„Řekl, že jde pro mléko a účet byl za tři stovky.“ Partnerovy nákupy nás finančně ničily, svěřuje se zoufalá Lenka
Dan chodil do obchodu „jen pro mléko“. Vracel se s pistáciemi, čokoládou, chipsem a účtem za tři sta korun. Lenka si dlouho myslela, že je to povaha. Až jednou večer si sedla k účtenkám a začala vidět souvislosti. To, co objevila, ji překvapilo. A změnilo jejich rodinný rozpočet.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
„Jdu jen pro mléko,“ řekl mi partner jedno odpoledne a zmizel za dveřmi. Když se vrátil, položil na stůl tašku. Mléko v ní bylo. Ale i pistácie, čokoláda, sušené maso a dva druhy chipsů. „Nějak mě přepadl hlad,“ vysvětlil s úsměvem, ale účet za 346 korun už tak úsměvný nebyl. O pár dní později se situace opakovala. Teprve tehdy mi došlo, že tady nejde o chutě, ale o návyk. A že jestli nechceme každý měsíc platit o několik stovek navíc, budu muset vymyslet způsob, jak hladové nákupy jemně eliminovat.
Nakupování s prázdným žaludkem
Lenka s partnerem Danem spolu žijí čtvrtým rokem a nákupy si dělí podle toho, kdo jde kolem obchodu. Zatímco Lenka patří k lidem, kteří jsou schopni jít do supermarketu pro dvě položky a odnést skutečně jen dvě, Dan má opačný typ disciplíny. „On do obchodu vstupuje s čistou myslí. A s prázdným žaludkem,“ směje se Lenka. V praxi to znamenalo jediné. Cokoli Danovi zavonělo, skončilo v košíku. Ať už šlo o teplé bagety u pekárny, oříšky, sýr, energetické tyčinky, nebo cokoliv, co slibovalo rychlé zasycení.
Lenka si dlouho myslela, že je to jen temperament nebo únava po práci. Až když si jednou večer sedla k účtenkám, začala vidět souvislosti. „Zjistila jsem, že takové ty malé hladové nákupy nás vycházejí měsíčně asi na tisíc korun navíc. Nezdá se to moc, ale když vám výdaje rostou nenápadně, ztrácíte kontrolu.“ A tak začala pozorovat, kdy přesně k těmto impulzům dochází. Odpověď byla překvapivě prostá. „Dan nejvíc utrácel v době mezi prací a večeří. Šel nakoupit hladový a mozek přepínal do režimu rychlé odměny. A ten režim bohužel nebyl zadarmo.“
Lenka se rozhodla postupovat velmi nenápadně. Žádné zákazy, žádné přednášky o rozpočtu. Jen malá změna rytmu dne. Začala Danovi připravovat malou svačinu, kterou si mohl dát po práci – „pro jistotu, kdyby šel ještě něco koupit“. Zjistila, že když přijde domů už nasycený, do obchodu vůbec nejde. A když jde, nakoupí jen polovinu toho, co dřív. Další krok následoval přirozeně. Lenka začala psát krátké seznamy, které dávala na lednici. „Ne proto, aby je dodržoval přesně do puntíku,“ říká, „spíš aby věděl, že doma už polovinu těch věcí máme.“
A co je nejzajímavější – Dan sám začal mluvit o tom, že nakupovat hladový je past. Všímal si, že když jde do obchodu najedený, nezajímají ho sladkosti, nepřitahují ho slané věci a vynechá celé dvě uličky, kterými dřív rád procházel. Dnes chodí nakupovat mnohem racionálněji, a výdaje za potraviny se snížily o dobrých deset procent. „Nehledala jsem způsob, jak ho přeučit,“ uzavírá Lenka, „chtěla jsem pochopit, proč to dělá. A když jsem zjistila, že je to hlad, ne povaha, najednou bylo všechno jednodušší.“
Co na to odborník?
Jméno odborníka: PhDr. Zuzana Valová
Obor: psycholožka se zaměřením na spotřebitelské chování
Proč lidé nakupují impulzivně právě tehdy, když mají hlad? „Hlad aktivuje naši touhu po rychlé energii. Mozek nás nutí vybírat potraviny, které vypadají uspokojující, a racionální část ustupuje.“
Má takových impulzů většina lidí? „Ano. Každý organismus reaguje na hlad jinak, ale většina lidí má tendenci kupovat víc a kaloričtější potraviny.“
Je řešením zákaz nebo přísná kontrola? „V žádném případě. Kontrola a kritika vedou ke vzdoru. Efektivnější je pochopit spouštěč a pomoci s jeho odstraněním.“
Jaké drobné změny skutečně fungují? „Jít do obchodu najedený, mít jednoduchý seznam a vyhnout se uličkám s lákadly. A také sledovat účtenky. Když člověk vidí čísla, začne se chovat jinak.“
Praktické rady pro čtenáře
Jak omezit impulzivní nákupy u partnera (nebo u sebe):
- Snažte se chodit do obchodu po jídle, ne mezi prací a večeří.
- Mějte na lednici krátký seznam toho, co doma už je.
- Vynechejte „nebezpečné“ uličky – sladké, slané, hotovky.
- Účtenky si ukládejte do jedné přihrádky, jednou za měsíc ukážou pravdu.
- Domluvte si orientační rozpočet – malé nákupy jsou největší rozpočtový „únik“.
Lenka říká, že dnešní výdaje mají mnohem víc pod kontrolou, aniž by museli cokoli dramaticky měnit. „Občas si Dan koupí něco navíc, a je to v pořádku,“ dodává. „Důležité je, že už nenakupuje proto, že má hlad. Když se člověk přestane rozhodovat žaludkem, začne se rozhodovat pro peněženku.“
Zdroj: Kupi.cz – rozhovor s respondentkou a odborný komentář psycholožky
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko