I bez jakéhokoli hlubšího studování tuňákové problematiky většina z nás ví, že situace v oceánech, nejen co se tuňáka týče, je kritická. Rybolov už není rybolovem v pravém slova smyslu, ale spíše drancováním oceánů. Některé druhy mořských živočichů jsou kriticky ohrožené – a na vině jsou právě lidé.
Zatímco na hubení tuňáků obecných či velkookých mají největší podíl viny obyvatelé Asie, jsou tady i další druhy, na jejichž ohrožení nesou vinu i ostatní lidé.
Tito tuňáci jsou v konzervách, které zcela běžně nakupují spotřebitelé po celém světě. Mohou ale obyčejní nakupující ovlivnit to, jak moc a jakým způsobem budou ryby z oceánu loveny?
Slyšeli jste někdy o tzv. vedlejším úlovku, anglicky bycatch? Tento termín označuje mořské živočichy, a to včetně těch velice ohrožených, kteří se do sítí na lov tuňáků dostanou zcela nechtěně. V naprosté většině případů ovšem vylovení nepřežijí a do moře jsou buď vráceni mrtví či téměř mrtví.
Lov tuňáků lze rozdělit na nešetrné a šetrnější způsoby vzhledem k podmořskému světu. V první řadě by mělo jít hlavně o žádané tuňáky, nikoliv o mečouny, žraloky, želvy, delfíny, velryby a jiné mořské živočichy.
Tyto způsoby lovu se už nedají příliš považovat za rybolov v pravém slova smyslu, ale spíše za nemilosrdný průmyslový rybolov, kterému příliš nezáleží na zachování podmořského ekosystému.
Nejvíce škody při lovu tuňáků napáchají tzv. košelkové nevody neboli kruhové zátahové sítě (purse seine) používané se speciálními zařízeními určenými na shlukování ryb (FADs – Fish Aggregating Devices).
Košelkové nevody jako takové nejsou problémem, ba dokonce je Greenpeace považuje za přijatelnou alternativu při lovu tuňáků. Nicméně právě v kombinaci s FADs nabírá tento způsob lovu zcela jiných, pro mořský život doslova destruktivních rozměrů. Tato zařízení totiž nalákají spolu s tuňáky i obrovské množství ostatních mořských živočichů.
Na černém listu je také způsob lovu, který se v angličtině nazývá gillnetting. Jedná se o nylonovou síť, která je konstruována tak, aby se do ní chytily jenom hlavy ryb. Když se ryba snaží uniknout, do sítě se zamotá ještě víc.
Gillnetting je nebezpečný pro želvy a ostatní mořské živočichy, kteří se mohou po zamotání utopit či dostat do řezných ran infekci a na následky zranění zemřít.
Nejčastěji se tento způsob lovu používá na tuňáka žlutoploutvého. Jedná se o velice dlouhé lano, řádově v desítkách kilometrů, na které jsou zavěšeny háčky s návnadou. Tato návnada samozřejmě kromě tuňáků naláká i velké množství jiných mořských živočichů, kteří se tak poté stávají nezamýšleným vedlejším úlovkem.
Kupte se slevou Vegetariánské mleté maso Sensational Veggie Garden Gourmet.
Lovit tuňáky se dá pochopitelně i šetrněji, než jak je tomu u předešlých způsobů. Nejšetrnější by bylo nelovit je vůbec, to je ovšem prakticky nemožné. Z pohledu Greenpeace jsou tedy přijatelné dva způsoby:
Zde se jedná o kruhové zátahové sítě (purse seine) bez použití FADs. Sítě jsou použity na hejno tuňáků, kdy je počet vedlejších úlovků mnohem nižší než s FADs.
Tato metoda lovu je nejšetrnější možnou alternativou. Spočívá v rybaření na prut a vlasec. Množství vedlejších úlovků je zde tak minimální. Velkou výhodou je, že rybáři mohou vybírat velké tuňáky a nedospělé vracet zpět do vody.
Nelze nicméně říct, že by rybaření s prutem a vlascem bylo nejlepším možným způsobem lovu tuňáků. Je to sice postup šetrný k mořskému ekosystému, ne už ale tolik ke zbytku planety. Uhlíková stopa, kterou po sobě lodě při lovení pomocí pole & line zanechávají, je totiž na tunu ryb větší než u purse seine.
V konzervách určitě nenajdete maso tuňáka obecného (Thunnus thynnus), ani Bigeye (Thunnus obesus), protože jsou velmi drazí a prodávají se v luxusních restauracích na sushi, sashimi či steaky. Tyto druhy tuňáka jsou dnes až kriticky ohrožené.
V konzervách se však už setkáte s tuňákem žlutoploutvým (Thunnus albacares) či tuňákem křídlatým (Thunnus alalunga). Oba druhy jsou ovšem považovány za relativně ohrožené. Upřednostnit byste tedy ideálně měli tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis), který je zatím považován za nejlépe udržitelný druh.
Kupte se slevou Tuňák Rio Mare.
Je důležité uvědomit si, že důvodem lovu tuňáků jsme jen a pouze my, zákazníci. A právě v našich silách by tedy mělo být přimět svým jednáním obchodníky, aby dávali přednost rybářům respektujícím principy trvale udržitelného rybolovu.
To, jestli byl tuňák chycen způsobem na prut a vlasec (pole & line), určitě poznáte podle etikety. A podobně se výrobce jistě rád pochlubí i způsobem lovu FAD-free Purse Seine. Typickým příkladem mohou být konzervy Marks & Spencer, které již tuto informaci nesou.
A pokud informace nejsou k nalezení, můžete na prodejce zatlačit a na způsob rybolovu se začít ptát. A kdo ví, možná jednou přeci jen začne obchodník etičtější rybáře lovící více udržitelnými metodami upřednostňovat.
Jako dobrý příklad může posloužit britské Tesco, které už v roce 2016 stáhlo z prodeje konzervované tuňáky od firmy John West právě kvůli jejich destruktivním rybolovným praktikám.
Jak tedy nakupovat, abychom i my svými rozhodnutími v obchodě přispěli svou troškou k záchraně mořského ekosystému? Pokud vám oči dobře neslouží, určitě se vám bude hodit kapesní lupa. Zapotřebí bude totiž začít číst to, co se píše na etiketách.