Chystá se vaše dospívající dítě do tanečních a vy zvažujete, jestli vytáhnout ze skříně staré smokingy nebo dceři kupovat drahé večerní róby? Zadržte. Dnešní kurzy pro teenagery vypadají úplně jinak než před dvaceti lety. Odpadá zbytečný stres, tančí se na popové hity z rádií a z odmítnutí při vyzvání k tanci už si nikdo těžkou hlavu nedělá. O tom, jak to dnes na parketu doopravdy chodí, jsem si popovídala s majitelem Dance Studio Starlight, Mgr. Davidem Voráčem.
Když se řekne taneční, řadě rodičů se vybaví škrtící motýlky, silonky, kousavá saka a strach z toho, že zůstanou sedět na ocet nebo dostanou košem před celým sálem.
Jedním z největších strašáků bývala pro rodiče i samotné účastníky garderoba. Kupovat dospívajícímu chlapci oblek, ze kterého za půl roku vyroste, se často prodražilo. Dnes je ale všechno jinak a důraz se klade hlavně na pohodlí.
„U nás v tanečních kurzech pro mládež máme v rámci kurzu oblečení typu smart casual. To znamená, že kluci mohou přijít v košili s dlouhým rukávem, společenských kalhotách, ve společenských botech a dámy buď ve společenských kalhotách, kostýmku anebo v nějakých letních šatech,“ popisuje majitel Dance Studia Starlight.
„Vyloženě společenské oblečení potřebují až na závěrečný ples. Což je výhoda, jelikož je to vlastně uprostřed sezóny, tím pádem bývají slevy. Anebo si také mohou oblečení jednorázově na tuto akci půjčit. Navíc ve smart casual oblečení se tancuje mnohem pohodlněji a tím pádem odpadá jeden stres z neznáma,“ dodává.
Máte strach, že se vaše dítě nebude umět chovat, nevyzná se v etiketě nebo nezvládne základní kroky? Podle lektora jsou tyto obavy zbytečné. Nejtěžší je totiž první krok – překonat ostych a do sálu vůbec dorazit.
„Řekl bych, že oblečení ani kroky nejsou problém. Problém je spíš do kurzu přijít. Strach z neznámého a z toho, co se tam vlastně bude dít, je mnohem větší. V tu chvíli, kdy už v kurzu jsou, tak je již uvolněná atmosféra, všichni se usmívají a nebojí se spolu tancovat,“ uklidňuje s úsměvem pan Voráč.
Velký podíl na tom mají i samotní rodiče. Často svým dcerám a synům předávají vlastní negativní zkušenosti nebo zastaralé představy o tom, jak to v tanečních vypadá.
„Obecně jsou to zažité stereotypy, které měli oni jako mladí. Teď už taneční kurzy probíhají úplně jinak, v jiném duchu a také mládež je úplně jiná než před 20 lety. Za mě by bylo ideální dětem říct, ať se jim to líbí, ať si to užijí a nepřenášet na ně žádnou vlastní emoci,“ radí majitel studia rodičům.
A jaké tance dnes u mladých vedou? Klasika se sice vyučuje stále, ale vnímání jednotlivých tanců se u teenagerů liší.
Zatímco valčík bývá z počátku spíše strašákem kvůli své rychlosti a náročnosti na koordinaci, polka drží oblibu od první lekce. Mladí ji znají z vesnických zábav či rodinných oslav, mohou se u ní proskákat a zkrátka se pobavit.
Vedle polky a valčíku se lekce otevírají i základům waltzu a cha-chi, celkem se frekventanti během 14 lekcí naučí zhruba 9 tanců, které pak bez problémů využijí na jakémkoliv plese nebo společenské události.
Nemusíte se ale bát, že by na parketu hrály jen dechovky nebo padesát let staré evergreeny. „Ohledně hudby to také není zase tak těžké, protože většina moderních skladeb již je v úpravách na klasické tance, takže se v tanečních dostaneme k moderním skladbám,“ vysvětluje vedoucí studia.
