Lijete vroucí vodu do dřezu? Může to být chyba, která vás vyjde draho
Stojíte nad hrncem s vroucí vodou po těstovinách a váháte. Vylít ji rovnou do dřezu, nebo pustit studenou? Názory se různí. Ověřili jsme, co horká voda skutečně udělá s trubkami, sifonem i záchodem a kdy riskujete zbytečné škody.
Co v článku najdete
- Slévání horké vody do dřezu: Co je rozumné a co už hazard?
- Na materiálu záleží víc, než si myslíte
- Dřez a sifon: kde je největší slabina?
- Záchod: místo, kde se chyba nevyplácí
- Dezinfekce horkou vodou: víra versus realita
- Co na to respondenti?
- Praktický souhrn: co dělat a co raději ne
- Malý zvyk, velké důsledky
Přečtěte si také
Slévání horké vody do dřezu: Co je rozumné a co už hazard?
Každý z nás to zná. Vaříte těstoviny, scedíte je a v hrnci zůstane vroucí voda. Rychlý pohyb směrem ke dřezu. A pak drobné zaváhání.
Někdo pustí studenou vodu „pro jistotu“. Jiný naopak horkou vodu lije záměrně, aby odtok pročistil. Část lidí věří, že tím dezinfikuje dřez. Kdo má pravdu? A co vlastně horká voda dělá s běžnými materiály v domácnosti?
Na materiálu záleží víc, než si myslíte
Než začneme strašit prasklými trubkami, je fér říct jednu věc: ne všechny instalace reagují stejně.
Nejčastější materiály odpadních trubek
- PVC (polyvinylchlorid) – častější u starších instalací, nižší teplotní odolnost
- PP (polypropylen) – dnešní standard, běžně odolá krátkodobě až 95 °C
- Měď, ocel, litina – kovové rozvody, vysoká odolnost vůči teplu
Podle technických listů výrobců plastových potrubí je běžné PP potrubí určeno pro dlouhodobý provoz při teplotách kolem 60–70 °C a krátkodobě snese vyšší hodnoty. Vroucí voda (100 °C) je ale na horní hraně a opakované zatížení může materiál namáhat.
A co samotný dřez?
- Nerezová ocel – teplotně velmi odolná
- Keramika a porcelán – citlivé na teplotní šok
- Smalt – riziko popraskání při náhlém přehřátí
- Kompozit, akrylát, umělý kámen – výrobci často varují před přímým litím vroucí vody
Stačí si představit zimní ráno v méně vytápěném bytě. Studený keramický dřez a do něj litr vody o 100 °C. Materiál se rozpíná nerovnoměrně. A to je přesně moment, kdy může vzniknout mikrotrhlina.
Toa55 / Shutterstock.com
Dřez a sifon: kde je největší slabina?
Samotný nerezový dřez vydrží. Problém se ale často skrývá níž.
Sifon jako první na ráně
Plastový sifon je v přímém kontaktu s horkou vodou. Pokud je z PP, krátkodobě vysokou teplotu zvládne. U PVC může docházet k rychlejšímu stárnutí.
Ještě citlivější jsou gumová těsnění. Teplo urychluje jejich degradaci. Výsledkem mohou být netěsnosti, kapání a zápach.
Jak upozorňuje instalatér Jan Drobný pro Kupi: „Jednorázové slití horké vody z těstovin většinou problém nezpůsobí. Rizikové je opakované lití vroucí vody přímo do studeného sifonu, zejména u starších plastových instalací. Nejčastější závadou nejsou trubky, ale těsnění.“
Dobrá zpráva? Jakmile voda proteče dál do potrubí, rychle se ochladí. Riziko dramatického poškození celé stoupačky je nízké.
Záchod: místo, kde se chyba nevyplácí
Pokud existuje situace, kdy by měl zaznít jasný zákaz, je to lití vroucí vody do toalety.
Keramická mísa je masivní, ale citlivá na teplotní šok. Fyzikální princip je jednoduchý: rychlé zahřátí studené keramiky vede k rozdílné roztažnosti materiálu. V krajním případě může dojít k prasknutí. Riziko roste v nevytápěných koupelnách a u starších toalet.
Podobné varování uvádějí i výrobci sanitární keramiky, kteří v instalačních pokynech upozorňují na nevhodnost prudkých teplotních změn. Jan Drobný k tomu dodává: „Prasklá mísa po vylití horké vody není mýtus. Viděl jsem to několikrát. Oprava pak znamená výměnu celé toalety, což jsou tisíce korun.“
Záchod navíc není určen jako univerzální likvidátor kuchyňských zbytků. Vroucí voda do něj prostě nepatří.
Dezinfekce horkou vodou: víra versus realita
Řada lidí lije horkou vodu do odtoku v domnění, že tím dezinfikuje dřez.
Obecné teplotní limity podle výrobců a potravinářských bezpečnostních doporučení bakterie hynou při teplotě nad 70 °C při dostatečně dlouhém působení (desítky sekund až minut, podle typu mikroorganismu).
Problém?
Voda z kohoutku mívá běžně 50–60 °C. A vroucí voda, která proteče dřezem během pár sekund, nemá dostatečný čas na účinné působení. Navíc v odtoku vzniká tzv. biofilm – vrstvená struktura bakterií chráněná slizovou vrstvou. Tu krátký průtok vody prakticky nenaruší.
Horká voda tedy může rozpustit mastnotu. Ale skutečnou dezinfekci nezajistí.
Co funguje lépe:
- mechanické čištění kartáčem
- enzymatické čističe odpadů
- pravidelné rozebrání a vyčištění sifonu
Pixel-Shot / Shutterstock.com
Co na to respondenti?
Redakce Kupi vyrazila do nákupního centra a oslovila zákazníky u oddělení domácích potřeb. Ptali jsme se: Sléváte horkou vodu do dřezu?
- Lucie (34 let, Praha): „No, nikdy mě vlastně nenapadlo, že by to mohl být problém. Vždycky to tam prostě vyliju. Teď když o tom mluvíte, máme doma kompozitní dřez a už je takový matný. Možná to spolu souvisí.“
- Petr (52 let, Ostrava): „Já pouštím studenou vodu zároveň. Naučil mě to táta. Říkal, že plastové trubky to jinak nevydrží. Nevím, jestli je to pravda, ale radši to nezkouším.“
- Jana (41 let, Brno): „Do záchodu jsem jednou nalila horkou vodu kvůli ucpání. Nic neprasklo, ale od té doby mám respekt. Instalatér mi pak říkal, že jsem měla štěstí.“
- Martin (29 let, Plzeň): „Myslel jsem, že horká voda čistí odpad. Teď slyším, že to tak jednoduché není. Asi začnu používat nějaký speciální čistič.“
Z odpovědí je vidět jedno: většina lidí vychází ze zvyku. Informace o materiálech nebo fyzikálních principech hrají roli až ve chvíli, kdy se něco pokazí.
Praktický souhrn: co dělat a co raději ne
Rozumné návyky
- Při slévání vroucí vody současně pustit studenou.
- Nechat vodu pár minut vychladnout.
- Pravidelně čistit sifon mechanicky.
- Zjistit, z jakého materiálu jsou vaše trubky.
Na co si dát pozor
- Nelít vroucí vodu do záchodu.
- Nezatěžovat kompozitní nebo studený keramický dřez opakovaně.
- Nespoléhat na horkou vodu jako na dezinfekci.
Chytrá alternativa
- Použít enzymatický čistič.
- Kombinovat mechanické čištění a vhodné prostředky.
- U starších instalací zvážit preventivní kontrolu těsnění.
Malý zvyk, velké důsledky
Slití horké vody do dřezu není automaticky katastrofa. Jednorázově se obvykle nic nestane.
Riziko přichází při opakovaném přehřívání plastových částí, u citlivých povrchů a především u toalety. Přitom prevence je jednoduchá a nestojí nic – stačí pustit studenou vodu nebo pár minut počkat.
A v době, kdy oprava instalace může stát několik tisíc korun, se vyplatí drobná opatrnost.
Podělte se v komentářích: jak to děláte vy?
Zdroje: Kupi.cz, respondenti redakce, instalatér Jan Drobný
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko