Pití slané vody by mělo být podle aktuálních trendů na sociálních sítích přínosem pro zdraví. Podle odborníků je to ale jinak. Tento fenomén totiž naráží na realitu našeho životního stylu a skrývá určitá rizika.
Pod hashtagem #solewater se na sociálních sítích šíří trend, ve kterém lidé vyměňují ranní kávu za sklenici vody se špetkou růžové soli. Slibují si od toho kvalitnější spánek, efektivnější hubnutí nebo příval energie. Zatímco někteří lidé považují slanou vodu za nový hit, redakce Kupi zjišťovala pravdu u nezávislých expertů. Je pití slané vody skutečně zdravé, nebo jde o hazard s organismem?
Trend pití slané vody vychází z předpokladu, že běžná voda bez přidaných minerálů může tělem projít bez optimálního využití v buňkách. Například magazín GQ popisuje teorii, že přidání sodíku může tělu pomoci absorbovat tekutinu efektivněji. Magazín Vogue zase zmiňuje špetku soli jako možnou cestu k vyrovnávání pH v těle a podpoře hydratace díky doplnění minerálních látek.
Přímo pro Kupi Magazín se k tomuto mechanismu a roli elektrolytů vyjádřila Ing. Anna Vernerová, výživová poradkyně. Ta potvrzuje, že sodík jako elektrolyt má v těle svou nezastupitelnou roli, ovšem jeho doplňování má svá jasná pravidla:
„V určitém kontextu může malé množství soli ve vodě hydrataci skutečně podpořit. Sodík je jedním z hlavních elektrolytů a pomáhá regulovat rovnováhu tekutin v těle. Díky němu se voda lépe vstřebává ve střevě a tělo ji může efektivněji využít. Zároveň ale platí, že u běžného člověka během standardního dne není nutné přidávat sůl do vody automaticky.
Pokud je strava normálně pestrá, sodíku bývá většinou dostatek a tělo si hospodaření s vodou reguluje samo. Důležité je také zmínit, že samotná sůl není ‚zázračný klíč‘, který vodu dostane do buněk. Hydratace závisí i na draslíku, hořčíku, glukóze, hormonální regulaci a celkovém stavu organismu.“
Portál WebMD uvádí, že příznivci tohoto trendu často volí himalájskou sůl kvůli obsahu stopových minerálů. Jaký je ale reálný pohled vědy na doplňování minerálů touto cestou? Podle výživové poradkyně Anny Vernerové nemá pro běžného člověka, který se normálně stravuje a není v extrémní zátěži, pití takového roztoku zásadní přínos. Odbornice vysvětluje, že himalájská sůl je stále především chlorid sodný a obsah stopových minerálů je v ní tak minimální, že v praxi nehraje žádnou významnou roli.
Luis Echeverri Urrea / Shutterstock.com
Mnoho lidí zkouší pití slané vody kvůli slibovanému zlepšení kvality spánku či podpoře metabolismu. Odborníci se však shodují, že jde o přehnaná tvrzení. Nutriční terapeutka Mgr. Radka Drobná, DiS., k tomu uvádí:
„Nevím o žádné relevantní studii, která by potvrdila, že pití slané vody prokazatelně zlepšuje kvalitu spánku. Nadbytek soli může naopak vést k noční žízni a zvýšené potřebě běhat na toaletu, což spánek spíše narušuje. Co se týče hubnutí, tam pití slané vody nepomůže vůbec.“
Osobní trenér a výživový poradce Miloslav Michalíček doplňuje, že lidé dnes často hledají zkratky a různé „hacky“, místo aby řešili základní věci, které skutečně fungují, tedy kvalitní jídlo během dne a pravidelný pohyb. Podle něj nemá pití slané vody reálný vliv na hubnutí ani na spánek, protože tyto výsledky stojí na celkovém životním stylu, nikoliv na jednom ranním nápoji.
To, že sůl navíc nepotřebujeme, potvrzují i statistiky. Podle Ministerstva zdravotnictví ČR v kampani „Solme s rozumem“ Češi dlouhodobě konzumují přibližně 14 až 15 gramů soli denně, což výrazně překračuje doporučení WHO (5 gramů denně). Nadbytek soli v našem prostředí zdůrazňuje i nutriční terapeutka Radka Drobná:
„Přínos pití vody se solí je pro běžného nesportujícího člověka nulový. Sůl není nedostatková mikroživina. Naopak, moderní strava obsahuje nadbytek soli skryté v pečivu, uzeninách či sýrech. Zbytečné přidávání soli do vody zvyšuje zátěž pro organismus. Zůstaňme u čisté vody.“
frantic00 / Shutterstock.com
Pravidelný ranní rituál se slanou vodou může pro organismus představovat nečekanou zátěž. Státní zdravotní ústav upozorňuje na skutečnost, že vysoký příjem soli je jedním z hlavních faktorů přispívajících ke zvýšenému krevnímu tlaku. Sodík má totiž schopnost vázat na sebe vodu, což vede k jejímu zadržování v tkáních a následnému zvyšování objemu krve v oběhu.
Tento mechanismus nevyhnutelně zatěžuje celý kardiovaskulární systém a zvyšuje pravděpodobnost vzniku vážných zdravotních obtíží. Kromě srdce a cév jsou pod značným tlakem také ledviny. Ty musí jakožto hlavní filtrační orgán pracovat mnohem intenzivněji, aby dokázaly nadbytečný sodík z těla bezpečně vyloučit.
Miloslav Michalíček zmiňuje i možná okamžitá negativa, jako je podráždění žaludeční sliznice nebo nevolnost u citlivějších jedinců. K opatrnosti u krevního tlaku a otoků vybízí i Anna Vernerová: „Při vysokém krevním tlaku, otocích nebo citlivosti na sůl bych byla velmi opatrná.“
Zeptali jsme se několika respondentů, zda by byli ochotní vyzkoušet pravidelné pití slané vody:
Z vyjádření odborníků i statistik vyplývá, že pro běžného člověka zůstává čistá voda nenahraditelnou základnou. Sůl má v pitném režimu své opodstatnění pouze při specifické zátěži, jak upřesňuje Anna Vernerová:
„Špetka soli ve vodě může dávat smysl například při větším pocení, po sportu, v horku, při nízkém příjmu soli ve stravě, při únavě po delším cestování nebo dehydrataci. Rozhodně ale nejde o univerzální potřebu pro každého.“
Odborníci se tak shodují na prostém doporučení: sůl v jídelníčku spíše omezovat a raději objevovat přirozené chutě základních potravin.
Zdroje: výživoví poradci Radka Drobná, Anna Vernerová a Miloslav Michalíček pro Kupi.cz, British GQ, Vogue, WebMD, Ministerstvo zdravotnictví, WHO, Státní zdravotní ústav