Společenská výchova má v kurzu samozřejmě své pevné místo, lektoři si však dnešní mládež nemohou vynachválit. „Z mé zkušenosti musím říct, že mládež je velmi vyspělá a velmi vzdělaná v tomto duchu, takže mám velkou radost, když můžu přispět dál ve velmi dobrém trendu.“
A co když dojde na obávaný trapas nebo odmítnutí při vyzvání k tanci? Mladí lidé dnes berou věci s mnohem větším nadhledem, než si dospělí myslí. Taneční totiž fungují především jako skvělé místo pro navazování nových přátelství.
„Vše je o komunikaci, a když náhodou nějaký taneční trapas vznikne, tak se tomu většinou všichni zasmějí. Nepamatuji si případ, že by někdo třeba utekl z tanečního kurzu nebo že by byla opravdu velmi trapná situace ve skupině,“ říká David Voráč pro Kupi. „Teenageři, když chodí do tanečních, tak se postupně poznávají, vytváří si nové sociální vazby a samozřejmě i nová kamarádství. Proto se pak cítí ve skupině dobře a proto se pak i těm trapasům zasmějí.“
A jak je to s pověstným odmítnutím? „Odmítnutí samozřejmě k tanci také patří a je to naprosto běžná záležitost. Je třeba si ji nebrat osobně. Prostě se stane, že je někdo unavený nebo že zrovna nechce tancovat a není nic špatného na tom to zkusit znovu, anebo prostě jenom pokračovat ve společenské konverzaci.“
Dlouholetým problémem tanečních kurzů býval nedostatek chlapců. Holky tak často zůstaly sedět u zdi a sledovaly parket jen z dálky. Dnes se ale bourají staré mýty a taneční svět se otevírá novým trendům po vzoru zahraničí.
„Já bych osobně chtěl, aby se zbořil mýtus, že společně může tancovat jenom muž se ženou. Dnešní doba je otevřená novým věcem a v jiných státech, např. v Americe, je naprosto běžné, že tancují ženy se ženou, muž s mužem a zatancují si velmi dobře,“ zdůrazňuje lektor.
Obzvlášť v základních kurzech jsou totiž kroky pro partnera i partnerku velmi podobné, takže naučit se druhou roli nepředstavuje žádný problém. Například ve swingových tancích je střídání rolí či tanec ve trojici zcela běžnou záležitostí.
A že dívčí pár nemůže na parketu excelovat? Opak je pravdou. „Vzhledem k tomu, že chlapců je v tanečním oboru vždycky méně, byla by škoda, aby děvčata do kurzu nechodila nebo měla pocit, že nemůžou tancovat s holkou. Ostatně z minulého plesu máme potvrzení, že i v dívčím páru se dá tancovat – dívčí pár totiž vyhrál taneční soutěž na závěrečném plese,“ prozrazuje s hrdostí pan Voráč.
Rozvolněnější atmosféra panuje i během přestávek. Dnes už neplatí upjaté rozdělení na chlapeckou a dívčí stranu sálu.
Dnešní taneční už nejsou nalinkované do rigidních osnov. Program se přizpůsobuje samotným účastníkům a na konci kurzů čeká na všechny odměna v podobě originálního vystoupení.
„Na závěr kurzu cvičíme speciální choreografii, se kterou skupinově vystoupíme na závěrečném plese. Každý rok se snažím do tanečních vnést něco jinak, přijít s nějakou novinkou, takže program je každým rokem jiný a inspirujeme se s frekventanty navzájem. Běžně se stává, že přijdou a chtějí se něco naučit, tak se na tom domluvíme a je to náš společný záměr,“ uzavírá majitel Dance Studia Starlight, Mgr. David Voráč.
Zdroje: Autorský text, Mgr. David Voráč – majitel tanečního studia Dance Studio Starlight