Svrab v Česku nabírá na síle. Počet případů stoupá, lékaři mají plné ruce práce a lidé často netuší, že jsou nakažení. Co za tím vězí, kde hrozí největší riziko a jak se chránit? Fakta, zkušenosti i názory odborníků na jednom místě.
Ještě nedávno jsme ho vnímali jako problém dávné minulosti nebo rozvojových zemí. Teď se však svrab vrací i do českých domácností. Podle Hygienické stanice hlavního města Prahy bylo ke konci června 2025 evidováno přes 300 případů. A to jen v Praze.
„Ke konci června evidujeme v Praze celkem tři sta případů tohoto onemocnění. Pokud by současný trend pokračoval, lze předpokládat, že počet nemocných v letošním roce opět přesáhne počty z předchozího roku,“ sdělila prostřednictvím tiskové zprávy MUDr. Martina Marešová, ředitelka protiepidemického oddělení Hygienické stanice hlavního města Prahy.
Jako redaktorka jsem svrab nezažila na vlastní kůži, ale neměla jsem k němu daleko. Moje kamarádka si ho přivezla z víkendového pobytu na horách. Nejdřív si myslela, že jde o alergii na nové povlečení. Po týdnu už svědila kůže celé rodině. Lékař jí oznámil, že jde o svrab. Od té doby si do hotelu vozím vlastní ručník a povlak na polštář.
Evropa se drbe. A není to od komárů. Svrab není jen český problém. Podle studie chorvatských výzkumníků z roku 2022 dochází k nárůstu případů napříč Evropou, zejména u rizikových skupin: lidí žijících v těsném kontaktu, osob bez přístupu k hygieně, uprchlíků, ale i mladých, kteří často cestují.
Další nárůst potvrzuje i magazín Wired, který loni upozornil na šíření svrabu v severní Anglii, především ve studentských kolejích a domovech seniorů. Letos hlásí výrazný nárůst případů také Itálie, zejména v turistických destinacích.
Svrab způsobuje mikroskopický roztoč zákožka svrabová. Projevuje se silným svěděním, hlavně v noci a po zahřátí. Na kůži se objevují pupínky, někdy i drobné tunýlky. Nejčastěji v meziprstí, na zápěstích, v podpaží nebo v oblasti genitálií. Mnozí si ho pletou s ekzémem nebo alergií, což vede k pozdní diagnóze a dalšímu šíření.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je svrab rozšířený po celém světě, ale nejčastěji se vyskytuje v oblastech s omezenými hygienickými podmínkami. V současnosti je podle WHO nakaženo přibližně 200 milionů lidí.
Zeptali jsme se odborníků i běžných lidí, jak vnímají současnou situaci.
Léčba svrabu vyžaduje důslednost. Používá se mast s účinnou látkou permethrin nebo sírová mast, obě na předpis. Vždy je nutné ošetřit i osoby z blízkého okolí, i když žádné příznaky nemají. Textilie je třeba vyprat na 60 °C, přežehlit nebo uzavřít do plastového pytle na tři dny. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) ale uklidňuje: „Uklidňující zprávou je, že nemáme nahlášeno žádné přerušení dodávek léků pro léčbu svrabu. Antihistaminik je na trhu dostatek,“ uvedl ředitel SÚKL Tomáš Boráň.
Svrab není nemoc špíny. Je to nemoc kontaktu. A v době, kdy cestujeme, sdílíme postele, ručníky i oblečení, je riziko větší než dřív. Stigma kolem svrabu je přitom jedním z hlavních důvodů, proč se lidé bojí jít k lékaři. A to je chyba. Včasná diagnóza je tím nejdůležitějším. Věřte, že raději půjdete k dermatologovi s podezřením, než abyste za dva týdny přeléčovali celou rodinu a prali všechno oblečení pětkrát dokola.
Zdroje: SÚKL, Hygienická stanice hlavního města Prahy, respondenti Kupi.cz, PubMed, WHO