Sedíte v letadle u okénka a při pohledu zblízka si všimnete malé dírky. Na první pohled to může působit zvláštně – právě okno nás přece ve výšce několika kilometrů odděluje od okolního prostředí. Žádný vzduch ale touto dírkou z kabiny ven neutíká. Otvor je součástí vícevrstvé konstrukce okna a má důležitou funkci.
To, co při letu vidíme jako jedno okénko, je ve skutečnosti sestava několika vrstev. Jejich konkrétní konstrukce se může podle typu letadla lišit.
Například Airbus u kabinových oken popisuje dvě konstrukční akrylátové tabule – vnější a vnitřní. Směrem k cestujícím je navíc další průhledný ochranný panel, který chrání vlastní konstrukční okno před poškrábáním a nárazy.
Právě ve vnitřní konstrukční tabuli se nachází malý ventilační otvor. Nejde tedy o díru vedoucí skrz všechny vrstvy okna přímo ven z letadla.
Podrobnou konstrukci popisuje přímo Airbus v odborném materiálu Safety First – Under the Spotlights. Výrobce zde vysvětluje nejen skladbu kabinového okna, ale také funkci malého otvoru ve vnitřní tabuli.
Důvodem je především rozdíl tlaků. Ve výšce, ve které létají dopravní letadla, je okolní atmosférický tlak výrazně nižší než tlak udržovaný uvnitř kabiny. Konstrukce letadla včetně oken proto musí tento rozdíl bezpečně zvládat.
Malý otvor umožňuje, aby se tlak z kabiny dostal také do prostoru mezi vnitřní a vnější konstrukční tabulí okna. Tlak na obou stranách vnitřní tabule se tím za běžného provozu prakticky vyrovná a hlavní rozdíl mezi tlakem v kabině a venkovním prostředím nese vnější tabule.
Airbus přímo uvádí, že díky otvoru není vnitřní tabule při každém letu namáhána opakovanými cykly přetlakování. Jednoduše řečeno: dírka pomáhá zajistit, aby tlak působil především na vrstvu okna, která je k tomu určena.
Kupi
Konstrukce počítá také s možností poruchy. Airbus uvádí, že vnitřní i vnější konstrukční tabule dokážou samostatně odolat maximálnímu rozdílu tlaků, který se při běžném letu očekává.
Za normální situace nese zatížení vnější tabule. Pokud by však selhala, vnitřní konstrukční vrstva je navržena tak, aby tlakové zatížení převzala a pomohla udržet tlak v kabině.
Nejde tedy o případ, kdy by prasknutí jediné vrstvy automaticky znamenalo, že se v kabině objeví otevřený otvor do okolního prostředí.
Malá dírka rozhodně není pozůstatkem konstrukce dávno vyřazených letadel. Airbus tento princip popisuje i u moderního Airbusu A321neo ve svém odborném materiálu Safety First – Under the Spotlights. Výrobce zde přímo vysvětluje konstrukci kabinového okna, dvě nosné akrylátové vrstvy i funkci malého ventilačního otvoru ve vnitřní tabuli.
Materiál vznikl v návaznosti na událost s Airbusem A321-253NX, při níž došlo za letu k poškození několika kabinových oken. Britská Air Accidents Investigation Branch (AAIB) následně zveřejnila podrobnou vyšetřovací zprávu k letu G-OATW. Šlo o letoun vyrobený v roce 2020, takže rozhodně ne o nějaký historický typ, který by už běžně nelétal.
Vyšetřování ukázalo, že okna byla poškozena ještě na zemi během natáčení. Vysokovýkonná světla umístěná blízko trupu zahřála akrylátové tabule natolik, že se zdeformovaly. Problém se projevil až při následujícím letu po vzletu, kdy si posádka všimla nadměrného hluku a chladu v kabině. AAIB později uvedla, že po přistání byly u některých oken části tabulí uvolněné nebo chyběly.
Případem se zabývala také Evropská agentura pro bezpečnost letectví EASA, která 6. března 2024 vydala Safety Information Bulletin 2024-04. V něm upozornila provozovatele, majitele letadel a údržbové organizace na riziko používání velmi výkonných světel v těsné blízkosti konstrukce letadel, protože intenzivní tepelné záření může poškodit mimo jiné právě kabinová okna.
Nelze říci, že každé okénko každého dopravního letadla musí mít na stejném místě viditelnou dírku. Konstrukce kabinových oken se může mezi jednotlivými výrobci, modely a konkrétními typy oken lišit. Ventilační otvor proto nemusí být u každého letadla stejně velký ani stejně snadno viditelný.
Princip vícevrstvého okna, které musí bezpečně pracovat s rozdílem tlaku mezi kabinou a okolním prostředím, je ale samozřejmě aktuální i u dnešních přetlakových dopravních letadel.
Pokud tedy při příštím letu zahlédnete v jedné z vrstev okénka malou dírku, nejde o prasklinu ani poškození a rozhodně nevede přímo ven z letadla.
Je součástí promyšlené konstrukce okna. U systému popsaného Airbusem umožňuje přenést tlak kabiny do prostoru mezi dvě konstrukční tabule tak, aby za normálních okolností nesla hlavní tlakové zatížení vnější vrstva a vnitřní zůstávala připravena jako záloha.
Zdroje: Airbus Safety First – Under the Spotlights, UK Air Accidents Investigation Branch, European Union Aviation Safety Agency – Safety Information Bulletin 2024-04; autorský text