Blikat na hlavní, která zatáčí? Odborník vysvětluje pravidlo, které řidiči často přehlížejí

Mladá žena řídí auto Pixel-Shot / Shutterstock.com

Určitě to znáte ze své každodenní praxe za volantem. Blížíte se ke křižovatce, kde hlavní silnice zatáčí. Vy po ní chcete samozřejmě pokračovat dál. Páčku blinkru ale necháte v klidu, protože si přece říkáte: „Proč bych měla dávat znamení a použít blinkr? Vždyť nikam neodbočuji, jen držím směr hlavní silnice.“ Jenže zákon o provozu na pozemních komunikacích vidí celou věc úplně jinak a z tohoto zažitého omylu vznikají na silnicích zbytečně nebezpečné situace.

Přečtěte si také

Tyto kabelky ovládnou podzim 2026. Vrací se semiš i elegance a jeden trend sluší téměř každému

Ačkoliv si spousta řidičů myslí, že po hlavní silnici se prostě „jede dál“ bez blikání, dopravní předpisy hovoří jasně.

Co říká zákon a proč se tolik chybuje?

Podle ustanovení § 21 zákona č. 361/ 2000 Sb., o odbočování, je řidič povinnen dát znamení o změně směru jízdy při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci.

Jak vysvětluje Michal Hebeda z Asociace autoškol: „V praxi to znamená, že znamení musíme užít i v případě, že stále pokračujeme po hlavní pozemní komunikaci, která se v křižovatce stáčí do jiného směru, tedy odbočuje.“

Doplňuje zároveň odkaz na § 30, podle kterého musíme dát blinkr vždy, když to vyžaduje bezpečnost provozu. Pravidlo je tedy jednoduché: jako řidiči musíme neustále přemýšlet nad tím, zda ostatní kolem nás správně pochopí náš úmysl.

Když blinkr chybí, ostatní netuší, co chystáte

Představíme si klasickou pravoúhlou křižovatku čtyř cest, kde hlavní komunikace zatáčí vpravo nebo vlevo. Pokud jedeme po hlavní a chceme po ní pokračovat i dál, musíme dát blinkr. Pokud bychom ho nepoužili, ostatní řidiči čekající na vedlejších silnicích budou automaticky předpokládat, že chceme pokračovat rovně.

Existuje však i druhý extrém, na který pan Hebeda upozorňuje. Může jít o křižovatku, kde se hlavní jen mírně stáčí například vpravo, ale z pravé strany se napojuje ještě další vedlejší cesta. Pokud bychom na takovém místě zapnuli pravý blinkr jen proto, že se držíme na mírně se stáčející hlavní silnici, vyvoláme v ostatních dojem, že odbočujeme na zmíněnou vedlejší cestu.

„Rada je zde opět jednoduchá – musím dávat, nebo naopak nedávat znamení tak, aby všichni kolem mě věděli a pochopili, co se chystám udělat,“ shrnuje pro Kupi Michal Hebeda. Skvělou pomůckou je podle něj dodatková tabulka „Tvar křižovatky“. Pokud podle jejího schématu vaše trasa vede rovně, neblikáte, a pokud zatáčí, blikáte.

Příklady z reálného provozu

Abyste si situaci dokázali lépe představit, uveďme si dva konkrétní případy z ulic:

  • Plzeň-Doudlevce: Pokud jedete po hlavní silnici, která se mírně stáčí vpravo, ale neblikáte, pokračujete správně po hlavní. Použití pravého blinkru by totiž budilo dojem, že chcete odbočit vpravo na vedlejší komunikaci.
  • Plzeň-Doubravka (Hřbitovní ulice): Pokud v této lokalitě blikáte doleva, pokračujete po hlavní silnici vlevo. Pokud neblikáte vůbec, pokračujete rovně na vedlejší cestu. A pokud byste blikali doprava, odbočujete do areálu společnosti.

Nejčastější hřích: Blikání na poslední chvíli

Dalším nešvarem, s nímž se na silnicích denně setkáváme, je pozdní dávání znamení. Autoškoly přitom žáky poctivě učí, že blinkr je jediný způsob, jak dát ostatním s předstihem vědět, co se chystáme udělat. Jenže zkušení řidiči s přibývajícími roky za volantem na toto pravidlo často rezignují.

Zákon přitom výslovně uvádí, že znamení o změně směru jízdy musí řidič dát včas.

„Zdůrazním právě slovo VČAS,“ apeluje Michal Hebeda z Asociace autoškol. „Je hodně řidičů, kteří znamení zapnou až v okamžiku, kdy začnou točit volantem. A to může být pozdě.“

Příkladem může být situace před semaforem, kde stojící nebo pomalu jedoucí kolonu aut začne zprava předjíždět cyklista. Pokud řidič zapne pravý blinkr včas, cyklista ví, že tam vjíždět nemá. Pokud ale řidič blikne až ve chvíli, kdy začne zatáčet, může cyklistu vedle sebe srazit. Zapnutým blinkrem totiž máme ostatním sdělovat, co se chystáme udělat v následujícím okamžiku, nikoliv hlásit to, co už zrovna děláme.

Zdroje: Autorský text, Michal Hebeda z Asociace autoškol pro Kupi.cz