„Češi neřeší, co jedí. A pak se diví.“ Výživový expert Havlíček bez servítek o jídle, lenosti i tloustnutí po padesátce
Odborník na výživu a zdravý životní styl Petr Havlíček není jen teoretikem, ale především příkladem toho, jak žít zdravě. Pohyb je pro něho základem, a proto jsme ho vyzpovídali přímo na běžeckém páse. V rozhovoru naší redakci prozradil, jak si udržet vitalitu v každém věku a také to, jaký zastává názor na aktuální stravovací trendy.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Kdo je Petr Havlíček?
Petr Havlíček je odborník na výživu a zdravý životní styl, známý pro svou spolupráci s vrcholovými sportovci. Vystudoval zootechniku a potravinářství v Brně. Nyní vede vlastní poradenské centrum v Praze. Ve svém portfoliu má množství knih o výživě a zdraví a proslul také jako moderátor a odborný poradce televizních pořadů Jste to, co jíte, Souboj v těžké váze či Rozum v troubě.
Co o sobě Petr prozradil?
Je pravda, že po padesátce se jen přibírá a už nejde zhubnout?
Samozřejmě pravdou je, že každou dekádou se organismus mění. Jak nám ukázaly studie, dochází ke dvěma skokům, kdy stárneme. Konkrétně po čtyřicítce a pak kolem šedesátky. Takže ano, částečně lze říct, že je to s hubnutím v tomto věku trochu horší. Ženy přechází do menopauzy a muži do andropauzy. To s sebou nese pomalý úbytek svalové hmoty a navýšení tělesného tuku. Situace je ale mnohem složitější. Propisují se do ní totiž další faktory. Jedním z nich může být i náhlá absence smyslu života. Jedná se o období, kdy třeba odchází děti z domovů a rodiče se stávají lenivějšími. Někteří z nich pak začnou hledat únik v alkoholu či nezdravé stravě. S menšími dětmi má člověk přece jen tendence se víc hýbat a sportovat. Takže je potřeba mít v každém věku něco naplánovaného, aby byl člověk i nadále aktivní.
Jaká jídla jsou největší překážkou k udržení vitality a štíhlosti?
Na to asi nedovedu odpovědět, protože stravování a nákup i kvalita potravin souvisí se socioekonomickou situací člověka. Obecně ale Češi neřeší kvalitu jídla a nezajímají se o to, co mají na talíři. U jiných národů je tomu jinak. Velmi často se vyzdvihuje středomořská strava jako jedna z nejzdravějších. Je vyvážená a netají se původem ingrediencí. Za mě je základem, proti kterému nemůže nikdo nic namítat. Není vysoce průmyslově zpracovaná, je čerstvá, dodržuje tradice, k nimž patří i komunikace a společné stolování. Jídlo není jen tabulkou, podle které mám splnit množství prvků a živin.
Jaký máte názor na diety?
Velmi negativní, co se systémů zaměřených na rychlý úbytek váhy týče. Myslím tím módní věci, kdy chcete za minimální úsilí a peníze získat maximální výsledek. Něco jiného je ale zadržovaný půst. Časově omezované stravování, kdy jíme v určitých časových oknech v souladu s cirkadiánním rytmem. To je podle mě tělu přirozené.
Jakou jednu věc by měl člověk ve svém jídelníčku změnit, aby byl zdravější?
Úplně jednoduše bych se vyhnul vysoce zpracovaným potravinám, kvůli kterým se tloustne, zvyšuje se riziko celé řady onemocnění typu diabetes druhého typu či kardiovaskulárního systému. Podle statistik, které jsem našel, tento druh potravin v porovnání s dalšími státy v našich jídelníčcích nestoupá. Bezpečné množství je do nějakých 15 % energetického příjmu, my jsme na dvojnásobku až trojnásobku. V USA a Británii tvoří takové potraviny dvě třetiny přijaté energie. Naopak ve státech, jako je Bulharsko, Rumunsko, jih Itálie, se toto množství pohybuje kolem 10 %.
Kdybyste měl vypíchnout nějakou potravinu, na kterou nedáte dopustit, která by to byla?
Své stravování mám relativně rutinní, ale pestré. Můj jídelníček zahrnuje vajíčka, ovesné vločky, ovčí a kozí sýry, ovoce a zeleninu, máslo, různé druhy masa. Rád si také pochutnám na kvalitní hořké čokoládě.
Zajímáte se také o tajemství dlouhověkosti ikigai. Jak se ho snažíte aplikovat v praxi?
V tom, že najdu svůj smysl života, štěstí, svobodu a nezávislost. Taková ta schopnost oprostit se od toho, co řeknou ostatní. Každý to máme jinak a v každé dekádě života se to mění. Je to něco, co dává životu radost a smysl. Protože se v životě mohou stát různé věci, ale pokud najdu něco, co mi dává v životě esenci, je to jedině správně. Já si například zakládám na tom, abych dal dětem veselého, aktivního tátu, který z nich vychová lidi, kteří si budou chtít také užívat život. Zároveň bych se rád dožil vyššího věku, ale ve zdraví.
Jak vypadá vaše ráno?
Pokud jsou u mě děti, postarám se o ně, odvezu do školy a školky. Vrátím se domů, zacvičím si, nasnídám se a jedu do práce.
Co snídáte?
Snídám pořád stejně. Sýr nebo vývar či ovesnou kaši, ovoce a čokoládu.
Máte nějaký návyk, který vám změnil život?
Stanovit si plán. Když děláte věci v nějakém řádu, stihnete toho mnohem víc, i organismus je vám vděčnější. Není potřeba neustále jíst. Organismus ví, v kolik hodin jaké jídlo přijde. Sem tam ale musíte zařadit i nějakou šokovku.
Trendy ve stravování procházejí nejrůznějšími změnami. Velký vliv na to mají jednak slova odborníků, ale také technologie, jako je například vertikální zemědělství, 3D tisk jídla, molekulární gastronomie a další. Zároveň se ale mnoho lidí obrací zpět k tradičním metodám stravování, jako je důraz na lokálnost, fermentované potraviny a podobně. Jak bude podle vás vypadat stravování za 10 let?
Budoucnost vidím někde mezi, to znamená inspirace v minulosti a aplikace nových trendů. Tím ale nemyslím molekulární stravování, to je za mě zbytečnost. Zaujalo mě regenerativní zemědělství. Současný koncept průmyslového zemědělství je podle mě s největší pravděpodobností dlouhodobě neudržitelný. Nevím, jestli je to realizovatelné, ale mám pocit, že stále hledáme způsoby, jak vždy tlačit vše nahoru a vyvíjet, ale zapomínáme na rezervy. Neustále sice řešíme klimatickou změnu, ale celosvětově třetinu jídla vyhodíme. Není tedy potřeba začít u tohoto než řešit, že se jednou neuživíme?
Takže byste řekl, že chybí vzdělávání o této problematice?
Ano, ale pořád se zde pereme ve dvou systémech, jimiž je svoboda a regulace. My bychom nejraději svobodu bez jakékoliv regulace a zodpovědnosti. Řekl bych, ať si každý jí, co chce, ale ve chvíli, kdy přijde s metabolickými poruchami, které jednoznačně souvisí s životním stylem, tak bych řekl, že je to volba každého z nás. V takových případech bych podal pomocnou ruku, ale pokud by v tomto stylu dotyčný nadále pokračoval, tak bych ho nechal léčbu uhradit. Je to o tom, aby člověk přijmul zodpovědnost za své skutky, a především sám za sebe, a to se nám úplně nelíbí.
Kde nakupujete potraviny?
Nakupuji tam, kde si o potravinách mohu něco přečíst. Nejčastěji na Scuk a Rohlík či v dm. Tam jsou zajímavé potraviny. Čokolády a přírodní kosmetiku kupuji víceméně jen v dm. Do ostatních obchodů chodím minimálně a pouze v nouzi, kdy potřebuji třeba jen jednu potravinu.
Jaký je váš oblíbený recept?
Nemám oblíbený recept. Snažím se neplýtvat jídlem a vařit z toho, co je doma. Většinou zadám umělé inteligenci ingredience, aby mi vytvořila recept, nebo vařím podle své fantazie. I nákupy potravin plánuji s rozmyslem. Doplňuji zásoby podle nákupního seznamu na Rohlíku. Raději než trávení času mezi regály jsem se svými dětmi.
Zdroje: Redakční rozhovor Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko