Láska Francie k žabím stehýnkům může způsobit ekologickou katastrofu v Asii
Francouzi mají pověst gurmánů a není žádným tajemstvím, že žabí stehýnka jsou jejich gastronomickou lahůdkou. Je tu však velký problém. Dovoz žabích stehýnek do Evropy nepodléhá žádným regulacím, čímž dochází ke značným problémům v populacích žab. Co hrozí, když nebude export regulován?
Co v článku najdete
Vědci požadují regulaci obchodu se žabími stehýnky
Francouzi jsou největšími jedlíky žabích stehýnek. Ve Francii a ve většině EU jsou proto některé druhy žab chráněny a jejich lov je přísně regulován. Žabí stehýnka se ale do Evropy dovážejí hlavně z Asie, jejich mezinárodní dovoz však není nijak kontrolován ani omezován.
Více než 550 vědců a veterinářů proto v otevřeném dopise prezidentu Francie Emmanuelu Macronovi vyzvalo Francii, aby učinila kroky, které dostanou mezinárodní obchod se žabími stehýnky pod kontrolu CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Jsou znepokojeni vysokou úrovní mezinárodního obchodu se žabími stehýnky a toto by podle nich mohl být krok, jenž by zajistil zachování žabích druhů.
GrumJum / Shutterstock.com
Co způsobuje vývoz žabích stehýnek?
Podle různých studií a analýz je do Evropské unie ročně dováženo v průměru 4 070 tun žabích stehýnek, což odpovídá zhruba 80–200 milionům usmrcených žab. Povětšinou jde o žáby z Indonésie, Turecka, Vietnamu a Albánie, s tím že Francie je jejich největší konzument.
Znepokojení vědců vyvolal fakt, že je v poslední době zřetelný výrazný pokles populace některých druhů žab. I nejběžnější, široce rozšířené druhy jako např. skokan krabožravý, skokan rýžovištní či skokan velkozubý procházejí změnou demografické struktury, a tedy poklesem populace.
Žáby jsou přitom klíčovou složkou ve fungování ekosystému a jejich odebírání člověkem ekosystému neprospívá. Jsou důležité nejen pro likvidaci škůdců, ale slouží také jako bioindikátory toho, jaký zdravotní stav daný ekosystém má. Bez nich pro zemědělce vzniká nutnost používání více pesticidů a chemikálií.
Co hrozí, když export nebude regulován?
Vymírání žab začalo již v 70. až 80. letech minulého století v Bangladéši a Indii, kdy došlo k úbytku žab z populací určených na vývoz. To vedlo mimo jiné k rozšíření hmyzích škůdců a hmyzu přenášejícího nemoci šířící se na člověka. V roce 1985 proto dva druhy žab (skokan šestiprstý a skokan tygrovitý) byly přidány na seznam CITES a oba státy zakázaly jejich vývoz.
Od 90. let se hlavními vývozci staly Indonésie, Turecko a později také Albánie a Vietnam. V dopisu vědců se k tomu píše: „Četné vědecké výzkumy, které byly zpracovány do recenzovaných vědeckých prací a terénních zpráv, potvrdily podobný vývoj v těchto zemích. Nedávná studie například varovala, že komerčně lovené populace žab v Turecku pravděpodobně do roku 2032 vyhynou, pokud se zachová současná úroveň vývozu; proto je naléhavě nutné zavést přísnější omezení odlovu a obchodu.“
Zety Akhzar / Shutterstock.com
Jak situaci řešit?
Na nedávném semináři CITES o ochraně obojživelníků byl obchod se žabími stehýnky označen za velkou hrozbu pro několik druhů žab. Vědci a veterináři v dopise proto apelují na prezidenta a ministerstvo životního prostředí, aby se do příštího roku nechal vypracovat návrh na zařazení vybraných druhů na seznam CITES a došlo tak k regulaci obchodu se žabími stehýnky.
Zdroj: ČTK, Robin des bois, Mdpi, Nature Conservation
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko