes celý supermarket a položím věc zpátky. Horší by mi přišlo zaplatit třeba dvě stovky za něco, co vlastně nechci.“
Pro Alenu, 58 let, je důležité hlavně to, kam zákazník výrobek vrátí. „Rozmyslet si nákup mi trapné není, ale vždycky se snažím dát věc přesně tam, odkud jsem ji vzala. Vadí mi, když někdo nechá jogurt mezi těstovinami nebo maso někde u pokladny.“
A Nikola, 27 let, popsala stejný pocit jako čtenářka Eva. „Nejvíc se stydím právě před prodavačkou. Když zrovna srovnává regál a já jí tam něco vracím, mám pocit, že jí přidělávám práci. Přitom je mi jasné, že to asi řeším hlavně já sama.“
Prodavačka: Rozmyslet si nákup není problém
Podle prodavačky Pavly Drobné, kterou Kupi oslovilo, zákazníci zboží vracejí běžně a personál na tom nevidí nic zvláštního.
„Lidé se opravdu nemusí stydět, že si něco rozmysleli. Stává se to pořád. Pro nás je nejlepší, když zákazník výrobek vrátí tam, odkud ho vzal. Mnohem horší je, když ho jen někam odloží, protože už ho nechce nosit v košíku,“ říká Drobná.
Zvlášť problematické je to u chlazeného a mraženého zboží.
„Jogurt mezi konzervami nebo mražené maso někde u drogerie je problém. Když se zákazníkovi nechce vracet přes celý obchod, může říct zaměstnanci, že si výrobek rozmyslel. To je určitě lepší než ho nechat někde v teple,“ doplňuje.
U chlazených a zmrazených potravin nejde jen o pořádek. Státní zemědělská a potravinářská inspekce uvádí, že při manipulaci s těmito výrobky nesmí být porušen chladicí řetězec. Mléčné výrobky mají být podle konkrétního druhu a údajů výrobce zpravidla skladovány v chladu, hluboce zmrazené potraviny při −18 °C a méně.
Výrobek v košíku ještě není váš
Čtenářka Eva říká, že největší problém u ní není samotná cena, ale zvláštní pocit, že když už si jednou něco vybrala, měla by své rozhodnutí dokončit.
Přitom dokud není nákup zaplacený, může být nejjednodušší obranou proti zbytečnému utrácení obyčejná kontrola košíku před cestou k pokladně: Koupila bych si tuhle věc i teď, kdyby znovu ležela přede mnou v regálu?
„Není známkou nerozhodnosti, když člověk své rozhodnutí po chvíli přehodnotí. Naopak tím může zabránit tomu, aby utrácel jen proto, že už jednou řekl sám sobě ano,“ uzavírá Jan Dvořák.
A pro všechny, kteří mají stejný problém jako Eva, možná pomůže ještě jednodušší připomínka: Výrobek, který leží ve vašem košíku, vám ještě nepatří. A vrátit ho zpátky je pořád levnější než doma litovat, že jste ho koupili.
Zdroje: Journal of Consumer Research – The Effect of Mere Touch on Perceived Ownership, Journal of Consumer Research – Embarrassment in Consumer Purchase, SZPI – informace k maloobchodu a skladování potravin, Jan Dvořák, kouč, vyjádření pro Kupi.cz, Pavla Drobná, prodavačka, vyjádření pro Kupi.cz, respondenti redakce Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko