Mokrý ručník po sprše většina lidí automaticky hodí přes topení, na dveře, na háček nebo přes okraj vany. Jenže právě způsob sušení rozhoduje o tom, jestli bude ručník druhý den svěží, nebo začne po pár použitích nepříjemně zapáchat. A nejde jen o vůni. Dlouho vlhká textilie je ideální prostředí pro bakterie, plísně i zatuchlinu, která se pak z ručníků dostává jen velmi těžko.
Dobrá zpráva je, že ručník není nutné prát po každém použití. Špatná zpráva? Pokud ho věšíte na nevhodné místo, může být problém už po jednom dni. „Ručník potřebuje po použití hlavně prostor a vzduch. Pokud zůstane zmačkaný, přeložený nebo se dotýká dalších mokrých ručníků, schne pomalu a velmi rychle začne zapáchat,“ říká pro Kupi Jana Dvořáková, majitelka prádelny Vločka.
Háček na dveřích nebo u umyvadla vypadá prakticky, ale pro mokrý ručník není ideální. Textilie se na něm stáhne do několika vrstev, vlhkost se drží uvnitř a vzduch se k látce dostává jen zvenku. Výsledek? Ručník sice zvenku může působit suchý, ale uvnitř zůstává vlhký mnohem déle.
Ještě horší je nechat ručník přehozený přes okraj vany, sprchový kout, na zemi nebo na koši na prádlo. V takovém případě nemá šanci dobře proschnout a zatuchlý zápach se objeví velmi rychle.
Častá chyba v rodinách je věšení několika ručníků těsně vedle sebe nebo přímo přes sebe. Vypadá to úsporně, ale ve skutečnosti tím schnutí výrazně zpomalíte. V místech, kde se ručníky dotýkají, zůstává vlhkost nejdéle.
Ideální je širší držák, tyč nebo topný žebřík, kde může být ručník rozprostřený co největší plochou. Pokud máte malou koupelnu, vyplatí se mít více háčků nebo držáků tak, aby měl každý ručník vlastní prostor.
Pawel Michalowski / Shutterstock.com
Největší problém vzniká v malých koupelnách bez okna nebo se slabou ventilací. Po sprše v nich dlouho zůstává pára, vzduch se nehýbe a ručníky schnou pomalu. Právě tam se nejčastěji objevuje zatuchlý pach, plíseň v rozích nebo černání spár.
Po koupání je proto dobré pustit ventilátor, otevřít dveře nebo nechat v koupelně proudit vzduch alespoň z chodby. Pokud ručník ani po několika hodinách není suchý, je lepší ho přemístit na sušák mimo koupelnu.
Mnoho lidí dává ručníky rovnou na radiátor nebo topný žebřík. To může být dobré řešení, ale jen tehdy, když ručník visí volně a není složený do několika vrstev. Pokud je na topení namačkaných více kusů přes sebe, vlhkost se uvnitř drží dál.
„Teplo samo o sobě nestačí. Důležitější je, aby kolem ručníku proudil vzduch. Když je přeložený nebo zmáčknutý, bude zatuchat i na teplém místě,“ vysvětluje Jana Dvořáková.
Někteří lidé věší mokré ručníky v ložnici, přes dveře šatní skříně nebo na židli. Pokud jde o výjimečné dosušení, nic dramatického se nestane. Dlouhodobě to ale není ideální. Vlhký ručník zvyšuje vlhkost v místnosti a může přispívat k horšímu vzduchu, zvlášť v zimě nebo v menších bytech. V ložnici navíc člověk tráví několik hodin denně, proto je lepší držet tam vlhkost co nejníže.
Běžný sprchový ručník není nutné prát po každém použití, pokud ho používá jeden člověk, osuší se jím čisté tělo a ručník mezi použitími dobře vyschne. V takovém případě obvykle stačí praní po třech až pěti použitích.
Jiná situace je u ručníků na ruce, které používá více lidí. Ty je vhodné měnit častěji, klidně po jednom až dvou dnech. Častější praní se vyplatí i u malých dětí, nemocných členů domácnosti, citlivé pokožky nebo v období viróz.
Sdílení jednoho ručníku pro více lidí se obecně nedoporučuje. Každý člen domácnosti by měl mít vlastní ručník, ideálně i vlastní místo na sušení.
Myper / Shutterstock.com
Do stejné kategorie lidé často řadí i kuchyňské utěrky, ale ty mají hygienicky náročnější provoz. Utírají se do nich ruce, nádobí, pracovní plocha a někdy i zbytky jídla. Proto by se měly prát častěji než koupelnové ručníky.
Pokud je utěrka vlhká, zapáchá nebo přišla do kontaktu se syrovým masem, vejci či silně znečištěnou plochou, měla by jít rovnou do pračky.
Zatuchlý pach se může vracet i po praní. Nejčastější příčinou bývá kombinace nízkých teplot, velkého množství pracího prostředku, aviváže a špatně udržované pračky. Ručníky pak sice po vytažení voní, ale po prvním namočení se zápach znovu objeví.
„U ručníků bych byla opatrná hlavně s aviváží. Obaluje vlákna, snižuje savost a při častém používání může přispívat k tomu, že ručníky působí těžce a hůř schnou,“ říká Jana Dvořáková pro Kupi.
Ručníky je vhodné prát podle štítku, často na 60 °C, pokud to materiál dovolí. Důležité je nepřeplňovat pračku a čas od času vyčistit filtr, těsnění i zásobník na prací prostředek.
Silné bavlněné froté ručníky jsou příjemné a savé, ale schnou déle. V malé koupelně bez větrání proto mohou být problematické. Rychleschnoucí nebo lehčí ručníky se hodí tam, kde je horší proudění vzduchu, případně na sport, cestování nebo menší koupelny.
Neznamená to, že se musíte vzdát klasických hebkých ručníků. Jen je potřeba počítat s tím, že potřebují víc prostoru a delší čas na vyschnutí.
Nejlepší místo je takové, kde ručník visí rozprostřený, nedotýká se jiných textilií a proudí kolem něj vzduch. Ideální je topný žebřík, širší tyč, sušák nebo dobře větrané místo mimo nejvlhčí část koupelny.
Naopak nejhorší je nechávat mokrý ručník zmačkaný na háčku, přehozený přes vanu, na zemi, přes koš na prádlo nebo namačkaný mezi další ručníky. Právě tam vzniká zatuchlý zápach nejrychleji.
A pokud ručník nevoní svěže ani po vyprání? Pak už často nepomůže další dávka aviváže, ale změna návyků: méně pracího prostředku, vyšší teplota, čistší pračka a hlavně důkladné schnutí po každém použití.
Zdroje: autorský text, Jana Dvořáková pro Kupi.cz