„Měla jsem firemní tričko. Prý svým oblečením provokuji,“ popisuje mladá prodavačka zkušenost se zákazníkem

Žena v legínách v obchodě, kde na ni lidí koukají Kupi.cz / AI Nano Banana Pro

Firemní tričko, džíny nebo sportovní legíny, které zaměstnavatel povoluje. Přesto se některé prodavačky setkávají se zákazníky, kteří mají potřebu jejich oblečení i postavu komentovat. Redakci Kupi se svěřila zaměstnankyně velkého řetězce, podobnou zkušenost popsaly i další oslovené ženy.

Přečtěte si také

Termosku na pití zná každý, na jídlo už méně lidí. Vybrali jsme 7 dobře hodnocených od 313 Kč

Mladá žena pracující v jednom z velkých obchodních řetězců napsala do redakce Kupi kvůli situacím, které se jí během směn opakují. Její totožnost redakce zná, kvůli zaměstnání si ale nepřeje zveřejnit jméno ani řetězec, ve kterém pracuje.

Zaměstnanci podle ní dostávají firemní trička a k nim si mohou obléct vlastní kalhoty. Ona sama nejčastěji volí sportovní legíny podobné těm, které se běžně nosí do fitness centra. Vedení jí oblečení nikdy nevytklo. Výhrady podle ní přicházejí od některých zákazníků.

„Řeknou mi, že jsem do práce nevhodně oblečená“

Při doplňování zboží se jí už několikrát stalo, že zákazník začal hodnotit její oblečení. Někteří jí řekli, že jsou přiléhavé legíny do prodejny nevhodné nebo že by se jako prodavačka měla oblékat jinak.

Nepříjemné jsou pro ni také situace, kdy si všímá, že ji někteří zákazníci při práci dlouze pozorují nebo se jí dívají na pozadí.

Poznámky přitom podle její zkušenosti nepřicházejí pouze od mužů. Také některé ženy jí už vyčetly, že přiléhavým oblečením údajně schválně upozorňuje na svou postavu nebo provokuje.

Sama argumentuje tím, že do práce chodí v oblečení, které zaměstnavatel povoluje a ve kterém se může pohodlně několik hodin pohybovat po prodejně, přenášet zboží a doplňovat regály.

Prodavačka s krabicí v obchodě ORION PRODUCTION / Shutterstock.com

Kvůli upnutému firemnímu tričku dostala vynadáno i další prodavačka

Redakce Kupi při rešerši oslovila také další ženy pracující v obchodech. Podobnou zkušenost popsala prodavačka, kterou na prodejně oslovil starší muž.

Na sobě měla firemní tričko a obyčejné džíny. Zákazník jí podle jejího vyprávění vytkl, že je tričko příliš upnuté a že takovým oblečením pouze provokuje. Vadily mu dokonce i džíny, které podle něj k pracovnímu oděvu prodavačky nepatřily.

Žena mu vysvětlila, že tričko dostala přímo od společnosti, pro kterou pracuje, a džíny mají zaměstnanci povolené. Ani to zákazníka nepřesvědčilo. Na závěr jí měl říct, že by se měla nad sebou zamyslet.

Zákazník může řešit službu, ne postavu zaměstnance

Podle Davida Procházky, lektora firemní kultury a komunikace se zákazníky, je důležité oddělit připomínku ke službě od osobního hodnocení člověka, který ji poskytuje.

„Pokud zaměstnanec dodržuje pravidla oblečení stanovená firmou, zákazník nemá důvod řešit, zda mu připadají jeho džíny, legíny nebo tričko příliš těsné. Ve chvíli, kdy začne hodnotit postavu zaměstnance, jeho vzhled nebo mu přisuzovat, že se snaží někoho provokovat, už se debata neposouvá ke kvalitě služby, ale do osobní roviny,“ říká pro Kupi David Procházka.

Právě zaměstnanci v přímém kontaktu se zákazníky podle něj bývají ve složité situaci. Firma po nich očekává vstřícnost a schopnost konflikty uklidnit, to ale neznamená, že musí tolerovat každou osobní poznámku.

„Firma by měla zaměstnancům jasně říct, jak v podobné situaci reagovat a kdy už mohou požádat o pomoc vedoucího směny,“ dodává Procházka.

Zaměstnankyně obchodu Drazen Zigic / Shutterstock.com

Oblečení může stanovit zaměstnavatel

Český zákoník práce neurčuje, jestli má prodavačka chodit v džínách, legínách nebo jiném konkrétním typu kalhot. Zaměstnanec je ale povinen dodržovat pokyny zaměstnavatele vydané v souladu s právními předpisy a pravidla vztahující se k jeho práci, s nimiž byl řádně seznámen. Vyplývá to z § 301 zákoníku práce.

Konkrétní firma tak může stanovit vlastní dress code nebo požadovat určitý pracovní oděv. Pokud zaměstnanec pravidla firmy dodržuje, osobní představa zákazníka o tom, co by měl mít na sobě, tato pravidla nemění.

Kdy už může poznámka překročit hranici

Samotný výrok typu „tyto kalhoty se mi nelíbí“ ještě automaticky neznamená sexuální obtěžování. Záleží na konkrétní situaci, povaze komentáře, případném sexuálním podtextu, opakování i celkovém kontextu.

Antidiskriminační zákon definuje sexuální obtěžování jako nežádoucí chování sexuální povahy, jehož záměrem nebo důsledkem může být mimo jiné snížení důstojnosti člověka a vytvoření zastrašujícího, ponižujícího nebo urážlivého prostředí. To, zda konkrétní jednání tuto hranici překročí, je proto nutné posuzovat případ od případu.

Že nevhodné poznámky na pracovištích nejsou výjimečným tématem, upozornila v červenci 2026 také Kancelář veřejného ochránce práv. Mezi podněty, kterými se kancelář ombudsmana nebo inspekce práce zabývaly, patřily nejčastěji právě nevhodné komentáře, dotazy či návrhy.

Pro prodavačky oslovené Kupi je ale hranice jednodušší: To, že pracují na veřejně přístupném místě, podle nich neznamená, že se jejich postava automaticky stává tématem pro hodnocení zákazníků.

Všímáte si toho, co mají prodavačky na sobě?

Redakce Kupi oslovila také zákazníky v nákupním centru a zeptala se jich, zda řeší oblečení prodavaček a jestli by jim vadily například přiléhavé legíny nebo džíny.

„Vůbec to neřeším. Když jdu nakupovat, zajímá mě, jestli najdu zboží a jestli je obsluha příjemná. Jestli má prodavačka džíny nebo legíny, je mi jedno,“ říká Martin, 38 let.

Podobně to vidí Petra, 45 let. „Pokud je oblečení čisté a zaměstnavatel ho povoluje, nevidím problém. Asi bych si všimla něčeho opravdu extrémního, ale rozhodně bych prodavačce nešla říkat, že má moc upnuté kalhoty. To mi přijde zbytečně osobní.“

O něco přísnější pohled má Jana, 62 let. „Mám ráda, když personál působí upraveně a je na první pohled poznat, kdo v obchodě pracuje. Legíny bych si osobně do práce asi nevzala, ale pokud je firma zaměstnancům dovoluje, není na mně, abych jim to vytýkala.“

Zdroj: autorský text Kupi.cz, oslovené zaměstnankyně obchodních řetězců a zákazníci, David Procházka, zákon č. 262/2006 Sb., zákon č. 198/2009 Sb., Kancelář veřejného ochránce práv