Looksmaxxing: Kdy se péče o vzhled mění v posedlost a proč může být nebezpečná?
Na sociálních sítích se stále častěji objevují videa mladých mužů, kteří podrobně řeší tvar čelisti, procento tělesného tuku, velikost nosu, kvalitu pleti nebo hustotu vlasů. Nechávají si radit, jak vypadat atraktivněji, hodnotí své fotografie a hledají další a další způsoby, jak svůj vzhled „vylepšit“. Říká se tomu looksmaxxing. Název vznikl spojením anglických slov looks a maximizing a označuje snahu maximalizovat fyzickou přitažlivost.
Co v článku najdete
- Co je looksmaxxing?
- Proč je looksmaxxing pro mladé lidi tak přitažlivý?
- Kdy už nejde jen o zdravou péči o sebe?
- Když se zlepšování vzhledu stane nekonečným projektem
- Mewing, „bone smashing“ a další internetové triky
- Největší problém nemusí být v obličeji, ale v hlavě
- Kořeny nespokojenosti mohou sahat až do dětství
- Riziko se netýká jen psychiky
- „Před a po“ nemusí znamenat to, co si myslíte
- Zlepšovat vzhled není problém, problémem je ztráta kontroly
- Kde tedy leží zdravá hranice?
Přečtěte si také
Samotná myšlenka přitom nemusí být problematická. Péče o pleť, lepší životospráva, pohyb, vhodný účes nebo oblečení jsou běžnou součástí péče o sebe. Problém začíná ve chvíli, kdy se z péče o vzhled stane neustálá snaha napravovat domnělé nedostatky. Pak už chybí jen krůček k tomu začít věřit, že hodnota osobnosti závisí na tom, jak vypadá.
Co je looksmaxxing?
Looksmaxxing je internetový trend, který se zaměřuje na co největší zlepšení fyzického vzhledu. Nejvíce se rozšířil mezi dospívajícími chlapci a mladými muži, i když se s ním mohou setkat lidé bez ohledu na pohlaví. Cambridge Dictionary ho popisuje jako aktivitu zaměřenou na to, aby člověk vypadal co nejatraktivněji. Rozsah je přitom obrovský, tedy od používání kosmetiky až po chirurgické zákroky či hazardní metody, které mnohé přivádějí k šílenství.
Na sociálních sítích se často používá rozdělení na „softmaxxing“ a „hardmaxxing“.
- Softmaxxing zahrnuje relativně běžné a většinou bezpečné změny. Patří sem například lepší péče o pleť, nový účes, úprava vousů, cvičení, zdravější jídelníček, dostatek spánku nebo práce na držení těla. Samy o sobě nemusí představovat nic problematického.
- Hardmaxxing už označuje invazivnější nebo potenciálně nebezpečné postupy. Může jít o kosmetické zákroky, užívání hormonů či neregulovaných přípravků nebo různé internetové „hacky“, jejichž účinnost není vědecky prokázaná.
A právě tady se hranice mezi rozumnou péčí o sebe a nebezpečným trendem začíná prolínat. „Hranice nevede v tom, co člověk dělá, ale v tom, co mu to bere. Zdravá péče o vzhled život přidává – víc energie, lepší spánek, člověk je ve svém těle doma. Ta nezdravá ho ubírá: zrušíte večeři s přáteli, protože by narušila režim, odmítáte fotky, ráno se podíváte do zrcadla a tím je rozhodnuto, jakou budete mít celý den náladu. Nejspolehlivější signál je ale tento: splníte cíl a místo úlevy přijde nový nedostatek,“ říká pro Kupi Aleš Kalina, mentální kouč, autor a lektor působící v oblasti osobního rozvoje a partnerských vztahů.
Proč je looksmaxxing pro mladé lidi tak přitažlivý?
Jedním z důvodů je jednoduchá myšlenka. Na vzhledu lze pracovat a každý problém má údajně řešení.
Mladý muž, který není spokojený se svou čelistí, nosem nebo postavou, tak může na sociálních sítích během několika minut najít desítky videí vysvětlujících, jak danou část těla „opravit“. Algoritmus mu potom začne nabízet další podobný obsah.
Z péče o sebe se tak může stát nekonečný projekt. Vždycky existuje další detail, který je možné vylepšit. Lepší čelist, méně tuku, hustší obočí, dokonalejší pleť, jiný tvar nosu. A pokud jedinec začne svůj vzhled pravidelně porovnávat s ostatními, může být stále obtížnější mít pocit, že už je dost dobrý.
„Setkávám se s tím pravidelně. Cílem totiž nikdy nebyl vzhled, cílem byl pocit – a ten vzhled neudrží. Vydrží pár týdnů a pak se musí zvednout dávka. Zároveň se mění srovnávací skupina: čím výš člověk vyleze, tím výš se dívá, takže je zase dole,“ vysvětluje Kalina.
Výzkum vedený odborníky z Masarykovy univerzity sledoval 2 500 českých dospívajících ve věku 11 až 16 let. Studie se zaměřila na aktivitu související se vzhledem na sociálních sítích a její vztah k nespokojenosti s vlastním tělem. Výsledky ukázaly, že mezi těmito oblastmi existují souvislosti, zároveň ale nepotvrdily, že by samotné zvýšení aktivity zaměřené na vzhled vedlo u konkrétního dospívajícího v následujících měsících automaticky k větší nespokojenosti s tělem.
mdbildes / Shutterstock.com
Kdy už nejde jen o zdravou péči o sebe?
Důležitá není jedna konkrétní činnost, ale to, jakou roli vzhled v životě začne hrát. Je rozdíl mezi člověkem, který začne cvičit, protože chce být zdravější a cítit se lépe, a člověkem, který tráví každý den hodiny analyzováním svého obličeje, fotografuje se z různých úhlů a hledá na internetu další způsob, jak změnit svůj vzhled.
„Žádné objektivní měřítko krásy neexistuje. Neexistuje správná velikost svalů, správné nohy, správný zadek ani správná prsa. Kdo vlastně určuje, kdo je lukrativní bytost? Média a fotka nabušeného herce z filmu, na které pracoval celý tým lidí. Člověk pak porovnává svůj obyčejný čtvrteční večer s něčím, co nikdy neexistovalo. Tu laťku nelze splnit, protože ji nikdo nedefinoval. Tam, kde někdo vidí vadu, kterou okolí vůbec nevnímá, už ale nejde o motivaci a patří to k odborníkovi, ne ke kouči,“ zdůrazňuje Aleš Kalina.
Varovným signálem může být například:
- neustálé kontrolování vzhledu v zrcadle nebo na fotografiích,
- opakované porovnávání svého obličeje a těla s ostatními,
- pocit nespokojenosti, dokud „neopraví“ určitý rys,
- vyhýbání se fotografiím, lidem nebo společenským situacím kvůli vzhledu,
- výrazné omezování jídla nebo přehnané cvičení,
- utrácení velkého množství peněz za procedury a produkty,
- užívání hormonů, léků nebo neregulovaných přípravků kvůli vzhledu,
- zkoušení bolestivých nebo nebezpečných internetových metod.
V takové chvíli už nejde jen o péči o sebe. Vzhled totiž začíná zcela ovládat každodenní život.
Když se zlepšování vzhledu stane nekonečným projektem
Problém může nastat ve chvíli, kdy člověk začne svou proměnu neustále poměřovat s ostatními a hranice toho, co považuje za „dost dobré“, se stále posouvá. Sociální sítě a uzavřené online komunity tento proces mohou ještě urychlovat. Postupně se tak může dostávat ke stále extrémnějším radám a získávat pocit, že právě tento vzhled je normou, kterou by měl splňovat každý. Proč se to děje a co může pomoci vystoupit z tohoto začarovaného kruhu? Vysvětluje kouč Aleš Kalina.
„Protože se to nikdy nestane jedním krokem. Každý další obsah je jen o kousek dál než ten předchozí a vždy ho potvrzuje někdo, kdo už tam dávno je. Algoritmus nenabízí vyvážené, nabízí silnější – umírněné se nesleduje. A v takovém prostředí se extrém tváří jako standard: jste v místnosti, kde to dělají všichni. Ty komunity navíc dávají něco skutečného – sounáležitost, plán, jasné měřítko úspěchu. Proto se z nich těžko odchází.
Pomáhají tři věci. Lidé mimo tento svět, kteří vám řeknou pravdu – sám sebe už objektivně nevidíte. Cíl, který je mimo zrcadlo, kde tělo něčemu slouží místo toho, aby bylo cílem samo o sobě. A jednoduchý test: co nemůžete říct nahlas svému lékaři nebo nejbližším, to nedělejte. K tomu jedna otázka navíc – kdo na mé nespokojenosti vydělává? U velké části tohoto obsahu se odpověď najde rychle,“ radí Kalina.
PeopleImages / Shutterstock.com
Mewing, „bone smashing“ a další internetové triky
Jednou z nejznámějších metod spojených s looksmaxxingem je mewing neboli technika, při níž je zapotřebí držet jazyk v určité poloze na patře s představou, že se tím může změnit tvar čelisti a obličeje.
Problém je, že sociální sítě často prezentují podobné metody jako jednoduchý způsob, jak změnit strukturu obličeje. Americká asociace ortodontistů ale upozorňuje, že pro tvrzení o výrazné změně tvaru čelisti pomocí samotného mewingu neexistují dostatečné vědecké důkazy.
Ještě dál zacházejí některé extrémní praktiky. Na internetu se například objevily návody, při nichž se lidé snaží mechanicky poškodit kosti obličeje v naději, že se zahojí do výraznějšího tvaru. Takové postupy samozřejmě nepředstavují bezpečnou cestu ke zlepšení vzhledu a mohou způsobit skutečné poranění.
Největší problém nemusí být v obličeji, ale v hlavě
Jedním z nejvážnějších rizik looksmaxxingu je zhoršení vztahu k vlastnímu tělu. Začít lze přitom relativně nevinně – například snahou zlepšit pleť nebo se dostat do lepší kondice. Pokud ale postupně vznikne přesvědčení, že úspěch, vztahy nebo společenská hodnota závisí především na fyzickém vzhledu, může se zlepšování stát nekonečným procesem.
Psychologové v této souvislosti upozorňují na riziko tělesné dysmorfie. Jde o stav, při němž se jedinec nadměrně zabývá domnělým nedostatkem svého vzhledu, který může být pro okolí nepatrný nebo zcela neviditelný.
Psycholožka Susan Albers z Cleveland Clinic upozorňuje, že u dospívajících může looksmaxxing posilovat nejistotu a přesvědčení, že pro přijetí musí splňovat určitý vzhledový ideál. Podle ní přitom často nejde pouze o krásu, ale také o potřebu někam patřit a mít pocit vlastní hodnoty.
Kořeny nespokojenosti mohou sahat až do dětství
Potřeba neustále zlepšovat svůj vzhled přitom nemusí vznikat až v dospělosti. Vztah k vlastnímu tělu a pocit vlastní hodnoty se začínají formovat už v dětství, mimo jiné podle toho, jak dítě vnímají rodiče, za co ho oceňují a jak sami přistupují ke svému vzhledu. Pokud si člověk už od dětství nese pocit, že není dost dobrý, samotná proměna vzhledu tento vnitřní pocit nemusí vyřešit.
Jak vysvětluje kouč Aleš Kalina, problém může být právě v tom, co si člověk o sobě nese dávno předtím, než začne svůj vzhled aktivně měnit.
„Je to prohozená příčina a následek. Sebevědomí nevzniká v zrcadle. Vzniká z toho, co si o sobě neseme dávno předtím, než jsme poprvé vešli do posilovny. To, co si o sobě myslíme, jsme si totiž nevymysleli sami. Vzniklo to z toho, co nám rodiče o nás říkali, jestli nás chválili a za co, a hlavně z toho, jak se chovali sami k sobě. Dítě neposlouchá slova, dítě se dívá. Když si rodič sám sebe nikdy nevážil, dítě si tento vzorec převezme celý. A mozek podle tohoto nastavení – já mu říkám emoční mapa – pak vyhodnocuje všechno další. Nedává nám zdravý pohled na sebe. Dává nám ten, na který je zvyklý,“ popisuje a dodává:
„Proto opakovaně vidím muže, který shodí dvacet kilo, tělo je úplně jiné a uvnitř se nezměnilo nic. Původní problém nebyl v těle. Byl v přesvědčení, že nestačí. A to přesvědčení si po proměně jenom najde nový terč: vlasy, výšku, čelist. Tělo si postavíte za rok. Přesvědčení, že nestačíte, s vámi zůstane, dokud ho neřešíte.“
Master1305 / Shutterstock.com
Riziko se netýká jen psychiky
Extrémní podoba looksmaxxingu může zasáhnout i fyzické zdraví. Některé online komunity propagují používání anabolických steroidů, hormonů, stimulantů, diuretik, projímadel, různých peptidů nebo dalších neregulovaných přípravků s cílem zhubnout, nabrat svaly, změnit vzhled nebo působit mladší. Cleveland Clinic upozorňuje, že podobné experimentování může vést k předávkování, závislosti i dalším zdravotním komplikacím.
Zvlášť problematické je, když se k podobným metodám dostávají dospívající, jejichž tělo se stále vyvíjí. Nebezpečí navíc spočívá v tom, že internetový obsah může působit dojmem, že jde o běžnou součást péče o vzhled. Video s výsledkem ukáže před a po, ale už nemusí ukázat zdravotní komplikace, skutečný původ změny ani to, zda fotografii neupravoval filtr.
„Před a po“ nemusí znamenat to, co si myslíte
Looksmaxxing staví do velké míry na vizuálním obsahu. Právě proto je důležité být opatrný při sledování fotografií typu „before and after“.
Výsledek může ovlivnit osvětlení, úhel fotografie, výraz obličeje, účes, make-up, dehydratace, tělesná hmotnost i úprava fotografií. Sociální sítě navíc přirozeně zvýhodňují nejvýraznější proměny. Jedinec pak může získat dojem, že všichni ostatní vypadají dokonale – a pouze on má problém.
Zlepšovat vzhled není problém, problémem je ztráta kontroly
Psychologický pohled na looksmaxxing je důležitý právě proto, že samotná péče o vzhled není nic špatného. Upravenost, pohyb, zdravější jídelníček nebo péče o pleť mohou každému skutečně prospět.
Rozhodující je podle odborníků především míra a motivace. Pokud člověk začne svůj vzhled řešit natolik, že mu zabírá velkou část dne, ovlivňuje jeho sebevědomí, vztahy nebo rozhodování, a přesto má stále pocit, že není dost dobrý, je namístě zpozornět.
„Je to málokdy jen o marnivosti,“ upozorňuje Susan Albers z Cleveland Clinic. Za posedlostí vzhledem mohou podle ní stát hlubší pocity nejistoty, beznaděje a nízkého sebevědomí.
Kde tedy leží zdravá hranice?
Looksmaxxing není automaticky nebezpečný. Pokud někoho motivuje k tomu, aby lépe spal, pravidelně se hýbal, pečoval o pleť, jedl vyváženě nebo se naučil lépe oblékat, není na tom samo o sobě nic špatného. Zdravá péče o sebe ale počítá s tím, že není třeba být dokonalý. Jakmile se z ní stane honba za ideálem, který se stále vzdaluje, může začít působit opačně. Místo většího sebevědomí přináší další kontrolování, srovnávání a nespokojenost.
„To nastavení z dětství není osud, jen výchozí bod. Emoční mapa se dá měnit a v praxi ji měním s lidmi pravidelně – jen se s ní musí pracovat tam, kde vznikla, ne v zrcadle. A pak přijde to nejzajímavější. Většina lidí se v tu chvíli sportu ani péče o sebe nevzdá. Jenom to najednou dělají proto, že je to baví, ne proto, aby si zasloužili být v pořádku,“ uzavírá Kalina.
A právě v tom je looksmaxxing zajímavý fenomén. Nejde jen o další internetový trend. Ukazuje, jak snadno se může z rozumné snahy cítit se lépe stát přesvědčení, že s naším tělem je stále něco špatně a že další produkt, zákrok nebo hack konečně způsobí, že budeme dost atraktivní. Jenže takový okamžik nemusí nikdy přijít.
Zdroje: Kupi.cz, mentální kouč Aleš Kalina pro Kupi.cz, Cambridge Dictionary, NCBI, American Association of Orthodontists, Cleveland Clinic
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko