Mišpule vypadá jako shnilé jablko, ale chutná jako sladká povidla. Na tohle zapomenuté ovoce právě přichází čas
Plod mišpule na první pohled nevypadá příliš lákavě. Je hnědý, svraštělý a jeho dužina připomíná rozvařené ovoce. Přesto byla mišpule obecná kdysi oblíbenou pochoutkou, kterou naši předkové dobře znali. Dnes se na ni téměř zapomnělo, a to je škoda. Její plody totiž chutnají po jablkách, hruškách a karamelu, navíc se sklízejí v době, kdy už většina ovocných stromů dávno odplodila.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Ovoce, které se pěstuje už tisíce let
Mišpule obecná (Mespilus germanica) je menší opadavý strom nebo keř z čeledi růžovitých, mezi jejíž zástupce patří také jabloně, hrušně či kdouloně. Přestože její latinský název odkazuje na Německo, její původní domovinou jsou oblasti jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Lidé ji pěstují už přibližně tři tisíce let a dobře ji znali také staří Řekové a Římané. Ve středověku patřila mezi ceněné ovocné dřeviny evropských zahrad, postupem času ji však vytlačily jiné druhy ovoce a dnes se s ní setkáváme spíše výjimečně.
Samotná mišpule přitom není nijak zvlášť náročná na pěstování a může být také zajímavou okrasnou dřevinou. Dorůstá zpravidla několika metrů, na jaře vytváří velké bílé květy a na podzim se její listy zbarvují do žlutých až hnědavých odstínů. Největší pozornost ale přitahují plody, které připomínají drobná hnědá jablíčka. Poznáte je podle nápadně otevřeného kalichu s pěti cípy na spodní straně. Právě jejich neobvyklý vzhled může být jedním z důvodů, proč si je lidé s běžným ovocem příliš nespojují.
Čím je měkčí, tím lépe chutná. Mišpule potřebuje čas
Na rozdíl od jablek nebo hrušek se mišpule nedají jíst hned po sklizni. Čerstvě utržené plody bývají velmi tvrdé, kyselé a trpké, protože obsahují značné množství tříslovin. Aby získaly příjemnou chuť, musí projít procesem označovaným jako uležení, odborně také bletting. Během něj se postupně mění chemické složení dužiny, část škrobu se přeměňuje na jednodušší cukry a snižuje se množství kyselin i tříslovin. Plody díky tomu ztrácejí nepříjemnou svíravost, měknou a získávají výraznější sladkou chuť.
Zajímavé je, že správně uleželá mišpule může na první pohled připomínat zkažené ovoce. Její slupka ztmavne, mírně se svraští a původně světlá dužina získá hnědou barvu a konzistenci hustého pyré. Podle britské Královské zahradnické společnosti (Royal Horticultural Society) mají takto připravené plody sladkou, výrazně aromatickou chuť a hodí se k přímé konzumaci i do dezertů. Někomu mohou připomínat povidla, pečená jablka nebo karamel. Změknutí a zhnědnutí však není totéž co skutečné kažení. Plody napadené plísní nebo vykazující nepříjemný hnilobný zápach se ke konzumaci nehodí.
Kdy mišpule sklízet a proč se čeká na první mrazíky?
Mišpule patří mezi nejpozději sklízené ovocné druhy. Její plody dozrávají během podzimu a obvykle se sbírají koncem října nebo v listopadu. Tradičně se doporučuje počkat na první mrazíky, které mohou proces měknutí urychlit. Není to však nezbytná podmínka. Pokud plody sklidíte ještě tvrdé, mohou potřebnou chuť získat také během několikatýdenního skladování.
Nejlepší je rozložit sklizené mišpule v jedné vrstvě na tác či do mělké přepravky a uložit je na chladné, tmavé a dobře větrané místo, kde nemrzne. Jednotlivé plody by se neměly dotýkat, aby se omezilo riziko šíření případné hniloby. Přibližně po dvou až třech týdnech začnou postupně měknout a tmavnout, přičemž přesná doba závisí na jejich zralosti i podmínkách skladování. Hotové mišpule poznáte podle toho, že jsou na dotek měkké a příjemně sladce voní. V této fázi je vhodné je co nejdříve spotřebovat.
VikSid / Shutterstock.com
Jak se mišpule jí a co z ní připravit?
Pokud mišpuli ochutnáváte poprvé, možná vás překvapí, že se nejí stejně jako běžné jablko. Její slupka je poměrně tuhá a uvnitř se nacházejí velká tvrdá semena, která nejsou určena ke konzumaci. Nejjednodušší je proto uleželý plod rozkrojit a měkkou dužinu vydlabat lžičkou. Ta se dá jíst samotná, přidat do jogurtu, ovesné kaše nebo využít při přípravě sladkých dezertů. Díky své výrazné chuti se mišpule zajímavě doplňuje také se sýry.
V minulosti se z mišpulí připravovaly především ovocné protlaky, džemy a želé. Pokud máte větší úrodu, můžete z nich vyzkoušet například domácí povidla. Uleželé plody stačí krátce povařit s trochou vody, následně propasírovat přes síto, aby se odstranily slupky a semena, a získanou dužinu podle chuti dosladit.
Pro výraznější aroma lze přidat citronovou šťávu nebo špetku skořice. Směs se potom za častého míchání vaří do požadované hustoty. Hotová povidla se hodí na pečivo, do palačinek nebo jako náplň do domácích koláčů. Bez použití ověřeného zavařovacího postupu je ale uchovávejte pouze krátkodobě v lednici.
Obsahuje mišpule také zdraví prospěšné látky?
Plody mišpule nejsou zajímavé pouze svou neobvyklou chutí. Obsahují také vlákninu včetně pektinu, organické kyseliny a řadu rostlinných látek, mezi nimiž jsou například polyfenoly. Právě jejich složením a antioxidačními vlastnostmi se zabývají některé odborné studie. Jak ukazuje výzkum publikovaný v odborném časopise Foods v roce 2023, během skladování, mražení a tepelného zpracování mišpulí dochází ke změnám v obsahu cukrů, organických kyselin i fenolických látek. Způsob zpracování tak může ovlivnit nejen jejich chuť, ale také výsledné složení.
Je však důležité rozlišovat mezi obsahem určitých látek a jejich skutečnými účinky na lidské zdraví. Přestože laboratorní výzkumy naznačují zajímavé vlastnosti některých složek mišpulí, nelze z nich automaticky vyvozovat, že konzumace tohoto ovoce předchází konkrétním onemocněním nebo je dokáže léčit. Mišpuli je proto lepší vnímat jako neobvyklé sezónní ovoce, které může příjemně zpestřit jídelníček.
Zapomenutý strom se může vrátit i do českých zahrad
Kdo by si chtěl mišpuli vypěstovat doma, nemusí se obávat mimořádně náročné péče. Stromu vyhovuje především slunné stanoviště a dobře propustná půda, zvládne však také mírný polostín. V našich podmínkách se běžně pěstuje jako mrazuvzdorná ovocná dřevina a oproti některým jiným ovocným stromům obvykle nevyžaduje intenzivní řez. Výhodou je také skutečnost, že je samosprašná, takže k opylení a tvorbě plodů zpravidla postačí jediný strom.
V běžných supermarketech na čerstvé mišpule pravděpodobně nenarazíte, protože jde o okrajově pěstovaný druh a měkké uleželé plody se obtížněji přepravují i skladují. Sazenice však nabízejí některá zahradnictví a ovocné školky. Pokud tedy máte na zahradě trochu místa a láká vás vyzkoušet něco jiného než tradiční jabloně či hrušně, mišpule může být zajímavou volbou. Nejenže na jaře krásně kvete, ale na konci podzimu nabízí ovoce s chutí, kterou u běžných druhů jen tak nenajdete.
Zdroje: autorský text, Royal Horticultural Society (RHS), odborný časopis Foods (2023)
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko