Ranní nástupy, ešus a stezka odvahy. Tak vypadaly prázdniny dětí na pionýrských táborech za socialismu
Pionýrské tábory byly důležitou součástí dětství v socialistickém Československu. Pro některé děti byly nejkrásnější částí prázdnin, pro jiné první velkou zkouškou samostatnosti. A i když byly součástí tehdejšího systému výchovy dětí, mnoho lidí na ně dodnes vzpomíná hlavně jako na léto v přírodě, partu kamarádů a dobrodružství bez mobilů.
Co v článku najdete
- Dětské tábory nezačaly až s pionýry
- Prázdniny, příroda i dobová výchova
- Budíček, rozcvička a nástup v řadě
- Ešus, várnice a chleba s pomazánkou
- Stezka odvahy, bobříci a noční hlídky
- Léto bez mobilů, zato s gumou, švihadlem a míčem
- Proč na ně lidé vzpomínají dodnes?
- Na co vzpomínají ti, kteří tábory zažili?
Přečtěte si také
Dětské tábory nezačaly až s pionýry
Když se řekne tábor, většině lidí se vybaví stan, spacák, táborák a první delší pobyt bez rodičů. Tradice dětských táborů je ale u nás starší než samotný socialismus. Navazovala mimo jiné na skauting, který se v českých zemích rozvíjel už na začátku 20. století. Podle Skautského institutu se první měsíční tábor českých skautů konal v roce 1912 v Orlovských lesích u Lipnice nad Sázavou.
Po roce 1948 se organizovaná činnost dětí dostala pod vliv nového režimu. Pionýrská organizace vznikla v roce 1949 a měla v komunistickém Československu nahradit skauting, který byl spojený s prvorepublikovou demokratickou tradicí.
Prázdniny, příroda i dobová výchova
Pionýrské tábory byly zvláštní směsí letní rekreace, pobytu v přírodě, kolektivní výchovy a dobového pohledu na to, jak má dítě trávit volný čas. V oficiálních textech z roku 1949 se mluvilo o výchově nové socialistické generace, jak připomíná archivní text Kdo jsou pionýři. V každodenní táborové realitě ale hodně záleželo na vedoucích, místě i programu.
Pro mnoho dětí tak tábor neznamenal politiku, ale hlavně hry, přírodu, kamarády a první velké dobrodružství bez rodičů. Vzpomínky na pionýrské tábory proto bývají různé. Někdo si vybaví nástupy a povinnosti, jiný celotáborovou hru, koupání v řece, noční hlídku nebo buřty u ohně.
Budíček, rozcvička a nástup v řadě
Typický den měl jasný rytmus. Ráno budíček, rychlá hygiena, rozcvička, potom snídaně a nástup. Oddíly stály v řadách, vedoucí hlásili počty dětí a vyhlašoval se program dne.
Dnešní děti by možná překvapilo, že se skoro všechno dělalo společně. Společně se vstávalo, jedlo, soutěžilo, uklízelo i chodilo na výlety. Soukromí bylo minimum, zato parta byla všechno.
Ešus, várnice a chleba s pomazánkou
K táborům neodmyslitelně patřil ešus, plecháček a čaj z várnice. K snídani býval chleba, rohlík, máslo, marmeláda nebo pomazánka. K obědu polévka, omáčka, těstoviny, brambory, čočka nebo krupicová kaše. Výběr nebyl velký, a kdo něco neměl rád, často měl smůlu.
Právě táborové jídlo ale dnes patří k nejsilnějším vzpomínkám. Chleba s paštikou na výletě, sladký čaj po studeném ránu, buřty opékané nad ohněm nebo řídká šťáva z várnice měly své zvláštní kouzlo.
Stezka odvahy, bobříci a noční hlídky
Vedle režimu přinášely tábory i dobrodružství. Pořádaly se celotáborové hry, bojovky, stopovačky, soutěže v oddílech i večerní programy u táboráku. Velkým zážitkem bývala stezka odvahy. Dítě dostalo baterku, šlo samo nebo ve dvojici po vyznačené trase a snažilo se nebát lesa, tmy a zvuků kolem.
K táborové klasice patřili také bobříci, služby v kuchyni, úklid stanů nebo chatek, noční hlídky a psaní pohledů domů. Žádné každodenní videohovory, žádné fotky v rodičovské aplikaci. Rodiče často čekali jen na pohled s větou: „Mám se dobře, počasí nám přeje.“
Martine Franck / Magnum Photos / Profimedia
Léto bez mobilů, zato s gumou, švihadlem a míčem
Děti tehdy neměly mobily, tablety ani počítače. Když nebyly na táboře, trávily čas venku před domem, na hřišti nebo mezi paneláky. Stačila dlouhá guma, švihadlo, míč, křída na chodník nebo parta kamarádů.
V dětských pokojích se objevovali mončičáci, igráčci, céčka, stavebnice Merkur nebo oranžová Tatra. Hraček nebyly plné regály jako dnes, a právě proto měly velkou cenu. Co se sehnalo, to se opatrovalo, půjčovalo, měnilo a často přežilo celé dětství.
Proč na ně lidé vzpomínají dodnes?
Pionýrské tábory nejde popsat jednou větou. Byly součástí své doby, a proto se v nich potkávala dětská rekreace, kolektivní režim, ideologie i obyčejná táborová romantika. Pro jednu generaci znamenaly první odloučení od rodičů, pro jinou nejlepší prázdniny s kamarády.
Jisté je jedno: pro mnoho lidí zůstaly jednou z nejsilnějších vzpomínek na dětství. Voněly kouřem z ohně, mokrým stanem, čajem z várnice, lesem po dešti a dobrodružstvím, ke kterému stačil spacák, baterka, ešus a parta dětí.
Na co vzpomínají ti, kteří tábory zažili?
Vzpomínky pamětníků, které redakce Kupi oslovila, se často liší podle toho, na jaký tábor jezdili, jaké měli vedoucí a jaká se tam sešla parta. Někomu utkvěla v hlavě hlavně volnost v přírodě, jinému ranní nástupy nebo stesk po domově.
- „Nejvíc si pamatuju balíčky od rodičů. Když přišly oplatky, bonbony nebo konzerva mandarinek, hned se všechno rozdělilo mezi kamarády ve stanu,“ vzpomíná paní Jana z Olomouce, která jezdila na tábory na konci 70. let.
- Pan Milan z Brna si vybavuje hlavně noční hlídky. „Ve dne jsme dělali hrdiny, ale když měl člověk ve dvě ráno obejít tábor s baterkou, najednou šustil každý strom. Pak jsme ale byli pyšní, že jsme to zvládli,“ říká.
- Podle paní Evy ze Zlína měly tábory i velmi praktickou stránku. „Naučili jsme se tam postarat sami o sebe. Uklidit si věci, usušit mokré boty, dojít si pro jídlo s ešusem, napsat pohled domů. Dnes to zní obyčejně, ale pro dítě to byla velká samostatnost.“
A co se opakovalo skoro ve všech vzpomínkách? Vůně ohně, mokré deky po dešti, večerní zpívání, první tajné sympatie, soutěže mezi oddíly a pocit, že dva týdny mimo domov byly malé dobrodružství, na které se nezapomíná.
Zdroje: autorský text Kupi.cz, Skautský institut, ČT24, Pionýr, respondenti redakce
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko