Běžný nákup v IKEA se změnil v tragédii. Pachatel si vzal nože z oddělení kuchyní
Vyrazili do IKEA jako tisíce jiných lidí: Projít si nabídku a nakoupit vybavení do domácnosti. Carola Herlinová a její syn Emil se už domů nevrátili. V srpnu 2015 je v prodejně ve švédském Västeråsu napadl muž, který si předtím vzal nože z oddělení kuchyňských potřeb. Za dvojnásobnou vraždu dostal doživotí.
Co v článku najdete
Velké obchodní domy IKEA lidé spojují s pokojíčky, kuchyněmi, masovými kuličkami a dlouhým hledáním správné police ve skladu. Právě proto působil útok z 10. srpna 2015 tak otřesně.
V prodejně IKEA ve městě Västerås, zhruba sto kilometrů západně od Stockholmu, si tehdy zákazníci běžně procházeli oddělení kuchyňských potřeb. Mezi nimi byla i pětapadesátiletá Carola Herlinová a její osmadvacetiletý syn Emil. Přijeli ze severošvédského kraje Västerbotten.
Náhle je napadl muž s noži. Emil zemřel přímo na místě, jeho matka později podlehla zraněním v nemocnici. Útočník se po činu pokusil zranit i sám sebe a skončil v péči lékařů.
První informace o útoku a reakci obchodu přinesl v den tragédie The Guardian. Vedoucí prodejny tehdy potvrdil, že oběťmi byli běžní návštěvníci obchodu a že mezi zraněnými nebyl žádný zaměstnanec IKEA.
Nože vzal přímo z oddělení kuchyní
Pachatelem byl Abraham Ukbagabir, šestatřicetiletý muž původem z Eritreje. Podle vyšetřování si před útokem vzal nože z kuchyňského oddělení prodejny. Carola a Emil Herlinovi s ním neměli žádný osobní vztah a nešlo o plánovaný útok proti konkrétní rodině.
Ukbagabir později u soudu připustil, že oba zákazníky pobodal. Jeho obhajoba ale zpočátku odmítala právní kvalifikaci vraždy. Průběh hlavního líčení popsal švédský veřejnoprávní rozhlas Sveriges Radio.
V den útoku se dozvěděl, že švédské úřady provedou dřívější rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o azyl a že bude poslán do Itálie, kde byl předtím registrován. Při vyšetřování uvedl, že se cítil ponížený a chtěl se pomstít.
Tento motiv ale nelze zjednodušit na útok proti IKEA ani na promyšlený politický či náboženský čin. Prodejna byla místem, kam pachatel přišel, a oběti byly náhodně vybraní zákazníci.
umitc / Shutterstock.com
Zadrženi byli dva muži, obžalován jeden
Bezprostředně po útoku policie zadržela dva muže, kteří se znali a žili ve stejném zařízení pro žadatele o azyl. To vyvolalo v prvních hodinách mnoho spekulací o společném útoku.
Vyšetřování však nakonec vedlo k obžalobě pouze Ukbagabira. Druhý muž nebyl odsouzen za vraždy Caroly a Emila Herlinových.
I to je podstatná okolnost případu: První zprávy z místa činu často zachycují jen chaos, počet zadržených a domněnky. Až soudní řízení určí, kdo za konkrétní trestný čin skutečně nese odpovědnost.
Doživotní trest za dvojnásobnou vraždu
Okresní soud ve Västmanlandu uznal Abrahama Ukbagabira 30. října 2015 vinným z dvojnásobné vraždy a uložil mu doživotní trest vězení. Rozsudek následně potvrdil i odvolací soud.
Odsouzený dostal také rozhodnutí o vyhoštění ze Švédska po případném propuštění. Trest je v zemi nejvyšším možným; odsouzený si může později žádat o jeho změnu na časově určitý, nejde tedy automaticky o trest bez jakékoli možnosti propuštění.
Rozsudek shrnul Sveriges Radio, podle něhož soud uznal muže vinným z vraždy matky a jejího dospělého syna a odsoudil ho na doživotí.
Tragédie, za kterou IKEA nenesla vinu
Případ se po celé Evropě rychle začal označovat jako „útok v IKEA“. To je srozumitelné, protože k němu došlo na místě, které zná většina lidí. Z právního ani faktického hlediska však nešlo o trestný čin firmy, jejích zaměstnanců ani o útok mířený na značku.
IKEA byla dějištěm náhodného a mimořádně násilného činu. Zaměstnanci po útoku pomáhali zákazníkům a obchod uzavřela policie kvůli vyšetřování.
Právě obyčejnost místa dělá tento příběh tak znepokojivým. Carola a Emil Herlinovi nebyli součástí konfliktu, neznali pachatele a nečekalo je žádné nebezpečí. V pondělí odpoledne prostě šli nakupovat do obchodu s vybavením pro domácnost.
Zdroje: The Guardian – první informace z místa útoku, Sveriges Radio – průběh soudu, Sveriges Radio – rozsudek, ABC News Australia – přiznání pachatele
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko