Za nádrž na dešťovou vodu bez povolení může hrozit pokuta. Staré pravidlo 50 kubíků už neplatí
Podzemní nádrž na dešťovou vodu pomůže během horkého léta šetřit pitnou vodu i výdaje za zalévání. Kdo ji však plánuje zakopat na zahradě, neměl by se řídit starými radami z internetu. Limit 50 kubíků už neplatí a nádrž dnes zpravidla potřebuje povolení stavebního úřadu.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Starý zákon počítal s 50 kubíky, ale ne se třemi metry pod zemí
Dnes již zrušený stavební zákon č. 183/2006 Sb. řadil zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m³ a do výšky tří metrů mezi stavby, které nevyžadovaly stavební povolení ani ohlášení.
Důležité je slovo výška. Starý limit neznamenal, že bylo možné nádrž bez dalšího zakopat tři metry hluboko. Ani osvobození od stavebního povolení navíc nemuselo znamenat úplnou volnost. Podle umístění a okolností mohl být potřeba například územní souhlas.
Pro běžné stavby se od 1. července 2024 používá nový stavební zákon č. 283/2021 Sb., který původní hranici 50 metrů krychlových nepřevzal.
Změna zákona sama o sobě neznamená, že se z dříve legálně vybudované nádrže stala černá stavba. U starších zařízení se posuzují pravidla platná v době jejich vzniku. Nová úprava je podstatná především pro nádrže, které lidé plánují vybudovat nyní.
Zakopaná nádrž je jednoduchou stavbou
Podzemní stavby do 300 m² zastavěné plochy a do tří metrů hloubky řadí současný stavební zákon mezi jednoduché stavby, pokud nejde o stavby technické infrastruktury.
Jako konkrétní příklad uvádí metodika Ministerstva pro místní rozvoj právě nádrž na dešťovou vodu.
Třímetrová hloubka tedy není hranicí, pod kterou lze nádrž automaticky vybudovat bez úřadu. Jde o parametr pro její zařazení mezi jednoduché stavby. Protože zakopaná nádrž není uvedena mezi drobnými stavbami osvobozenými od povolení, před zahájením prací je potřeba získat povolení záměru.
U hlubší nebo mimořádně rozměrné nádrže se může režim změnit. Rozhodující je její velikost, umístění a technické provedení.
Sud pod okapem se úřadu zpravidla nehlásí
Nová pravidla neznamenají, že by lidé museli žádat o povolení kvůli každému plastovému sudu. Běžný přemístitelný sud pod okapem, který není stavebním dílem ani výrobkem trvale plnícím funkci stavby, povolení zpravidla nepotřebuje.
U větší nadzemní nádrže už může záležet na jejím objemu, trvalosti umístění, napojení na rozvody i na tom, zda instalace vyžadovala stavební nebo montážní práce. Samotná skutečnost, že nádrž nemá betonové základy, nemusí být rozhodující.
Také vodní zákon č. 254/2001 Sb. připouští zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními na jednotlivých pozemcích a stavbách bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu. Tato výjimka se však týká vodního práva. Nenahrazuje povolení podle stavebního zákona, pokud je samotná nádrž svým provedením stavbou.
Douglas Cliff / Shutterstock.com
Povolení stojí 5 000 korun
Žádost se podává u stavebního úřadu příslušného podle umístění nádrže. Elektronicky ji lze odeslat prostřednictvím Portálu stavebníka, datové schránky nebo ji podat v listinné podobě. Potřebné tiskopisy zveřejňuje Ministerstvo pro místní rozvoj mezi povinnými formuláři podle stavebního zákona.
Součástí žádosti je dokumentace záměru, údaje o pozemku a popis technického řešení. Podle konkrétního místa mohou být potřebná také vyjádření správců inženýrských sítí nebo dotčených orgánů.
Správní poplatek za vydání povolení jednoduché stavby činí podle zákona o správních poplatcích 5 000 korun.
Běžná nádrž zařazená mezi jednoduché stavby nepotřebuje kolaudační rozhodnutí. Po jejím dokončení však musí stavebník tuto skutečnost neprodleně oznámit stavebnímu úřadu a nádrž může používat pouze k účelu uvedenému v povolení.
Přepad nesmí končit u sousedů
Ještě před instalací je nutné vyřešit, kam poteče voda ve chvíli, kdy se nádrž naplní. Přepad nelze jednoduše vyvést za plot nebo k základům sousední stavby.
Při provádění staveb nebo jejich změn požaduje vodní zákon, aby byl odtok srážkové vody omezen především její akumulací a následným využitím, případně vsakováním na pozemku nebo výparem. Pokud takové řešení nestačí, může následovat zadržování a řízené odvádění vody.
Podle § 1019 občanského zákoníku může vlastník požadovat, aby soused upravil stavbu tak, aby z ní voda nestékala na jeho pozemek. Pokud má být přepad napojen do kanalizace, vodního toku nebo zasahovat do podzemních vod, mohou být potřeba další souhlasy.
Za nádrž bez povolení hrozí až dva miliony
Kdo zakopanou nádrž vybuduje bez potřebného povolení, může se podle § 301 stavebního zákona dopustit přestupku. Horní hranice pokuty za provedení záměru bez povolení činí až dva miliony korun. V některých chráněných nebo nezastavěných územích může být ještě vyšší.
Neznamená to, že by majitel běžné zahradní nádrže automaticky dostal milionovou pokutu. Jde o nejvyšší možnou sazbu a skutečná sankce závisí na okolnostech, rozsahu stavby a jejích následcích.
Nepovolenou nádrž lze za splnění zákonných podmínek dodatečně povolit. Pokud ale odporuje územnímu plánu, zasahuje do ochranného pásma nebo ohrožuje okolní pozemky a stavby, může úřad nařídit její odstranění.
Nejdříve úřad, potom bagr
Před objednáním nádrže je potřeba znát její rozměry, hloubku, způsob napojení i umístění bezpečnostního přepadu. Důležité je ověřit také vedení inženýrských sítí a případná ochranná pásma.
Nejbezpečnější je ještě před zahájením výkopu předložit místnímu stavebnímu úřadu situační nákres, parametry nádrže a popis zapojení. Dodavatel může připravit technickou dokumentaci, odpovědnost za získání potřebného povolení však zůstává na stavebníkovi.
Zdroje: stavební zákon č. 283/2021 Sb., zrušený stavební zákon č. 183/2006 Sb., vodní zákon č. 254/2001 Sb., zákon o správních poplatcích č. 634/2004 Sb., občanský zákoník č. 89/2012 Sb., Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Portál stavebníka
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko