Daniela si chtěla v klidu vyzkoušet kalhoty. Když požádala zaměstnance o jinou velikost, ten ji před dalšími zákazníky okomentoval, že „tyhle na ni stejně nejsou“. Situace se ale později ukázala jako mnohem komplikovanější. Příběh otevírá téma tělesných komentářů, profesionality a toho, kdy osobní soud zaměstnance překročí hranice.
Daniela nám popsala situaci, kterou zažila přímo u zkušebních kabinek. Stála s vybranými kalhotami v ruce a chtěla si dojít pro větší velikost. Zastavila zaměstnance, ukázala model a jen požádala, jestli nemá o číslo větší. Odpověď byla hlasitá a nečekaná. Zaměstnanec se na ni podíval od hlavy k patě a řekl větu, kterou slyšeli všichni v okolí kabinek.
Daniela je osmadvacetiletá studentka grafického designu. V obchodě si vybrala kalhoty, které se jí líbily kvůli střihu. V kabince ale zjistila, že jsou těsné v pase, a tak se rozhodla požádat o větší číslo.
Oslovila zaměstnance. Ten si kalhoty vzal do ruky, podíval se na model a následně okomentoval její výběr. „Tyhle na vás nejsou,“ řekl nahlas. „To je střih pro úplně jinou postavu.“ Danielu to urazilo, ale ještě víc ji zaskočil tón. Věta působila povýšeně a definitivně. Navíc to slyšela i žena, která stála vedle ní a čekala na kabinku.
Daniela se nenechala odbýt a zeptala se, proč si to myslí. Zaměstnanec pokračoval: „Pro vás jsou spíš volnější střihy. Tohle vám nebude nikdy sedět.“ Daniela uvedla, že to pro ni bylo nepříjemné, protože se cizí člověk vyjadřoval k jejím proporcím příliš osobně.
Rozhodla se, že si půjde jinou velikost najít sama. V regálu ale zjistila, že kalhoty existují ve více variantách a střizích. A tady přišlo překvapení. Na kartě výrobku stálo, že konkrétní model má výrazně zúžený pas a není určen pro běžné proporce.
Daniela si nakonec našla stejný typ kalhot v alternativním střihu, který jí dokonale seděl. Po odchodu z kabinky narazila na jinou zaměstnankyni, která jí mimochodem sdělila, že kolega často podobně komentuje zákazníky místo toho, aby vysvětlil rozdíly mezi střihy. Daniela pochopila, že problém nebyl v její postavě, ale v přístupu konkrétního zaměstnance.
Je komentování postavy zákazníka v pořádku? „Není. Zaměstnanec má mluvit o střihu a faktických vlastnostech oblečení, nikoli o těle zákazníka.“
Jak citlivé je téma výběru velikosti? „Velmi citlivé. I nevinná věta může zasáhnout sebevědomí a vyvolat stud, zejména když je vyslovena na veřejnosti.“
Co měl zaměstnanec udělat správně? „Měl vysvětlit, že střih je neobvykle úzký, a doporučit alternativu. Bez osobních soudů.“
Co má dělat zákazník v podobné situaci? „Zůstat klidný a požádat o jiného pracovníka. Nebo požádat o vysvětlení bez osobních poznámek.“
Daniela si uvědomila, že problém nebyl v jejím těle, ale v neprofesionálním přístupu. Čtenářům vzkazuje, aby si byli vědomi, že střih oblečení není hodnocením jejich postavy. Je normální najít kus, který nesedí, a nechat si poradit korektně.
Zdroj: Kupi.cz – rozhovor se čtenářkou Danielou a psycholožkou Erikou Bartošovou