Čtenářka Martina popsala redakci Kupi, jaké to skutečně je být prodavačkou. Zatímco zákazníci si myslí, že práce začíná otevřením prodejny, ve skutečnosti mají zaměstnankyně za sebou už několik hodin těžké práce. A i po zavření obchodu nekončí.
„Budík mi zvoní ve tři ráno. V tu dobu většina lidí ještě spí, já už stojím v koupelně a chystám se do práce,“ říká Martina, která se svěřila redakci Kupi se svým příběhem. Nepřeje si uvést, v jakém řetězci pracuje, ale redakce má informace ověřené. „Lidé si často myslí, že si jen sednu za pokladnu a pípám zboží. Kdyby věděli, kolik práce je za tím, možná by si příště odpustili tu poznámku o ‚lehké práci v obchodě‘.“
Martina pracuje v supermarketu už osmým rokem. Má dvě děti, manžel dělá řidiče. Její pracovní den začíná brzy ráno. „V pět už musím být v prodejně. To znamená vstávat kolem třetí, nachystat se, dojet. Hned po příchodu se vybalují palety, doplňuje zboží do regálů, kontrolují se ceny. Všechno musí být připravené ještě před otevřením,“ popisuje.
V sedm hodin se otevřou dveře pro zákazníky a nastává další část směny – práce na pokladně, obsluha, úklid, doplňování zboží, kontrola trvanlivostí. „Člověk si nesedne. Občas si ani nestihneme dojít na záchod,“ přiznává Martina.
Po zavření prodejny přichází další povinnosti. „Když se zákazníci rozloučí s pokladní, my máme před sebou ještě úklid, doplňování, inventury, uzávěrky. Odcházím třeba v devět večer. Domů dorazím a padnu,“ říká unaveně.
Na práci si ale nestěžuje. „Je to poctivá dřina. Jen mě mrzí, že si lidé neuvědomují, kolik úsilí stojí za tím, aby ráno našli v regálu čerstvé rohlíky a plné regály. Nevidí nás v těch pět ráno, kdy taháme krabice a mrazíme prsty v chladicím boxu.“
Drazen Zigic / Shutterstock.com
Jak často se setkáváte s podobnými stížnostmi? „Poměrně často. Lidé v maloobchodě patří mezi nejvytíženější zaměstnance vůbec. Náročnost je kombinací fyzické práce, směnnosti a tlaku zákazníků.“
Je podle vás problém v systému nebo v očekávání zákazníků? „Obojí. Zákazník vidí až výsledek, ne cestu. A obchodní řetězce musí fungovat nonstop – zboží se vykládá v noci, směny se střídají, aby se vše zvládlo.“
Co bývá pro zaměstnance nejtěžší? „Nerovnoměrné rozložení směn a nedostatek času na regeneraci. Lidé s rodinami to mají obzvlášť složité, protože práce se přenáší i do víkendů a svátků.“
Dá se s tím něco dělat? „Firmy postupně zlepšují plánování směn a dávají důraz na týmovou rotaci, ale realita je, že prodejny se bez fyzické práce a brzkého vstávání neobejdou.“
Co byste poradil zaměstnancům v podobné situaci? „Mluvit se zaměstnavatelem otevřeně. Požádat o úpravu směn, pokud to rodinná situace vyžaduje. A hlavně – dbát na regeneraci.“
Podle pracovních nabídek je náročnost práce zřejmá už na první pohled. Například v aktuálním inzerátu Lidlu na pozici „Brigádník (m/ž) – noční vybalování zboží“ stojí: „Vaší pracovní dobou bude noční směna od 22:00 do 6:00. Budete vybalovat a doplňovat zboží tak, aby byla prodejna připravena na ranní otevření.“
V jiných pozicích se zase uvádí, že prodavač musí být „na prodejně již v 5:00 ráno“. Podobně Kaufland v inzerátech zmiňuje směnný provoz s ranními začátky i víkendovými službami.
„Když mám ranní, vstávám ve 3:15. Večer padám do postele s bolavými nohami,“ potvrzuje další čtenářka Lenka (42), která v obchodě pracuje přes deset let.
Zamrznuti tonovi / Shutterstock.com
Prodavačky se shodují, že nejnáročnějším obdobím roku jsou Vánoce. „Štědrý den býval pro mě doslova peklo. Obchod se zavíral dle zákona v poledne, ale my jsme často odcházely až kolem čtvrté nebo páté. Musely jsme uklidit, vyhodit jídlo, které by nevydrželo do 27., a připravit prodejnu na svátky,“ popisuje Martina.
Zajímavostí je, že PENNY má už několik let 24. prosince zcela zavřeno – zaměstnanci tak mají volno a mohou být s rodinou. Většina ostatních řetězců tradičně otevírá do 12 hodin.
Navzdory náročnosti mají zaměstnanci v řetězcích i řadu benefitů. Patří sem například:
„Finančně si člověk nepolepší špatně, ale zdraví si nevezmete zpět. Tělo zkrátka protestuje,“ říká Alena (50), další z respondentek redakce.
Redakce oslovila i několik zákazníků.
Martina dnes říká, že kdyby mohla lidem ukázat jediný den ve své práci, mnozí by změnili názor. „Když jdu po směně domů a někdo mi poděkuje, že jsem mu pomohla najít zboží, hned mám lepší den. Nepotřebujeme ocenění, jen trochu respektu,“ dodává.
Zdroj: Rozhovory s čtenářkami Kupi, Lidl, Kaufland, Atmoskop, Mgr. Petr Konečný