Vichyssoise vypadá na první pohled jako francouzská klasika, její nejslavnější podoba ale vznikla před více než sto lety v New Yorku. Hedvábně jemný krém z pórku, brambor a smetany se podává vychlazený, posypaný pažitkou. V horkých dnech funguje jako lehký oběd i efektní první chod pro hosty.
Vichyssoise se vyslovuje přibližně „višisvaz“ a její základ je až překvapivě prostý: Pórek, brambory, cibule, máslo, vývar a smetana. Příbuzná je s tradiční francouzskou polévkou, známou jako potage Parmentier. Právě z ní ale vznikla studená verze, která se později proslavila po celém světě.
Za jejím vznikem stojí francouzský kuchař Louis Diat, dlouholetý šéfkuchař newyorského hotelu Ritz-Carlton. Ve vzpomínce z roku 1950 popsal, že v létě 1917 hledal pro hosty osvěžující chod. Vybavil si bramborovo-pórkovou polévku, kterou doma vařila jeho matka a babička. On i jeho bratr ji v horku chladili studeným mlékem.
Diat z této vzpomínky vytvořil jemně propasírovaný krém se smetanou a pažitkou, který pojmenoval Crème vichyssoise glacée. Název odkazuje na lázeňské město Vichy nedaleko jeho rodného Montmaraultu. Jde tedy o jídlo s francouzskými kořeny, ale v podobě, jakou známe dnes, se poprvé prosadilo v americké hotelové kuchyni.
Nejde jen o efektní změnu teploty. Vychlazením se chuť pórku zjemní, smetana dodá polévce plnější strukturu a škrob z brambor ji přirozeně zahustí. Teplá polévka má být před uložením do lednice o něco řidší, protože po několika hodinách znatelně zhoustne.
Vichyssoise podávejte dobře vychlazenou, ale ne ledovou. Ideální je nechat ji v lednici alespoň čtyři hodiny a vyndat ji pár minut před servírováním. Nalijte ji do menších vychlazených misek nebo hlubších talířů, ozdobte jemně nakrájenou pažitkou a případně několika kapkami smetany. K ní se hodí opečená bageta, toast nebo křupavé krutony.
Pórková polévka s vajíčkem a krupičkou patří mezi české klasiky. Její příprava je velmi rychlá a jednoduchá, vykouzlíte ji tedy během chvilky a pochutná si na ní celá rodina.
Zdroje: Autorský text, Kupi.cz; archivní rozhovor s Louisem Diatem pro The New Yorker; Edible Manhattan