Vadí vám mlaskání nebo srkání? Problém nemusí být v ostatních. Nejspíš trpíte misofonií
Kolegyně se v práci o přestávce zakousne do jablka a hlasitě chroupe. Neznámý člověk v autobuse neustále posmrkuje. V restauraci kdosi srká polévku. Spousta lidí tyto a podobné zvuky takřka neregistruje. Jsou pro ně zkrátka součástí všedního šumu, který jejich mozek dokáže docela dobře odfiltrovat. Pro někoho však mohou tyto ruchy být jako brnkání na obnažený nerv. Čím to vlastně je?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Obyčejné zvuky, ale neobyčejná reakce. Mlaskání jako zdroj úzkosti
Každému z nás mohou být určité zvuky nepříjemné a z některých nás může i mrazit v zádech. Škrábání vidličkou po talíři dokáže nadzvednout ze židle i jinak tolerantního jedince. Mezi další tradičně mimořádně nelibé pazvuky patří skřípání křídou, či dokonce nehtem po tabuli, kvílení vlakových brzd nebo i intenzivní dětský pláč.
Tyto zvuky ostatně skončily v žebříčku sestaveném vědci už v roce 2012 jako jedny z nejnepříjemnějších vůbec. V této starší práci se ale objevily i zvuky jako skřípání nožem po skle či elektrická vrtačka. Takové akustické projevy dokážou podráždit nervy téměř každého člověka. Když jsou dostatečně intenzivní, mohou vyvolat i reálné pocity fyzické bolesti a utrpení. Nejde tedy pouze o nějakou subjektivní nelibost.
Existují ale lidé, kteří jsou obzvlášť citliví – a to i na zvuky, které by většina z nás dokázala celkem snadno přehlížet. Alespoň pokud se na ně vyloženě nesoustředíme. Může to být třeba mlaskání či hlasité žvýkání, cvakání propiskou, popotahování nosem, funění nebo třeba odkašlávání.
Na pohled jde o spíše nevinné zvuky, které neohrožují sluch a nejsou dost intenzivní a hlasité, aby působily fyzickou trýzeň. Možná ale patříte mezi lidi, které i tyto zvuky dokážou dohánět k šílenství. Spouštějí ve vás tělesný poplach, zrychlují tep, zvyšují tlak a nutí vás fixovat pozornost právě na zdrojích těchto zvuků podobně, jako by šlo o reálnou hrozbu. Doprovázet je mohou pocity jako prudký hněv, odpor nebo úzkost až panika. A tyto reakce se prohlubují a stávají se hůře zvladatelnými, čím déle zvuky trvají.
Nejde o „charakterovou vadu“. Reakci spouští jinak nastavený nervový systém
Nesnášenlivost některých konkrétních, relativně běžných a neškodných zvuků má své odborné pojmenování. Jde o tzv. misofonii, tedy selektivní přecitlivělost na zvuky. Jedná se o neurologickou odchylku, kterou jako první definovali neurovědci, manželé Jastreboffovi, teprve na začátku tohoto milénia.
Specifické pro tuto poruchu je, že pro spuštění reakce nezáleží tolik na hlasitosti a intenzitě daných zvuků, ale na samotné jejich povaze. Proto se také označuje právě jako selektivní čili výběrová citlivost. Tím se liší od jiné poruchy známé jako hyperakuzie. U té jde naopak o celkově sníženou toleranci zvuků, takže daná osoba hodnotí jako nadměrně až nesnesitelně či bolestivě hlasité i zvuky, které jsou pro okolí ještě celkem dobře snesitelné.
V obou případech nejde o to, že by byl daný jedinec jen přehnaně podrážděný či zbytečně hysterický. Nejde o projev cholerického temperamentu či netolerantnost a už vůbec ne o osobní volbu. V případě misofonie se zkrátka u člověka spouští reakce bojuj, nebo uteč, jako by ho někdo reálně ohrožoval.
Misofonie nesouvisí jen se sluchem, důležitou roli hraje kontext
Od začátku tisíciletí, kdy byla misofonie „objevena“, už vznikly stovky odborných prací na toto téma. Přesto se nedá říct, že bychom už měli naprosto jasno, co vlastně tuto poruchu způsobuje, natož jak ji účinně léčit.
Předpokládá se, že jde o odchylku v reaktivitě nervového systému, ale konkrétnější biologické procesy, které za tímto syndromem stojí, se stále ještě zkoumají. Misofonie se obvykle začne projevovat už v dětství nebo dospívání a je pro ni příznačné, že ji u většiny zasažených vyvolávají obdobné zvuky. Typicky jde o zvuky související s ústy. Mlaskání, kašlání, hlasité dýchání či žvýkání, srkání a polykání.
Freud by tak možná misofonii smetl ze stolu jako orální fixaci, ale od podobných diagnóz už je dnešní věda vzdálená. Mezi další spouštěče navíc obvykle patří i zvukové projevy nosu (smrkání, funění, popotahování…), méně často jde pak i o zvuky jako cvakání propiskou, poklepávání prsty či nohou a různé další ťukání, klepání nebo tikání. Někdy může jít i o praskání kloubů či šoupavé kroky a u některých misofoniků úzkost prohlubují i vizuální vjemy, jako třeba sledování někoho mlaskajícího u jídla. To naznačuje, že misofonie není čistě sluchovou vadou, ale je skutečně komplexnější.
To potvrdila i velmi zajímavá studie z roku 2023, která se snažila zjistit, jaký vliv má na projevy a spouštěče misofonie právě kontext. Osoby s misofonií v tomto experimentu hodnotily stejné zvuky jako méně nepříjemné, pokud byly spojeny s jiným vizuálním kontextem. Např. zvuk mlaskání byl doprovázen videonahrávkou, kde ruce pracují s blátem či vodnatým těstem.
„Prostě si toho nevšímej!“ nepomůže. Terapie (možná) ano
Tak jako si průměrný člověk nemůže prostě nevšímat, když mu někdo u ucha škrábe špachtlí po plechu nebo nožem po talíři, nemůže se ani misofonik jednoduše povznést nad nelibé zvuky. Svou reakci totiž volně neovládá, spouští ji nervový systém.
Misofonici jsou si navíc své přehnané reakce často i vědomi. Přesto ji nedokážou zcela potlačit. Vědomý přístup ale zajisté může být dobrým krokem k zmírnění dopadů, reakcí a trýznivého prožitku. Slušné výsledky má v této oblasti zatím kognitivně-behaviorální terapie, která pracuje právě s vědomým řízením pozornosti, vnímáním vlastních reakcí a s jejich interpretací.
Slibné výsledky tohoto typu terapie potvrzuje i studie z roku 2020. Klinické zlepšení bylo po terapii zaznamenáno u 37 procent účastníků, zatímco v čekající skupině u nikoho. Ani KBT terapie ovšem neslibuje zaručenou léčbu, ale může pomoci výrazně lépe zvládat a regulovat pocity a projevy, které spouštěče misofonie způsobují.
Pro zmírnění dopadů misofonie je také rozumné pracovat se svým životním stylem. Především se zvládáním stresu. Dobře vyspaný, odpočatý a méně chronickým stresem vypjatý nervový systém může být pochopitelně schopný podobné situace zvládnout poněkud lépe než podrážděný a vyčerpaný systém, který se už tak blíží k pomyslnému okraji poháru trpělivosti.
Zdroje: PubMed, The Journal of Neuroscience, Kupi
Čtěte dále...
Máte doma mlýnek na pepř nebo sůl? Zkontrolujte jednu jeho část, může uvolňovat tisíce částic plastu
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko