„Nejsme všichni kuřáci a vašemu slangu nerozumíme,“ zlobí se prodavačka na zákazníky
Zákazník přijde k pokladně a požádá o „jedny obyčejné“. Jenže prodavačka nekouří a před sebou má několik barev, délek i variant stejné značky. Čtenářka Jarka se redakci Kupi svěřila se svou zkušeností z brigády v supermarketu. Nejvíc ji překvapilo, jak samozřejmě někteří kuřáci očekávají, že personál jejich zkratkám bez dalšího vysvětlení porozumí.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Jedny LM, ale které?
Jarka pracovala jako brigádnice v supermarketu a sama nikdy nekouřila. Když začínala na pokladně, obávala se hlavně práce s penězi a rychlosti markování. Brzy ale zjistila, že mnohem složitější bývá prodej cigaret.
Typická situace podle ní začala tím, že se zákazník naklonil k pokladně a řekl, že chce „jen jedny LM“. Někdy přitom ani nevystál frontu a oslovil prodavačku ve chvíli, kdy obsluhovala někoho jiného. Jarka si musela nejprve odvodit, že mluví o cigaretách, a potom zjistit, kterou z několika variant vlastně požaduje.
„Zeptala jsem se, jestli chce modré, nebo červené, a on odpověděl, že obyčejné. Jenže já vůbec nevěděla, co jsou obyčejné,“ popsala redakci Kupi. Když nakonec společně dospěli k modré krabičce, následovala další otázka, zda mají být cigarety krátké, dlouhé, nebo úzké. Odpověď bývala podobně neurčitá. Zákazník chtěl jednoduše „ty normální“.
Pro kuřáka samozřejmost, pro nekuřáka hádanka
Právě v tom podle Jarky spočívá největší nedorozumění. Pravidelný kuřák zná obal, barvu i rozměr své oblíbené varianty a má pocit, že stejné označení musí být srozumitelné všem. Nekuřácká prodavačka ale vidí několik podobných krabiček a bez přesnějšího popisu nemůže vědět, co zákazník považuje za běžné nebo normální.
„Lidé se někdy tvářili překvapeně, že se musím doptávat. Jenže já jejich slang neznala. Nešlo o neochotu, opravdu jsem netušila, co přesně chtějí,“ říká Jarka.
Problém navíc zdržuje nejen zákazníka a obsluhu, ale také frontu. Prodavačka musí přerušit práci, otočit se k uzavřenému regálu a postupně nabízet jednotlivé varianty. Přitom by celý nákup mohl zabrat několik vteřin, kdyby zákazník uvedl značku, barvu a typ výrobku hned na začátku.
Jedna přesná věta ušetří čas oběma stranám
Lidé při nakupování často používají výrazy, které jsou samozřejmé jen v jejich vlastní skupině. Podobně jako kuřák řekne „obyčejné“, může zákazník u jiného zboží požadovat „klasické“, „to běžné“ nebo „jako vždy“. Personál však nemusí vědět, jaký výrobek si dotyčný obvykle kupuje.
Při nákupu cigaret proto pomůže uvést celý název, případně alespoň značku, barvu krabičky a velikost. Pokud si zákazník přesné označení nepamatuje, může prodavačce obal popsat nebo na konkrétní výrobek ukázat. Neurčité výrazy typu „normální“ nebo „obyčejné“ mohou u jednotlivých lidí znamenat něco úplně jiného.
Jarka by proto zákazníkům doporučila jednoduchou větu: „Prosím jednu krabičku této značky, modrou, dlouhou.“ Podstatná není dokonalá znalost obchodního názvu, ale dostatek informací, aby obsluha nemusela několik minut hádat.
Není to neochota, jen jiný svět
Jarka se časem v základních variantách zorientovala, ale dodnes ji překvapuje, že část zákazníků považuje kuřácké výrazy za všeobecnou znalost. Sama přitom říká, že prodavačky nechtějí nikoho zdržovat ani poučovat. Potřebují pouze vědět, po kterém výrobku sáhnout.
„Kuřáci si často neuvědomují, že za pokladnou může sedět člověk, který cigaretu nikdy neměl v ruce. Když někdo řekl přesně, co chce, byla jsem mu upřímně vděčná,“ uzavírá.
Příběh ukazuje, že drobné napětí u pokladny nemusí vznikat kvůli neochotě personálu. Někdy se jen potkají dva lidé, pro které mají slova „obyčejné“ a „normální“ úplně jiný význam.
Zdroje: Kupi.cz, zkušenost čtenářky sdílená s redakcí Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko