Rodiče sahají po tlačítkových telefonech, aby děti ochránili před nástrahami internetu. Ve škole ale narážejí na posměch
Chytré telefony se staly každodenní nutností, přesto řada rodičů sahá po úplném opaku – jednoduchých tlačítkových telefonech. Nejde přitom jen o nostalgii. Spíše o snahu ochránit děti před digitálními nástrahami a zároveň mít jistotu, že se s nimi mohou spojit. Jenže tento trend má i své stinné stránky.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Tlačítkový telefon jako kompromis
Dříve považován za symbol pro seniory, dnes už běžně míří i do aktovek malých školáků. Děti s nimi volají, posílají SMS a tím to prakticky končí. To je pro mnoho rodičů přesně ten důvod, proč tlačítko vítězí nad dotykovým displejem.
Jedna z maminek popsala redakci svou zkušenost: „Chtěli jsme synovi (8 let) dopřát více volnosti venku na hřišti s kamarády, ale zároveň mít možnost se s ním spojit, kdyby se například opozdil. Běžné dětské volací hodinky jsou ale hodně těžké a chytrý telefon jsme mu nechtěli pořizovat z principu. Řešením tak byl klasický tlačítkový telefon. Účel splní a syn na něm nebude trávit hodiny času.“
Na papíře to vypadá logicky. Jenže právě „omezená funkčnost“ má svoje háčky.
Problém prestiže a dětského kolektivu
Děti ve školních lavicích si všimnou jinakosti velmi rychle. Kdo přijde s tlačítkovým telefonem, může být snadno terčem posměchu. Zatímco většina spolužáků si ukazuje nejnovější videa, sdílí memy na sociálních sítích nebo posílá fotky přes chatovací aplikace, dítě s klasickým mobilem stojí stranou. Psychologové upozorňují, že i „malé“ rozdíly mohou v dětské partě znamenat velký problém a vyvolat pocity méněcennosti.
Paradox rodičů přilepených k displejům
Dalším zjevně rozporuplným faktem je, že právě ti rodiče, kteří chytrý telefon dětem zakazují, sami s nimi prakticky žijí v ruce. IT specialisté, lidé pracující z domova přes mobil nebo manažeři na e-mailu 24 hodin denně. Doma tak často nastává situace: Dítě má tlačítkový mobil a poslouchá, proč smartphone ještě není vhodný, zatímco rodič z mobilu nepustí oči. To je podle odborníků nejen nevěrohodné, ale může to v očích dítěte působit jako nespravedlnost.
Soumyabrata Roy / Shutterstock.com
Tlačítko není bez her a lákadel
Rodiče si často myslí, že jednoduchý telefon zbaví děti pokušení. Jenže i na starších modelech lze najít jednoduché hry typu had nebo logické skládanky. Pro dítě, které se nudí, to může být stejně velký „žrout času“, i když nejde o sociální sítě. Odborníci proto připomínají, že problém není jen v typu telefonu, ale i v dohodnutých pravidlech a sebekontrole.
Praktické limity – chybí GPS i rodičovská kontrola
Pro náctileté možná tlačítko stačí, ale pro malé děti může postrádat klíčovou funkci – možnost sledování polohy. Lokátory nebo aplikace, které rodičům pomáhají zjistit, zda dítě bezpečně dorazilo do školy, tlačítkové telefony obvykle nemají. A zatímco chytrý mobil umožňuje nastavit limity a sledovat aktivitu, u tlačítka se rodič musí spolehnout jen na důvěru.
Co na to respondenti?
- Alena, 34 let: „Nechtěla jsem, aby se dcera začala porovnávat s ostatními na instagramu už v devíti letech. Ale sama vidím, že je ve třídě trochu mimo a někdy ji to mrzí.“
- Michal, 41 let: „Se starším synem smartphone nefungoval, byl na něm víc, než bylo zdravé. Mladší dcera má tlačítko, ale i na něm tráví dost času hraním jednoduchých her. Není to úplně bez problémů.“
- Petra, 37 let: „Chtěla jsem hlavně možnost lokalizace. To ale na jednoduchém mobilu není. Proto jsme nakonec vybrali chytrý dětský telefon s aplikací. Je to možná kompromis, ale funguje.“
- Jiří, 45 let: „Na jednu stranu souhlasím, že tlačítko učí děti soběstačnosti. Na druhou stranu vidím, že synovi je líto, když se ostatní baví o videích a hrách, které on nezná.“
Mr.Mikla / Shutterstock.com
Odborníci doporučují rovnováhu
Podle psycholožky Jany Horákové není řešení tak černobílé: „Na jedné straně rodiče chrání děti před předčasným vstupem do digitálního světa, na druhé straně je mohou sociálně izolovat od vrstevníků. Proto je důležitější než volba konkrétního zařízení to, jak rodiče dítě vedou, zda s ním mluví o rizicích a zároveň nepadají do pasti vlastní závislosti na mobilu.“
K podobné opatrnosti vyzývá i psycholog David Malvín: „Je důležité, aby rodiče nebyli v očích dětí v rozporu. Pokud dítě slyší, že smartphony jsou nevhodné, ale zároveň vidí rodiče celé večery se sklopenou hlavou nad displejem, ztrácí celý výchovný přístup důvěryhodnost.“
Tlačítkový telefon rozhodně není krok zpět, ale ani samospásné řešení. Na jedné straně brání dětem propadnout světu aplikací a sítí, na straně druhé je může sociálně znevýhodnit, ochudit o moderní nástroje i vzdělávání a rodičům vzít možnost hlídat jejich bezpečí díky lokátorům.
V konečném důsledku nejsou důležité samotné telefony, ale to, jak rodiče své děti provádějí digitálním světem, jaké jim nastaví hranice a jaký jim sami jdou příkladem.
Zdroje: Konzultace s psychology Janou Horákovou a Davidem Malvínem, respondenti redakce Kupi
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko