Dýško za nic. Spropitné v samoobsluhách a na terminálech pije lidem krev, ale stydí se ho odmítnout
Zatímco dříve si o momentu, kdy dát spropitné a kolik, rozhodovali hosté sami, dnes podnikům stačí chytré platební terminály a procentuální odměnu dostanou často dříve, než vůbec začnou na objednávce pracovat. Právě na tento systém si ale začíná stěžovat čím dál více Čechů, kteří tímto způsobem mnohdy obsluze nechají více peněz, než by chtěli. Dají se dýška na terminálech vůbec odmítnout? A proč je pro nás tak těžké to udělat?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
„Dýško chce dneska každý“
Vystojíte si frontu u pokladny, nahlásíte, co si dáte, a ještě než se vám nápoj nebo pokrm dostane do ruky a vy ho vůbec ochutnáte, platební terminál vás vybízí k přihození spropitného. Obvykle formou jednoduché volby z předvolených procent. Pokud nechcete, musíte tento krok přeskočit nebo o to výslovně požádat obsluhu. Což může být nepříjemné.
„Nejvíc mi vadí, že se po lidech dneska chce dýško vlastně jen za to, že mi někdo v kavárně namarkuje hotový koláč z vitríny a podá limonádu z ledničky. Přitom paní v pekárně nebo večerce taky spropitné nedávám, i když udělá vlastně to stejné,“ popisuje pro redakci Kupi čtenář Petr (35 let).
Servis se vytratil, procenta mohou mást
Jak přitom ukazují výpovědi i dalších čtenářů a zákazníků, kteří s redakcí Kupi sdíleli své zkušenosti, problém nevidí ve spropitném jako takovém, ale především v jeho rozšiřování i do samoobsluh nebo podniků, ve kterých si kupují již hotové produkty s sebou a princip se podle nich v mnohém neliší od jiných služeb, kde není kultura spropitného tolik zavedená.
„Chápu, že teď chtějí dýška všichni a už se moc nerozlišuje, zda host sedí a nechá se obsloužit, nebo si vezme hotové jídlo s sebou. Nesmyslné mi to ale přijde dávat předem anebo tam, kde se vlastně obsluhuju sama,“ nechává se pro redakci slyšet paní Jarmila (50 let).
„Dřív se jednoduše zaokrouhlovalo, na terminálech ale není tak jednoduché si rychle spočítat, kolik ta procenta vlastně udělají. Když si to pak zpětně kontroluju, obvykle je ta částka vyšší, než bych chtěl,“ říká nám zase Michal (29 let).
GaudiLab / Shutterstock.com
Dá se spropitné na terminálu odmítnout?
Zákazníci samozřejmě povinnost přičítat jakoukoliv částku navíc k útratě nemají. Spolu s rozmachem tzv. chytrých spropitných (tedy přednastavených procent na terminálech) se ale situace poněkud mění. Lidé si čím dál častěji stěžují, že při takovém způsobu placení mají pocit nátlaku, zvláště když musí spropitné odmítat přímo před zraky obsluhy.
„Většinou tam těch pět nebo deset procent odkliknu, ale vlastně jen proto, že nechci před obsluhou vypadat jako lakomec nebo nechci zdržovat. Kdybych platil hotově, tak dám přesně a vůbec to neřeším,“ přiznává pro Kupi dále Michal.
Při platbě kartou odmítne jen málokdo
Chytré spropitné na terminálech je ostatně schválně navrženo nejen tak, aby zákazníkům celý proces placení usnadnilo, ale také je motivovalo být štědřejší než při platbách v hotovosti.
Například společnost Dotykačka na svých stránkách přiznává, že díky intuitivním pokynům při platbě kartou „odmítne dýško jen málokdo“.
„Může (zákazník, pozn. red.) zvolit i možnost žádné spropitné, ovšem to se téměř neděje. Ve výsledku tak díky platbám přes terminál získávají podniky nadstandardní spropitné, leckdy až dvojnásobné,“ řekl již před lety pro ČTK Petr Menclík, ředitel společnosti Dotykačka.
U kasy zafunguje i stud
Výzkumy z oblasti spotřebitelského chování potom dlouhodobě ukazují, že ve stresových situacích, jako je objednávání a placení, je pro lidi komfortnější přistoupit na předem dané možnosti než se vystavovat společensky nepříjemným situacím.
Profesor marketingu Michael Lynn z Cornell University například uvedl, že „pouze asi ve čtyřech procentech případů souvisí spropitné hostů v restauracích s oceněním kvality služeb“. V naprosté většině podle něho lidé spropitné dávají právě proto, že se stydí odmítnout a bojí se odsouzení ze strany obsluhy i svého okolí.
Dragana Gordic / Shutterstock.com
Spropitné pro samoobslužné pokladny?
V zahraničí přitom již není výjimkou, že se žádost o spropitné objevuje i na objednávkových kioscích fastfoodů, v potravinách, na čerpacích stanicích, nebo dokonce na samoobslužných pokladnách v řetězcích.
Také proto se hovoří o tzv. tip-flation (spojením anglických slov pro inflaci a tip neboli spropitné), která se začíná rozmáhat i v Česku. O dýška si už běžně říkají také stánky se zmrzlinou nebo hladová okna, čím dál častěji se s nimi setkáte i při internetových objednávkách, u kterých je možné přihodit odměny skladníkům.
Doporučení na závěr
Spropitné je stále dobrovolným gestem. Pokud se na platebních terminálech rozhodnete zakliknout některé z předvolených procent, v klidu si vše promyslete. Někdy se to nezdá, ale výsledné částky vás mohou překvapit. Pokud například platíte 235 korun, 20% spropitné vám k částce připočte skoro 50 korun. Terminály také obvykle nabízí možnost vyplnit vlastní částku.
Úplně v pořádku je ale tuto možnost zcela odmítnout a zaplatit útratu přesně, nebo pár korunami zaokrouhlit na celou částku. Zvláště u menších objednávek „do ruky“.
A jak to máte vy? Vadí vám princip dávání spropitného přes platební terminály? Nebo vám naopak jednoduchý systém přednastavených procent vyhovuje?
Zdroje: ČTK, Dotykačka, respondenti redakce, Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko