Římský salát, parmazán, česnekové krutony a výrazný dresink dnes zná celý svět. Caesar salát ale nemá nic společného s Juliem Caesarem ani s římskou kuchyní. Jeho příběh vede do mexické Tijuany, kam v době americké prohibice mířili hosté za legálním alkoholem, jídlem i rušným nočním životem.
Caesar salát je všeobecně připisován italskému přistěhovalci Caesaru Cardinimu, který provozoval restaurace v USA i v mexické Tijuaně. Právě přes hranici tehdy přijížděli Američané, kteří chtěli uniknout omezením americké prohibice. National Geographic uvádí, že Cardini otevřel podnik v Tijuaně právě pro návštěvníky z USA.
Nejznámější verze příběhu říká, že 4. července 1924 dorazilo do restaurace tolik hostů, že kuchyni začaly docházet zásoby. Cardini měl z dostupných surovin rychle sestavit salát a naservírovat ho přímo u stolu. Agentura AP připomíná, že Cardini je s receptem dodnes spojován, přesné autorství však není stoprocentně uzavřené.
V první polovině 20. století se z Tijuany stalo oblíbené místo pro americké návštěvníky. Přes hranici jezdili za zábavou, hazardem i alkoholem, který byl ve Spojených státech omezený. Caesar Cardini tak vařil pro publikum, které chtělo jíst rychle, ale i trochu slavnostně.
Příběh s konkrétním datem i přeplněnou kuchyní vychází především ze vzpomínek Cardiniho rodiny. Další lidé, včetně jeho bratra Alexe a kuchaře Livia Santiniho, později tvrdili, že u vzniku stáli také. The Guardian proto označuje Caesara Cardiniho za všeobecně uznávaného autora, zároveň ale upozorňuje na několik konkurenčních verzí.
Kuřecí maso dnes mnozí považují za samozřejmou součást Caesar salátu, v původní podobě ale nebylo. Salát se podával z celých vnitřních listů římského salátu, které hosté zvedali za košťál a jedli rukama. Dresink vznikal z olivového oleje, citronu, parmazánu, worcesterské omáčky, lehce tepelně upraveného vejce a česnekových krutonů.
Podle receptu, který později popsala Julia Child na základě rozhovorů s Cardiniho dcerou, neobsahovala původní verze ani ančovičky. Ty se do moderních dresinků dostaly až později. Serious Eats připomíná, že právě ančovičky, krémový dresink a majonéza patří k nejviditelnějším změnám oproti historické podobě.
Caesar salát se skládá z několika jednoduchých surovin, proto je jejich úprava důležitější než množství. Římský salát po omytí důkladně osušte, jinak na něm dresink nebude držet. Krutony přidávejte až nakonec, aby neztratily křupavost.
Domácí recept používá majonézu místo tepelně upraveného vejce. Dresink tak připravíte rychleji a bez práce se syrovými vejci. Chuť stojí na kombinaci parmazánu, citronu, česneku a worcesterské omáčky, která dodá slanou hloubku i bez ančoviček.
Šopský salát pochází z Bulharska a je velmi oblíbeným letním jídlem i v celé střední Evropě. Příprava je velmi jednoduchá a rychlá, tak neváhejte a pojďte si jej s námi připravit.
Caesar salát míchejte až těsně před podáváním a nikdy nenechávejte hotový dlouho stát. Pokud připravujete více porcí, uchovejte listy, krutony i dresink zvlášť a spojte je až na talíři. Zbytek dresinku vydrží v uzavřené sklenici v lednici do druhého dne, krutony ale skladujte při pokojové teplotě.
Zdroje: Kupi.cz, National Geographic, AP, The Guardian, Serious Eats